Po dvouleté odmlce se v Deníku Referendum vracíme k vyhlašování osobností uplynulého roku — v poněkud pozměněném formátu. Každého z šestice v užším výběru představuje jeden z autorů Deníku Referendum. Osobnosti roku Deníku Referendum vybíráme podle toho, nakolik v loňském roce přispěly ke kvalitě české demokracie, k sociální soudržnosti společnosti a k příznivým proměnám našeho vztahu k přírodě.

Tak jako ve všech přechozích vydáních přehlídky osobností loňského roku, i v nejnovějším výběru se samozřejmě zrcadlí hlavní události: prezidentské volby, rozmanité protesty proti krajně rozpačitému vládnutí kabinetu Petra Fialy, pokračující agrese Ruska proti Ukrajině i výbuch násilí v Izraeli a Palestině. Ten nakonec, zejména vzhledem ke skandální reakci velké většiny českých médií i veřejnosti na něj, o naší volbě rozhodl.

Osobnost roku jsme poprvé vyhlašovali v roce 2012, pak nepřetržitě až do roku 2020. V letech 2021 a 2022 vyhlašována z více důvodů nebyla, ale v obou případech bylo jasné, koho bychom chtěli takto vyzvednout.

V roce 2021 by to byl Benjamin Roll jako hlavní postava hnutí Milion chvilek pro demokracii, které sehrálo klíčovou roli v organizaci občanského hnutí, bez nějž by porážka vlády Andreje Babiše vůbec nebyla myslitelná. V roce 2022 by se osobností roku stal končící předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, jednak za svou roli ve formování a obraně nezávislé justice, ale také za kuráž, se kterou se jasně vyslovil, proč není žádoucí, aby se prezidentem České republiky stal Andrej Babiš, za což si tehdy vysloužil zcela nemístnou kritiku komentátorů bez pochopení pro to, že i předseda Ústavního soudu je občan, jehož funkce jen znásobuje jeho odpovědnost za osud demokracie a kvality politické kultury.

Tak jako každý rok je redakční výběr osobností uplynulého roku možno číst jako svého druhu zprávu o tom, kde lze dnes v české společnosti hledat vzory, pokud o ní přemýšlíme jako o celku a hledáme-li cesty, jak ji lze — jako celek — měnit k lepšímu.

6. Michal Koudelka

Ředitel české Bezpečnostní informační služby, brigádní generál Michal Koudelka projevil odvahu a stálost ve funkci. Sloužil vlasti, vytrval v přímém střetu s rozvětvenou partou Miloše Zemana. Světový vývoj potvrdil správnost jeho strategických předpokladů v době, kdy se bezpečnostní otázky staly znovu klíčovými.

Jako zpravodajec správně určil priority hrozeb České republiky a vytrval ve své profesionální pozici, že Rusko a Čína zaslouží hlavní pozornost zpravodajské komunity. Odolal, když ho a jeho lidi urážel prezident Zeman, odolal, když nasadil svůj vliv, aby odváděl pozornost jiným směrem, například k islámskému nebezpečí.

Generál Koudelka klidně a důsledně v rámci svých kompetencí vyvracel lži. Nečinil patetická gesta. Stal se tak vzorem pro lidi, kteří zůstávají ve státních strukturách a chtějí si zachovat věcný obsah.

Předseda horní sněmovny Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil předal 28. září 2021 Koudelkovi stříbrnou medaili „Za vytrvalou službu vlasti za všech okolností“. Jestliže je někomu mimo dobu války v naší zemi třeba udělit medaili za vytrvalou službu vlasti za všech okolností, je to důkaz, že jsme nedorostli schopnosti vládnout sami sobě. Koudelka nás v mezích svých omezených, ale významných a viditelných, možností k této schopnosti posunuje.

Na povýšení do generálské hodnosti byl vládou poprvé navržen v roce 2018, jmenován byl až v roce 2023. Koudelka vydržel opakované útoky na svou osobu a instituci, a na rozdíl od mnohých příběhů v českém prostředí dotáhl svou misi k úspěšnému konci. Brigádní generál Koudelka sloužil a slouží pravdě, v nejlepší tradici Masarykově a Havlově. *** JAN ŠÍCHA

5. Daniela Tinková

Docentka Tinková působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako historička se věnuje kulturním dějinám raného novověku s důrazem na dějiny osvícenství, sociálních praktik a lékařství v 17. až 19. století.

Mezi její nejvýznamnější knihy patří Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa (2004), Revoluční Francie 1787—1799 (2008), Tělo, věda, stát: Zrození porodnice v osvícenské Evropě (2010), Jakobíni v sutaně (2011) a Zákeřná mefitis: Zdravotní policie a veřejná hygiena v pozdně osvícenských Čechách (2013). Vydala také první díl budoucí třídílné monografie Osvícenství v českých zemích a přispěla do dvou svazků tematických Velkých dějin zemí Koruny české.

Sama její akademická autorita stačí, aby byla vnímána jako významná žena naší současnosti. Daniela Tinková ale přesto, že kromě pozic v redakčních a vědeckých radách nezastává žádné funkce, je veřejně angažovanou intelektuálkou.