Po příštích sněmovních volbách bychom se mohli stát svědky vládních námluv mezi hnutím ANO a Občanskou demokratickou stranou. Nejenže to může být při současném vývoji české politiky jediný způsob, jak sestavit stabilní většinovou vládu, ale navíc se zdá, že uvažování lídra hnutí ANO Andreje Babiše se ubírá právě tímto směrem.

Nasvědčuje tomu už skutečnost, že Babiš se po prezidentské volbě stáhl v hnutí do pozadí, a jeho nejdůležitější pobočníci, kteří se stali hlavními tvářemi hnutí v posledních týdnech — Alena Schillerová a Karel Havlíček — se snaží vykreslovat hnutí nově jako nacionálně-konzervativní politický subjekt, který klade důraz na národní suverenitu a tradiční hodnoty. Způsob, jakým Havlíček a Schillerová o novém směřování ANO mluví, velmi připomíná rétoriku některých konzervativních politiků ODS, včetně jejích europoslanců.

O tom, že by ANO mohlo uvažovat o vládní koalici s ODS, popřípadě i s dalšími konzervativními stranami současné koalice, svědčí i výroky exprezidenta Miloše Zemana v rozhovoru pro ČTK poté, co se Zeman setkal s Babišem.

Zřejmě i pod vlivem rozhovoru s Babišem Zeman vyjádřil jistou skepsi ke scénáři povolební spolupráce ANO s SPD, když řekl, že sice razí podobné názory v domácí politice, ale neshodnou se na vztahu k Evropské unii. Zároveň prohlásil, že není přesvědčen, Babiš bude sestavovat příští vládu, protože pro to potřebuje buď koaličního partnera, nebo opozici, která ho bude tolerovat.

Toto vyjádření lze chápat dvěma způsoby. Buď Zeman spolu s Babišem anticipují, že Babiše po příštích volbách opět obejdou strany současné vládní koalice, anebo to —pravděpodobněji — znamená, že ústup Babiše do pozadí v hnutí ANO, spojený s údajným obratem hnutí ke konzervativismu, je manévrem, který má usnadnit jednání o příští vládě se stranami, jako je ODS. V těchto jednáních by ANO reprezentoval Havlíček coby předseda stínové vlády ANO, nikoliv Babiš.

Programové průniky

Současné průzkumy stranických preferencí ukazují, že by ve sněmovních volbách zvítězilo hnutí ANO, které by o pár procentních bodů porazilo i koalici Spolu. Do voleb se samozřejmě může mnohé změnit, ale zdá se, že ANO zůstane na české politické scéně dominantní politickou silou. Výrazně oslabit by ho mohl snad jen úplný odchod Babiše z hnutí a politiky, o čemž Babiš možná i uvažuje.

O tom, že Babiš v rozhovoru se Zemanem tuto možnost připustil, svědčí i skutečnost, že bývalý obyvatel Pražského hradu v rozhovoru pro ČTK prohlásil, že bude apelovat na vedení hnutí ANO, aby oligarcha v politice zůstal. Zeman coby zkušený politický harcovník a analytik politického dění dobře ví, že pokud by Babiš z ANO odešel úplně, může to ANO výrazně oslabit, protože je to v prvé řadě osobní projekt.

To, že ANO nyní samo sebe líčí jako nacionálně-konzervativní hnutí, pravděpodobně též znamená, že už neuvažuje o povolební spolupráci se sociální demokracií, pokud by se do Sněmovny vůbec dostala. Takovou spolupráci bylo možné v programové rovině hájit jak v hnutí ANO, tak v některých kruzích ČSSD, když se ANO profilovalo jako populistické levicové hnutí.

Obraz ANO jako nacionálně-konzervativního hnutí by naopak mohl být přijatelný pro část ODS a pro lidovce. Mezi ODS a ANO vzniklo jisté programové srozumění už na začátku roku 2021, kdy oba politické subjekty, spolu s SPD, zrušily superhrubou mzdu.

