Vláda Petra Fialy je po roce a půl fungování vnímána hůře než většina jejích předchůdkyň. Ukazují to čerstvě publikovaná data CVVM, avšak i bez nich se to již delší dobu tak nějak tuší. V kruzích blízkých Deníku Referendum je Fialova vláda stavěna dokonce už i na roveň legendární vládě Petra Nečase. Je to oprávněná paralela?

Nečasova vláda byla nepopulární kvůli asociálnosti prováděných reforem, řadě skandálů a celkové nedůstojnosti působení. Vzpomeňme si na:

• Drábkovu společnost iDTAX, která měla zajišťovat kotrolu využívaní sKaret zaváděných týmž ministrem sociálních věcí,
• univerzitní reformu, školné a hnědé spojky ministra školství Pavla Dobeše,
• „odklánění“ šestnácti milionů na účet matky ministra průmyslu Martina Kocourka,
• zapřenou floridskou nemovitost a firmu ministra kultury Jiřího Bessera, obojí sdílené s odsouzeným korupčníkem,
• další ministryni kultury Alenu Hanákovou a slavnou obhajobu církevních restitucí bez znalosti cifer,
• Petra Bendla na zemědělství, Víta Bártu na dopravě a Pavla Drobila s Tomášem Chalupou na životním prostředí,
• neustálé špehovací, úplatkové a štěpící aféry Věcí veřejných,
• a samozřejmě fenomén Jany „Dře jako kůň“ Nagyové.

Fialova vláda působí v tomto srovnání nesporně důstojněji, a to zřejmě dík dvěma faktorům. Jednak je tu stále určitá státnická image, jíž získala po úvodní reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. A dále je tu fakt, že z velkých kauz prolétnul kolem současné vlády zatím jen pražský Dozimetr, a potom dílčí odhalení o působení Pavla Blažka. Investigativci zveřejněné skutečnosti jsou mimochodem asi tak dvacetinou toho, co se o aktivitách ministra povídá po brněnských hospodách…

To je nicméně asi tak vše pozitivní, co se dá o kabinetu po roce a půl říci. Jak tu nedávno psal Jiří Pehe, vláda funguje spíš jako konfederace ministerstev, reaguje toporně a vykazuje jen malou schopnost přistupovat k ekonomickým a sociálním problémům dneška jako k vnitřně koherentnímu celku. Z polozveřejněných polouniklých návrhů na úpravy daní či přístupu k České poště by ostatně šla napsat učebnice komunikačních chyb.

Co je však u Fialovy vlády ještě větší problém než komunikace, koordinace a příprava, je celková zbabělost. Zvláště od ODS nečekal našinec zázraky. Že se však „nezbytné reformy“ odbydou s dopadem úplně mimo horní vrstvy? Takto reformovat si nedovolil ani Miroslav Kalousek.

Předchozí — Babišova — vláda byla rozpočtově zbabělá v tom, že neměla odvahu najít pro své výdaje příjmy, a dotovala je tak na úkor zadlužení. Byla to ta nejsnazší, nejméně odpovědná cesta.

Fialova vláda dnes podobě lacině shání peníze na kompenzaci stomiliardového výpadku, který způsobilo rozpočtu zrušení superhrubé mzdy hlasy ANO, SPD a právě ODS, přičemž podle těch nejvstřícnějších odhadů se perspektivně seškrtá asi tak osmdesát miliard. A všechny úspory jdou zatím skutečně na úkor zranitelnějších a středních vrstev.

Na snižování valorizace penzí není nic odvážného, protože od penzistů zpravidla nic nehrozí. Na zdražování kolejí, knih či festivalů není nic odvážného, protože nikdy nevyvolá odpor většiny.

Zjevně společnou zbabělost s Babišovou vládou má přitom ta Fialova i ve vztahu k oligarchům. Ti, na jejichž zájmy se nesahá, a jimž se naopak často i aktivně slouží, jsou v ČR trojího druhu: uhlobaroni, agrobaroni a velké finančně-investiční skupiny. Zde sice opět čekal revoluční změny asi málokdo, ale realita je naprosto zoufalá — zprzněná windfall tax, dražší potraviny než v západních zemích a stálé dotování těch největších.

Známý rakouský novinář Robert Misik zde nedávno v rozhovoru přibližoval, jak taková lidová nespokojenost vzniká: když jsou lidé přesvědčení, že se jim daří hůře než dříve, a/nebo nabudou-li dojmu, že je vládní politika k ničemu, respektive k nim soustavně nespravedlivá — že je zkrátka dělána v zájmu někoho jiného.

Při plném respektu k dílčím pozitivům i ke skutečnosti, že Fialova vláda dostala mandát provádět pravicovou politiku — bude-li se pokračovat stejným způsobem, sesuneme se do politického pekla. Vláda Petra Nečase otevřela svým výkonem v roce 2013 pomyslné dveře k nástupu Zemana a Babiše. Dnešní ANO má přitom sklon sbližovat se rovnou s krajní pravicí.

Je možné, že se volbách 2025 budou nabízet nějaké nové alternativy. Přesto nemá-li Babiš vyhrát, nemůže vláda zanedbávat deagrofertizaci a vládnout jen ve prospěch svých klientů. Podpora Ukrajiny sama to jistě nevytrhne. Zvláště když kabinet plánuje vedle sociálních škrtů například začít pořizovat letouny páté generace za částku dosahující opět sto miliard.