Myslím to vážně, stejně jako tureckou hrozbu berou vážně představitelé Demokratické Sýrie, o obavách ze zásahu Izraele v případě pokusu Turecka obsadit území Demokratické Sýrie, podobného jako při útocích na drúzy, se turečtí představitelé také netají. O nutnosti zlikvidovat v Sýrii cokoliv, co má něco společného s PKK, se v tureckém tisku píše neustále. Pokud padne dohoda mezi HTS a SDF, hrozí nový konflikt, který tentokrát bude mít dvě strany, a Izrael dává najevo otevřeně, že se v takovém případě nebude na hrozbu vzniku džihádistického režimu jenom dívat.
Analýzu situace přináší následující článek na kurdských stránkách spojených s apoisty:
Proč by tzv. "moje teze" měly být nediskutovatelné, to mi fakt rozum nebere, diskutuje se o nich ledaskde. Navíc jsem napsal, že o nich přemýšlím, nikoliv zastávám. Považuji je za důležitá témata při snaze pochopit podstatu situace. Pro zastánce černobílého vidění jsou ovšem opravdu nepodstatné. Černobílá však nejsou témata, ale pouze názory některých diskutujících.
Snažím se sledovat pouze diskuze, kde se diskutuje smysluplně. Přiznám se, že po přečtení kopnutí do Ireny Kalhousové jsem měl dost problém s deklarovanou nestranností autora. Bez uvažování o Gaze jako součásti širšího konfliktu na Blízkém Východě je hledání smysluplného řešení chozením v bludném kruhu. Jediné rozumné řešení v současné situaci je, aby se Izrael stáhl a do Gazy vstoupilo na několik měsíců několik tisíc vojáků arabských zemí, kteří zajistí odzbrojení Hamásu a dají šanci na vznik místní samosprávy, která nebude ohrožovat Izrael. Na to ovšem nejspíš není dost odvahy na žádné straně.
Můj zájem se týká spíše odpovědí na následující teze:
Hamás či jeho íránský sponzor dostali Izrael do situace bez rozumného řešení
Izrael odvádí špinavou práci za druhé
Izrael drží na uzdě Turecko, aby nezlikvidovalo Demokratickou Sýrii
na situaci v Gaze se podstatně podepsalo pokrytectví Západu a arabských zemí
jakýkoliv palestinský stát nemůže rozumně existovat bez úzké spolupráce s Izraelem
Normálně tuhle soutěž nesleduji, ale rozruch kolem soutěže mne k tomu přiměl. Prapodivná směs recese v mnoha představeních po mne dělá tu soutěž nepochopitelnou. Upřímně řečeno, nepochybuji o tom, že část hlasujících hlasuje pro Ukrajinu či Izrael jako výraz sympatií, ale jinak je mi záhadou logika hlasování těch ostatních. Výhra vítěze posledního ročníku pro mne ukazuje, že o kvalitu písní asi moc nejde. Komentáře izraelských politiků mohou někoho štvát, ale jejich písně patřily mezi těch pár, co se mi skutečně líbily. Nehlasoval jsem, ale pokud bych v předposlední soutěži hlasoval, bylo by to pro "October rain", i kdyby soutěžila za kohokoliv. Je mi šumafuk, jestli Česko bude nebo nebude v této soutěži, ale nechápu, proč by měl Eurovizi ničit fakt, že se poněkud změnila kriteria volby. Pokud někdo mobilizuje hlasy pro Izrael, pak je to spíše Hamás, Hizballáh, a možná i HTS.
Nechtěla jsem veřejně kritizovat vedení strany z pozice její členky. Vzhledem k mému předchozímu angažmá v jejím vedení to nepovažuji za férové jednání. Zároveň už jsem ale nemohla jen nečinně přihlížet a mlčet. Odchod ze strany je nejčistším řešením.
Tento styl uvažování je podle mne hlavním důvodem, proč je sociální demokracie tam, kde je. Co vlastně čekat a proč vůbec volit politickou stranu, která nechce bojovat už ani sama se sebou.
Vítězství Andreje Babiše je sice nejpravděpodobnějším výsledkem nadcházejících parlamentních voleb, ale nemyslím si, že jednoznačně nutným. Trump už zamíchal kanadskými volbami, a nutnost reagovat na jeho "nápady" může zamíchat kartami i u nás. Oranžovou tsunami také nevyvolala genialita lídrů ČSSD, ale "malý a velký panák". Parafrází jednoho výroku Vladimíra Iljiče - je tu někdo, kdo může porazit Andreja Babiše, a to Andrej Babiš sám.
