Snažím se sledovat pouze diskuze, kde se diskutuje smysluplně. Přiznám se, že po přečtení kopnutí do Ireny Kalhousové jsem měl dost problém s deklarovanou nestranností autora. Bez uvažování o Gaze jako součásti širšího konfliktu na Blízkém Východě je hledání smysluplného řešení chozením v bludném kruhu. Jediné rozumné řešení v současné situaci je, aby se Izrael stáhl a do Gazy vstoupilo na několik měsíců několik tisíc vojáků arabských zemí, kteří zajistí odzbrojení Hamásu a dají šanci na vznik místní samosprávy, která nebude ohrožovat Izrael. Na to ovšem nejspíš není dost odvahy na žádné straně.

Můj zájem se týká spíše odpovědí na následující teze:

Hamás či jeho íránský sponzor dostali Izrael do situace bez rozumného řešení

Izrael odvádí špinavou práci za druhé

Izrael drží na uzdě Turecko, aby nezlikvidovalo Demokratickou Sýrii

na situaci v Gaze se podstatně podepsalo pokrytectví Západu a arabských zemí

jakýkoliv palestinský stát nemůže rozumně existovat bez úzké spolupráce s Izraelem

Normálně tuhle soutěž nesleduji, ale rozruch kolem soutěže mne k tomu přiměl. Prapodivná směs recese v mnoha představeních po mne dělá tu soutěž nepochopitelnou. Upřímně řečeno, nepochybuji o tom, že část hlasujících hlasuje pro Ukrajinu či Izrael jako výraz sympatií, ale jinak je mi záhadou logika hlasování těch ostatních. Výhra vítěze posledního ročníku pro mne ukazuje, že o kvalitu písní asi moc nejde. Komentáře izraelských politiků mohou někoho štvát, ale jejich písně patřily mezi těch pár, co se mi skutečně líbily. Nehlasoval jsem, ale pokud bych v předposlední soutěži hlasoval, bylo by to pro "October rain", i kdyby soutěžila za kohokoliv. Je mi šumafuk, jestli Česko bude nebo nebude v této soutěži, ale nechápu, proč by měl Eurovizi ničit fakt, že se poněkud změnila kriteria volby. Pokud někdo mobilizuje hlasy pro Izrael, pak je to spíše Hamás, Hizballáh, a možná i HTS.

Nechtěla jsem veřejně kritizovat vedení strany z pozice její členky. Vzhledem k mému předchozímu angažmá v jejím vedení to nepovažuji za férové jednání. Zároveň už jsem ale nemohla jen nečinně přihlížet a mlčet. Odchod ze strany je nejčistším řešením.

Tento styl uvažování je podle mne hlavním důvodem, proč je sociální demokracie tam, kde je. Co vlastně čekat a proč vůbec volit politickou stranu, která nechce bojovat už ani sama se sebou.

Vítězství Andreje Babiše je sice nejpravděpodobnějším výsledkem nadcházejících parlamentních voleb, ale nemyslím si, že jednoznačně nutným. Trump už zamíchal kanadskými volbami, a nutnost reagovat na jeho "nápady" může zamíchat kartami i u nás. Oranžovou tsunami také nevyvolala genialita lídrů ČSSD, ale "malý a velký panák". Parafrází jednoho výroku Vladimíra Iljiče - je tu někdo, kdo může porazit Andreja Babiše, a to Andrej Babiš sám.

Komentáře k výsledkům prvního kola voleb ve Francii se mi zdály svým očekáváním drtivého vítězství lepenovců nesmyslné, protože levice a makronovci měli dohromady podstatně víc hlasů. Otázkou bylo pouze, zda se dohodnou politici těchto bloků, a zda vzájemnou podporu budou podporovat i jejich voliči. Čekal jsem, že lepenovci sice vyhrají, ale jen těsně, a levice i makronovci budou mít jen o trochu míň. Podle odhadů lepenovci snad ani nevyhrají. Chápu, že výsledek byl nepředvídatelný, ale říkat tomu nečekané překvapení.

Jiná věc pochopitelně je, co z takového rozložení parlamentu vzejde.