Akademici v humanitních a sociálních vědách živoří. Žádají důstojné platy
Petr WohlmuthFinanční ohodnocení vědecko-pedagogických pracovníků na filozofických a humanitních fakultách je nejen nedůstojné a demotivuje mladé vědce, ale degradace humanitních a společenských věd i přímo ohrožuje stabilitu naší společnosti.
Působím jako historik vojenství na nejstarší a — co se týče hodnocení kvality — nejlepší univerzitě v naší zemi, Univerzitě Karlově. Minulý týden jsem ve fakultní menze potkal kolegu. Seděl u stolu sám a hleděl do prázdna. Zeptal jsem se ho, co se stalo.
Jeho odpověď mě bohužel příliš nepřekvapila. Navštívil školní sraz a potkal tam i bývalou spolužačku, která učí dějepis na jedné pražské střední škole. Jak večer ubíhal, začaly se probírat platy ve školství. Kolega, zkušený historik s deseti lety praxe, velkým doktorátem (Ph.D.) a habilitací (titul docent) na dohled, zjistil, že jeho kamarádka s magisterským titulem pobírá o více než polovinu vyšší plat než on. Jeho nemilé překvapení se změnilo v ponížení a sklíčenost, když zjistil, že kamarádka ze soucitu zaplatila jeho útratu.
ať to obracím, jak to obracím, jsem také akademik zabývající se vědami o duchu, tedy v Tvém jazyce humanitní vědec a přednášející. A nejsem placen nijak dobře. Měl bych tedy s Tvým apelem souhlasit, ostatně ho vznášíš i mým jménem, tedy ten souhlas jaksi na dluh očekáváš.
A ledačem bych i souhlasil, jedno však považuji za nepřijatelné. A to je opakované srovnávání s platy středoškolských učitelů. Mohli bychom -- já, Ty a většina „akademiků v humanitních a sociálních vědách“ -- na střední škole učit (zásluhou osvícené fakulty, na které jsme oba studovali, dokonce bez příliš složitých podmínek plné aprobace) a ani jeden to, přes očekávatelný vyšší plat, dobrovolně neuděláme. Právě tak jako nepůjdu dělat ke kase do Lidlu, ačkoliv bych tam zřejmě bral víc. Prostě mě - a předpokládám, že i Tebe - baví víc badatelská práce a přednášení studentům.
Navíc si myslím, že pro středoškolskou práci nemám talent a nedokázal bych vtloukat dětem do hlavy to minimum, které potřebují k úspěšné maturitě, přijímačkám a jako vklad do začátků vysokoškolského studia. A nejsem dost intelektuálně nepoctivý, abych se na toto vtloukání, bez kterého budou ti žáci znevýhodnění, vykašlal pod záminkou rozvíjení jejich kritického myšlení a aktuální relevance látky.
Přeji proto středoškolským kantorkám a kantorům jejich pořád ještě nepříliš vysoké platy. A považuji je za spojence v prosazování slušného ohodnocení učitelské práce. Určitě se s nimi nechci prát o ohlodané kosti, třebas zrovna teď zbylo na těch jejich o něco víc masa. O kosti, kterém nám i jim házejí ti, kdo sežrali celé prase a teď se krkajíce z přežrání nestydí žvanit o nutnosti úspor ve veřejném rozpočtu.
Mimoto máš nízké ambice. Úřad vysokoškolského profesora/ky a docenta/ky je jistě dost odpovědný, aby se jeho plat srovnával s platem poslance nebo soudce. Dokonce bych řekl, že je dokonce společensky prospěšnější, když se třeba -- abych zvolil zcela hypotetický příklad -- z takového podprůměrného profesora politologie stane průměrný premiér.
S přátelským pozdravem
Martin Profant