Gaza: Šest tezí, o nichž už debatovat netřeba
Petr Jedlička
Myslím to vážně, stejně jako tureckou hrozbu berou vážně představitelé Demokratické Sýrie, o obavách ze zásahu Izraele v případě pokusu Turecka obsadit území Demokratické Sýrie, podobného jako při útocích na drúzy, se turečtí představitelé také netají. O nutnosti zlikvidovat v Sýrii cokoliv, co má něco společného s PKK, se v tureckém tisku píše neustále. Pokud padne dohoda mezi HTS a SDF, hrozí nový konflikt, který tentokrát bude mít dvě strany, a Izrael dává najevo otevřeně, že se v takovém případě nebude na hrozbu vzniku džihádistického režimu jenom dívat.
Analýzu situace přináší následující článek na kurdských stránkách spojených s apoisty:
https://russian.anf-news.com/features/Cto-nuzno-Turcii-v-Sirii-plan-provokacij-i-destabilizacii-v-Severo-Vostocnoj-Sirii-68182
Proč by tzv. "moje teze" měly být nediskutovatelné, to mi fakt rozum nebere, diskutuje se o nich ledaskde. Navíc jsem napsal, že o nich přemýšlím, nikoliv zastávám. Považuji je za důležitá témata při snaze pochopit podstatu situace. Pro zastánce černobílého vidění jsou ovšem opravdu nepodstatné. Černobílá však nejsou témata, ale pouze názory některých diskutujících.
Snažím se sledovat pouze diskuze, kde se diskutuje smysluplně. Přiznám se, že po přečtení kopnutí do Ireny Kalhousové jsem měl dost problém s deklarovanou nestranností autora. Bez uvažování o Gaze jako součásti širšího konfliktu na Blízkém Východě je hledání smysluplného řešení chozením v bludném kruhu. Jediné rozumné řešení v současné situaci je, aby se Izrael stáhl a do Gazy vstoupilo na několik měsíců několik tisíc vojáků arabských zemí, kteří zajistí odzbrojení Hamásu a dají šanci na vznik místní samosprávy, která nebude ohrožovat Izrael. Na to ovšem nejspíš není dost odvahy na žádné straně.
Můj zájem se týká spíše odpovědí na následující teze:
Hamás či jeho íránský sponzor dostali Izrael do situace bez rozumného řešení
Izrael odvádí špinavou práci za druhé
Izrael drží na uzdě Turecko, aby nezlikvidovalo Demokratickou Sýrii
na situaci v Gaze se podstatně podepsalo pokrytectví Západu a arabských zemí
jakýkoliv palestinský stát nemůže rozumně existovat bez úzké spolupráce s Izraelem
Z Eurovize je nástroj izraelské propagandy. Nejvyšší čas, aby ČT odešla
Martin Veselý
Normálně tuhle soutěž nesleduji, ale rozruch kolem soutěže mne k tomu přiměl. Prapodivná směs recese v mnoha představeních po mne dělá tu soutěž nepochopitelnou. Upřímně řečeno, nepochybuji o tom, že část hlasujících hlasuje pro Ukrajinu či Izrael jako výraz sympatií, ale jinak je mi záhadou logika hlasování těch ostatních. Výhra vítěze posledního ročníku pro mne ukazuje, že o kvalitu písní asi moc nejde. Komentáře izraelských politiků mohou někoho štvát, ale jejich písně patřily mezi těch pár, co se mi skutečně líbily. Nehlasoval jsem, ale pokud bych v předposlední soutěži hlasoval, bylo by to pro "October rain", i kdyby soutěžila za kohokoliv. Je mi šumafuk, jestli Česko bude nebo nebude v této soutěži, ale nechápu, proč by měl Eurovizi ničit fakt, že se poněkud změnila kriteria volby. Pokud někdo mobilizuje hlasy pro Izrael, pak je to spíše Hamás, Hizballáh, a možná i HTS.
Jsem sociální demokratka. Ale SOCDEM už tyto hodnoty nereprezentuje
Daniela Ostrá
Nechtěla jsem veřejně kritizovat vedení strany z pozice její členky. Vzhledem k mému předchozímu angažmá v jejím vedení to nepovažuji za férové jednání. Zároveň už jsem ale nemohla jen nečinně přihlížet a mlčet. Odchod ze strany je nejčistším řešením.
Tento styl uvažování je podle mne hlavním důvodem, proč je sociální demokracie tam, kde je. Co vlastně čekat a proč vůbec volit politickou stranu, která nechce bojovat už ani sama se sebou.
Má česká demokracie ještě nějakou naději? Hlas pro vznik Občanského fóra 2029
Jakub Patočka
Vítězství Andreje Babiše je sice nejpravděpodobnějším výsledkem nadcházejících parlamentních voleb, ale nemyslím si, že jednoznačně nutným. Trump už zamíchal kanadskými volbami, a nutnost reagovat na jeho "nápady" může zamíchat kartami i u nás. Oranžovou tsunami také nevyvolala genialita lídrů ČSSD, ale "malý a velký panák". Parafrází jednoho výroku Vladimíra Iljiče - je tu někdo, kdo může porazit Andreja Babiše, a to Andrej Babiš sám.