Nejde zatím o superakutní krizi, o vážný, širší a dlouhodobý problém však určitě. Řeč je o personálním stavu zdravotnických záchranářských služeb. V České republice se záchranky potýkají zejména s nedostatečným nahrazováním těch, kdo odcházejí do důchodu, a průřezovým stárnutím personálu celkově. Noví zdravotníci totiž preferují jiná zařazení a i mladší lékaři ze záchranek či sestry a záchranáři odcházejí jinam, když mají příležitost — často přímo do nemocnic, kde musí dle zákona absolvovat povinnou praxi.

„Stále jde o akční práci podobnou záchrance, neobsahuje ale diskomfort rychlé jízdy po ulicích nebo činnost venku a v zimě,“ vysvětluje pro Deník Referendum lékař a senátor Marek Slabý, prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb České republiky a ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje.

Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek loni při projednávání tématu v Senátu konkretizoval, že výhledově bude třeba nahradit 500 ze stávajících 1300 úvazků lékařů záchranné služby — zde je věkový průměr aktuálně už přes padesát let. U záchranářů půjde o 250 úvazků, přičemž 100 jich už dnes chybí. U sester záchranné služby půjde o 700 úvazků.

Fialova vláda si slibuje řešení od programu, který v únoru představila ministerstva zdravotnictví a školství. Ten má zajistit navýšení kapacit klíčových vzdělávacích oborů na vysokých školách (vedle záchranářů a sester ovšem třeba i radiologických asistentů) o minimálně dvacet procent. Během dvanácti let tak mají instituce vychovat až 22 tisíc nových nelékařských zdravotníků, z toho 3600 záchranářů.

První finanční podporu obory dostanou letos v září, k programu se podle ministerstva školství přihlásilo už šest lékařských fakult a jedenáct dalších vysokých škol. Stát by uskutečnění programu mělo vyjít na více než dvanáct miliard.

„Opatření, které vláda umožnila, musí někdo realizovat, musí na něj existovat prostory, vyučující a finanční prostředky. Ale pokud by se podařilo uskutečnit plán alespoň z osmdesáti nebo devadesáti procent, měl by pozitivní dopad,“ dodává pro DR Marek Slabý.

Celoevropský problém

V celoevropském srovnání má podle ministerstva zdravotnictví Česká republika „průměrný až nadprůměrný počet zdravotníků“. V zemích EU celkově jde ovšem o průřezový problém. Podle Světové zdravotní organizace budou do roku 2030 v Evropské unii chybět více než čtyři miliony zdravotnických pracovníků.

Otázku, jak udržet ve zdravotnickém systému dostatek záchranářů, řeší aktuálně například i Litva. Podle kolegů z deníku Delfi jsou tam specifickým lokálním problémem nízké kapacity specializovaných vzdělávacích zařízení i nedostačující platy. Přibližně čtyřicet procent studentů příslušných oborů navíc studia v průběhu zanechá nebo neuspěje při závěrečném výcviku. Na vině je podle expertů oslovených deníkem stereotyp, že studium odpovídající odborné školy není příliš náročné.

Situace v zemi se ale podle Delfi postupně zlepšuje. V létě roku 2023 začal fungovat reorganizovaný systém záchranné služby, pod který se sloučilo téměř padesát samostatných jednotek. Systém poskytuje obyvatelstvu jednotné standardy péče a zlepšuje pracovní podmínky zaměstnanců záchranné služby.

Záchrannou službu chce letos zefektivnit rovněž sousední Lotyšsko, to však odlišným způsobem — tříčlenné posádky sanitek budou nově zmenšeny na dvoučlenné týmy. Uvolnění pracovníci mají být rozděleni mezi regiony, v nichž je záchranářů nedostatek. Země zavádí také nový systém hospitalizace snižující vzdálenosti, které sanitky s pacienty urazí.

Bulharsko řeší v daných souvislostech zase něco jiného. Země má dnes k dispozici více než dva tisíce vyškolených zdravotníků, kteří mohou okamžitě začít pracovat v záchranné zdravotnické službě. Navzdory kritickému nedostatku personálu se tak ale neděje, informuje server Mediapool.bg. Záchranáře zaměstnávají zejména střediska záchranné služby ve velkých krajských městech, často ale vykonávají práce na jiných pozicích — například jako sanitáři, řidiči a nosiči. Ambulantních týmů tak není dostatek ani ve velkých městech, pacienti na sanitku čekají i hodiny.

Problémy podle Svazu zdravotníků plynou zejména z toho, že povolání není řádně upraveno v bulharské legislativě, povinnosti a pracovní náplň záchranářů tak nejsou jasně definovány. Organizace záchranářů trvá na tom, aby profese byla převedena do vyššího vzdělávání a aby stát záchranáře uznal jako zdravotnické specialisty. Pokud je státní instituce nevyslyší, plánují se obrátit na Evropskou komisi.

Pozice záchranáře oficiálně neexistuje ani ve Španělsku, kde se tento typ zdravotníků nazývá pohotovostní technik. Na rozdíl od Bulharska ovšem na významu a náplni jeho pozice panuje ve společnosti shoda. Kapacity a kvalita poskytnuté péče ze strany záchranářů se nicméně značně liší v závislosti na geografické poloze, píše deník El Confidential. Většina sanitek a pohotovostních techniků totiž spadá pod soukromé společnosti. Zatímco ve Španělsku činí průměrná doba odezvy deset minut, například v Madridu je to méně než čtyři minuty.