Martin Zvěřina je významný pravicový komentátor. Lucie Válová je od loňského podzimu předsedkyně Mladých sociálních demokratů (MSD). Ti jsou formálně vzato nezávislou organizací sdružující mladé lidi sociálně demokratické orientace. Pro své členy a členky organizace pořádá semináře, debaty i sportovně-společenská setkání. Členky a členové MSD pořádají dny dětí a dny země i se podílejí na volebních kampaních ČSSD. MSD učí mladé lidi politické práci.

Kdyby chtěl Martin Zvěřina poradit, co je problémem Mladých sociálních demokratů, a čemu má věnovat svůj text (Ignorantské mládí ČSSD, lidovky.cz, 9. 1. 2015), začal bych zřejmě u členské základny čítající jen pár stovek hlav.

Pokračoval bych otázkou, zda svébytnosti mládežnické politiky neškodí příliš velké spojení s mateřskou stranou. Protože mladí možná až příliš časti kopírují modely chování svých starších přátel a starší přátelé do mládežnické politiky možná až příliš často zasahují.

A končil bych zřejmě úvahou, zda lze (nejen v sociální demokracii) obnovit masové politické vzdělávání. Bez něj se totiž podle mě v kvalitě politiky jako programově-mocenského střetu nepohneme vpřed.

Martin Zvěřina místo systémové úvahy napsal břitkou, ale nepravdivou glosu. Napadl předsedkyni MSD za text věnovaný antikomunismu coby strategii, kterou pravice omezuje manévrovací prostor sociální demokracie (Od anti-komunismu k prekariátu, od mediálního tématu k potřebnému, cssd.cz, 8. 1. 2015).

Podle Válové pravice taktiku antikomunismu uplatňuje i v zemích, kde žádná anebo žádná relevantní síla, která by se označovala za komunistickou, neexistuje. A upozorňuje, že „komunismus“ není opakem „antikomunismu“. Nejedná se totiž o politické programy s opačnými cíli.

Poté, co popíše irelevantnost antikomunistické argumentace, která je jí často jen mediálně vnucována, Válová napíše, čemu se chce věnovat sama: „Základem programatiky MSD je udržení modelu sociálního státu se zaměřením na cílovou skupinu MSD, kterou jsou mladí lidé a rodiny s dětmi. Konkrétně jde o zachování kvalitního a bezplatného vysokého školství v ČR, rovný přístup ke zdravotnictví, posilování nástrojů ke sladění rodinného a pracovního života, boj s nezaměstnaností mladých a boj s chudobou.“

Tomu předchází konstatování o pracující chudobě, rostoucím počtu nedůstojných pracovních úvazků, které nedávají jistotu dlouhodobého příjmu, ani z nich zaměstnavatel neodvádí jinak povinná pojištění. To, co na svém blogu Lucie Válová píše, je srozumitelná úvaha o reálných problémech dnešních mladých lidí.

Místo toho, aby Martin Zvěřina napsal, že nechce kvalitní bezplatné školství a že pracovní podmínky v České republice považuje za důstojné, ba třeba i bezproblémové, vysmívá se předsedkyni MSD, protože nechce na jím vybraném argumentačním hřbitově bojovat s komunisty.

„Mladí socánci mají tzv. bohumínské usnesení za zastaralé a prý by se o něm mělo debatovat,“ píše Zvěřina. „Nic nevíme, neargumentujeme, a proto chceme měnit rozhodnutí, která se nám zdají zastaralá.“

Břitká glosa je v novinařině žánr zcela oprávněný. Komentátor významu Martina Zvěřiny ale musí znát soupeřovu argumentaci. Pokud píše, že soupeř argumenty nemá, poškozuje Zvěřina jen sám sebe.