Ministr financí Zbyněk Stanjura avizoval zrušení asi deseti daňových výjimek či slev. Příkladem jsou slevy na nepracující manželku či manžela nebo školkovné. Dále je plánováno zvýšení spotřební daně a zřejmě i DPH. Všechna tyto opatření mají společné, že nejvíce zabolí střední třídu.

Slevy na manželku či manžela nebo školkovné jsou bezesporu nešikovným způsobem finanční podpory rodin s dětmi, jelikož z nich těží hlavně lidé s vyššími příjmy, vláda je však nechce nahradit lepším řešením, ale zkrátka je zrušit. A to v době neustále růstu cen všeho, zejména však potravin.

Aby toho nebylo málo, vláda se odhodlala porušit své několikrát dané slovo, že nebude navyšovat věk odchodu do důchodu, a dokonce sníží valorizační schéma zvyšování důchodů v návaznosti na inflaci. K uskutečnění této operace se rozhodla vyhlásit stav legislativní nouze s argumentem, že je zákonnou změnu potřeba přijmout co nejdříve, aby se tím předešlo hospodářským škodám. Tímto krokem ale omezila práva opozice a demokratickou diskusi.

V této souvislosti je do očí bijící naopak zrušení EET nebo zavedení paušální daně pro OSVČ, čímž vláda připravila státní pokladnu o miliardy. Nemluvě o tom, že ODS, ANO a SPD prosadily zrušení superhrubé mzdy, kvůli kterému se nyní tyto škrtací manévry dělají.

Další obětí úsporných opatření jsou pedagogičtí pracovníci, jimž vláda ve svém programovém prohlášení slíbila příjmy ve výši 130 procent průměrné mzdy, ale po revizi mají tuto výši dostat pouze učitelé.

Korunu všemu nasazuje plán ministra zdravotnictví Vlastimila Válka vzkřísit ve zdravotnictví regulační poplatky.

Zcela jinou kapitolou je návrh zrušit daňový odpočet za členství v odborech. Odbory částečně narovnávají horší vyjednávací pozici zaměstnanců při jednání se zaměstnavateli a v důsledku toho v průměru dosahují odborově organizovaní zaměstnanci o sedm až deset procent vyšší mzdy než jejich kolegové z podniků bez odborové organizace.

To znamená, že odbory zvyšují podíl přidané hodnoty, který v naší zemi zůstává a plyne v podobě spotřeby zaměstnanců k jiným podnikatelům a řemeslníkům. Jakékoli oslabení odborového organizování odporuje strategii zvyšování podílu přidané hodnoty v České republice a růstu mezd, na kterém nakonec prodělá naše ekonomika.

Kdy se šetření dotkne také nejbohatších?

Český daňový systém v evropském srovnání vykazuje velké zdanění práce a základní spotřeby, a naopak velmi málo daní velké majetky a příjem. Zde je jádro problému a všimla si toho i prezidentská kandidátka a ekonomka Danuše Nerudová. Ve svém příspěvku na sociálních sítích zdůraznila, že „škrtání výdajů nic nezachrání“ a že zdanění našich nejbohatších je extrémně nízké, tudíž je třeba obnovit progresivní zdanění příjmů.

Tvrzení, že bez nalezení nových příjmů státního rozpočtu je možné vyřešit zvyšující zadlužení země, je bohapustý populismus. Naše země si už daňové prázdniny pro nejbohatší nemůže dovolit. Trvaly více než patnáct let a přispěly zásadně ke zvýšení nerovnosti a majetku bohatých.

Je na čase, aby ti, kdo na této politice vydělali, začali platit daně ve výši, jaká je běžná v západní Evropě. Vzhledem k délce daňových prázdnin by se mělo uvažovat také o mimořádném jednoprocentním zdanění občanů s majetkem vyšším než 100 milionů Kč. Tím by se ulehčila situace lidem, na které dosud dopadala největší zátěž při financování potřeb státu: chudým a střední třídě.

Jedině tak lze dosáhnout pravicí tolik omílaného apelu, že nesmíme dál zadlužovat naše děti. Pokud vláda chce šetřit, měla by šetřit spravedlivě na všech vrstvách společnosti.