Osobnost roku vyhlašujeme v Deníku Referendum potřetí. Dáváme si na tom záležet. O možných adeptech se v průběhu roku v redakci neformálně diskutuje, s jeho blížícím se koncem se jednotlivé možnosti probírají na poradách.

Být osobností roku dle DR přitom není žádné zvláštní terno: neznamená to nic, než prestiž svého druhu. Naše noviny mají určitou, dnes již obecně známou představu o světě, svou prací se snažíme sloužit tomu, aby se společnost měnila v sociálně a ekologicky ohleduplnou demokracii, v níž ekonomika hraje roli sluhy, nikoli pána.

To se promítá do toho, jak se díváme na osobnosti působící ve veřejném životě. Letos jsme se nakonec dopracovali k následující přehlídce. Volba osobnosti roku nejspíše překvapí skoro všechny.

6.Arnošt Novák

↗

Squating byl u nás dlouho zcela okrajovým jevem. Ve své době určitou pozornost připoutal první známější squat, pražská Ladronka, ale celkově squaterství působilo jako okrajová rozmarná kratochvíle zpovykaných pražských levičáků, kterým například na moravském venkově — nemluvě o českém pohraničí — nemá kdo jak rozumět. Takovému moravskému vinaři se jako stvoření nejpodobnější squaterovi musel vždy jevit špaček.

Celkový obraz squatingu se začal měnit až během posledních dvou let. Žádnou důkladnější sociologickou rozvahu, proč tomu tak je, k dispozici nemáme, ale pravých příčin se není tak obtížné domýšlet. Paradoxním příznivým dopadem posledních dvou nekompetentních a bezohledných kabinetů ODS byla rehabilitace hnutí za sociálních spravedlnost. Lidé si uvědomili, že spousta jejich bližních, kteří si za to opravdu nemohou sami, má zkrušující sociální potíže.

Vedle toho společností prostupuje vědomí, že bytová situace je neúnosná. Snad až se vypořádáme se současnou zločinnou úpravou působení exekutorů, blíže si všimneme i všeho zla, které tu páchá deregulace nájemného.

To bylo opatření, které se nemělo nikdy dopustit a je jedním z adeptů na „restituci“, která by vedla k zpříjemnění polistopadových poměrů. Majitelé domů nesmyslně vydělávají, zatímco pro sociálně slabší rodiny je čím dál tím obtížnější se protlouct životem.

Squateři si nadto začali čím dál promyšleněji vybírat své terče, začali přemýšlet více politicky. Daří se jim ukazovat neobhajitelné spekulace, jejichž cílem je dosáhnout zničení pěkných domů na místech, která mají větší cenu než ohrožené stavby.

Pražská Klinika je jedním z nápadů roku. Arnošt Novák ukazuje, jak mnoho lze dosáhnout silou myšlení, dobrou teoretickou průpravou (Jen se začtěte do jeho textů v DR!) a také nedogmatickým přístupem k politice. S nadšením přijal naši nabídku na zprostředkování schůzky s Milanem Chovancem. A vytěžil z ní, co se dalo.

Začne-li se k squaterům i v moravských vinařských obcích přistupovat zcela jinak, bude to jeho zásluha. Jeho nespornou zásluhou už je fakt, že se u nás přestává o soukromém vlastnictví domů smýšlet jako o zlatém teleti.

5.Matěj Hollan

↗

Jenom si tu větu zkuste představit napsanou na začátku roku 2014: Matěj Hollan se stal náměstkem brněnského primátora. Přestože zůstává v našich očích v některých ohledech problematickou postavou, byli bychom zaslepení jako někteří naši kolegové v mainstreamu, jež často ze zaslepenosti viníme, pokud bychom neuznali, že Matěj Hollan vloni předvedl několik velkolepých čísel.

Příčiny, proč se nakonec ocitl v našem výběru, jsou tři. Ačkoli sám deklaroval volbu ČSSD v předčasných volbách v roce 2013 a po nich neskrýval sympatie s kampaní za udržení Bohuslava Sobotky ve funkci předsedy ČSSD, v Brně je otevřeným a břitkým kritikem zdejších sociálních demokratů. Z dobrých důvodů.

Satirický web Žít Brno, k jehož zakladatelům Hollan patřil, vznikl proto, aby se vysmíval těžkopádné zpupnosti Romana Onderky a jeho vedení města Brna. K vrcholům místy surového humoru patřil fiktivní rozhovor s autorem Onderkovy bakalářské práce. (Pokud byste to náhodou zapomněli, jeho základní metodou práce bylo CTRL C, CTRL V — kontrol CIZÍ, kontrol VLASTNÍ.)

Když Hollan ohlásil, že se satirický web promění ve volební platformu, nejen Onderka a další sociální demokraté, ale vůbec skoro nikdo, neměl sklon brát ho příliš vážně: prostě další vtípek. Jak nám všem Hollan vytřel zrak!

Zatímco Onderka, jehož portréty před komunálním volbami obmotaly Brno jako zavinovačka, utrpěl vzorový debakl, a v čele brněnské ČSSD se drží jen proto, že se ho jeho kolegové ještě nedokázali zbavit, Hollan kandidující s heslem „Bez hazardu, bez korupce, bez Onderky,“ se stal náměstkem primátora, který už teď plní svůj program ve všech třech bodech.

To samo by skoro stačilo, leč Hollan má i další zásluhy. Jeho hnutí za likvidaci hazardu vyvolalo spoustu iniciativ za místní referenda k této otázce. Ve většině případů se nekonala vinou místních samospráv, což poukázalo na mezery současného zákona o místních referendech. Už pouhým rozvířením debaty se ovšem přiblížil definitivní konec současné necivilizované úpravy hazardu v ČR.

To nejlepší nakonec. Panovaly pochyby o tom, nakolik se Matěj Hollan v případě úspěchu dokáže chovat jako politik. Důvodem bylo i to, že kampaň za místní referendum ve svém vlastním městě, týkající se polohy hlavního nádraží, dlouho bojkotoval.