Po teroristickém útoku na redakci pařížského satirického časopisu Charlie Hebdo se opět v plné nahotě obnažily slabiny českého politického provozu. Zatímco v západoevropských zemích se různí představitelé veřejného života snažili demonstrovat občanskou jednotu, zahrnující samozřejmě i evropské muslimy, české dění ovládly islamofóbní tirády, v nichž otevřeným rasistům z Okamurova Soumraku zdatně sekundoval prezident Miloš Zeman a předseda ODS Petr Fiala.

Česká politická debata, jako by se na pár dní změnila v soutěž, kdo dokáže ve výrocích vůči muslimům zajít dál. Navzdory řadě Okamurových pokusů, které by si zasluhovaly soudní přezkum, nakonec si neblahý triumf patrně odnesl český prezident Zeman. Svým výrokem o „genetické“ předurčenosti chování muslimů se ocitl na půdě rasismu, a je zbytečné snažit se to jakkoli kašírovat.

A tak i když se hodně snažil, ani v soutěži o titul největšího českého protiislámského extremisty, nedokázal Petr Fiala skončit lépe než třetí. Procházíte-li si jeho výkony na jeho twitterovém účtu v posledních dnech, překvapí vás, že se mu automaticky nepřebarvil nahnědo.

Mezi všemi fašistoidními paušalizacemi vyniká jeho parafráze jednoho z nešťastných Zemanových pokusů o bonmot: „Islám a terorismus není totéž. To je jasné. Jen teroristé všeho druhu se k islámu hlásí. Tuto spojitost nelze popřít.“ Tuto spojitost zajisté popřít lze, jak před pár dny ukázal v Deníku Referendum kolega Petr Jedlička: extremisté hlásící se k islámu stojí za necelými dvěma procenty teroristických útoků v Evropě posledních let.

Petru Fialovi ale nelze přát, aby někdo začal podobným způsobem konstruovat, jaké druhy chování souvisejí s členstvím v ODS: korupčnictví? Jistě. Iracionální popírání ekologické krize? Bohužel. Předsudečná nenávist k odlišným kulturám? Teď už i ta. Zatímco Angela Merkelová, kancléřka a hlava německé demokratické pravice, vystoupila u Braniborské brány s představiteli německých muslimů, Petr Fiala u nás loví v dohněda zakalených vodách: to je zoufale smutný konec ODS.

Jenomže kdo se zastane utiskovaných?

Ještě mnohem horší nežli plíživá fašizace různých temných koutů české politiky, je mlčení jejího humanistického pólu. Zejména sociální demokraté jako kdyby byli islamofóbní vlnou, které bohužel mimořádně pomáhala čím dál předsudečnější česká média, zastrašeni: pomoc syrským uprchlíkům, tak malá, že je jednomu až stydno, se veřejnosti podávala v takřka omluvném tónu.

Také rozhodnutí Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka účastnit se pařížské manifestace jednoty minulý týden bylo zajisté správné, ale nelze omluvit, že tak málo z jejího étosu přenesli domů. Pro konkrétní občany naší země má své konkrétní důsledky.

Je třeba si uvědomit, že vlna štvavé nenávisti proti muslimům, které mnohá média vypočítavě nadbíhají, otevírá dveře dokořán reálným ústrkům, s nimiž se tu musejí potýkat nejen čeští muslimové, ale třeba i lidé pracující v organizacích pomáhajících cizincům či uprchlíkům. Demokratická politická reprezentace má povinnost se jich hlasitě a veřejně zastat.