Enormní nároky na přesčasy lékařů ohrožují kvalitu a dostupnost zdravotní péče

Albert Štěrba

Výsledky průzkumu o přesčasech lékařů nejsou překvapením. Jejich přílišná zátěž přitom není problémem jen pro ně, ale jde i na úkor péče o pacienty. Součástí nápravy musí být nastavení adekvátního hodnocení zejména mladých lékařů a lékařek.

Mnozí lékaři uvádějí práci přesčas jako důvod, proč chtějí opustit klinickou praxi, což vážně ohrožuje samotnou personální stabilitu systému zdravotní péče. Foto Luis Melendez, Unsplash

Přesčasy lékařů jsou v České republice dlouhodobě velkým problémem. Důsledky nedopadají jen na osobní život a fyzické i duševní zdraví lékařů samých, ale negativně se odrážejí i na kvalitě poskytované zdravotní péče. Pro mnoho zejména mladých lékařů ovšem služby přesčas představují jediný způsob, jak si zajistit důstojnou finanční odměnu.

O rozsahu problému s přesčasy má veřejnost povětšinou jen mlhavou představu, často navíc zkreslenou zavádějícími informacemi o průměrných platech lékařů. Na první pohled vypadají relativně vysoké — většinou nad osmdesát tisíc měsíčně. Cifra ovšem zahrnuje právě přesčasovou práci, a to ještě atestovaných i neatestovaných lékařů dohromady. Reálně se tak v rámci veřejné diskuse zakrývá problém nedostatečného ohodnocení zejména lékařů přicházejících do praxe po studiu, kteří dostávají v základní sazbě kolem čtyřiceti tisíc měsíčně hrubého a povětšinou slouží vůbec nejvíce.

×