Od té doby se všechny tři subjekty vyjadřují skoro stejně také o zvyšování daní z příjmu fyzických osob. Lidem prý nelze zvyšovat daně v době krize, je prý třeba ponechat peníze, které zrušením zdaňování superhrubé mzdy získali, v jejich peněženkách. Znovu se tato „aliance“ projevila minulý týden, když vykostila zákon o ochraně whistleblowerů.

Nyní, kdy se Babiš a jeho pobočníci hlásí k nacionálnímu konzervatismu, lze najít mezi ANO a ODS, přinejmenším jejím vlivným konzervativním křídlem, rozhodně více programové shody než kupříkladu mezi ODS a STAN, TOP 09 či Piráty — jejími současnými koaličními partnery.

Je také otázkou, jak dlouho může ANO, které se nyní hlásí k nacionálnímu konzervativismu a jehož lídr se paktuje s představiteli stran krajní pravice (jejichž setkání organizuje v Budapešti Babišův politický spojenec, Viktor Orbán), zůstat v klubu liberálů v europarlamentu. Bylo by zcela logické, kdyby ANO po volbách do Evropského parlamentu v příštím roce klub liberálů opustilo a připojilo se kupříkladu ke klubu Evropští konzervativci a reformisté, kde už je ODS, nebo polská vládní strana Právo a spravedlnost.

Symbolika takového kroku by docela jistě usnadnila jednání o společné vládě ODS a ANO po příštích sněmovních volbách u nás. Zvláště pokud by v klubu konzervativců nadále zůstala i ODS.

Pragmatismus moci

ODS a ANO už spolupracují v zastupitelstvech a radách řady měst. Oba subjekty se shodnou, protože k politice přistupují podobně: na jedné straně slyšíme ideologické fráze o tom, čím údajně jsou, na straně druhé jsou velmi pragmatické, pokud jde o získání vlivu a moci. V ODS navíc nadále samozřejmě přežívají struktury, jejichž vztah k veřejné správě je ryze kořistnický.

Dobrým příkladem může být právě skončené vyjednávání o nové koalici na ostravském magistrátu. Když primátor Ostravy Tomáš Macura, zvolený za ANO, hnutí opustil poté, co podpořil v prezidentské volbě Petra Pavla proti Babišovi, a následně zformoval s dalšími bývalými členy klubu ANO osmičlenný klub nazvaný Jdeto!!!, byl z vyjednávání o nové koalici, která by město vedla, fakticky vyšachován.

Devět zastupitelů koalice Spolu, mezi nimiž má hlavní slovo ODS, preferovalo jednání se třinácti zastupiteli ANO a dalšími subjekty, které před tím tvořily koalici, kterou vedl Macura. V jednání s Macurovým klubem přitom koalici Spolu a dalším politickým subjektům bývalé koalice nebránila aritmetika.

V pětapadesátičlenném zastupitelstvu by většinu devětadvaceti zastupitelů měla i koalice Macurova Jdeto!!!, Spolu a hnutí Ostravak se Starosty. Pokud by je podpořili Piráti, měla by takováto koalice 32 zastupitelů.

Zvítězil ovšem mocenský pragmatismus. Co na tom, že Macura byl nejúspěšnější ostravský primátor za dlouhou dobu a městu se pod jeho vedením neobyčejně dařilo. Co na tom, že se vzbouřil proti Babišovi — údajně největšímu politickému nepříteli Spolu, Pirátů a STAN na celostátní úrovni.

Co se dělo v politickém zákulisí samozřejmě nevíme, a není tedy vyloučeno, že ke vzniku koalice ANO, Spolu, hnutí Ostravak se Starosty, a Pirátů, přispělo nějak i lokální ostravské hnutí. Jisté je, že strany, které spolupracují na vládní úrovni, veřejně ani neuvažovaly o tom, že by v čele ostravského magistrátu zůstal Macura. Raději přistoupily na pragmatické řešení, kdy oslabené ANO přenechalo výměnou za více míst v městské radě primátorské křeslo Janu Dohnalovi z ODS.

Víme, že podobným směrem se ubíraly úvahy členů pražské ODS, když se jednalo o nové koalici v Praze. Piráti byli málem jako koaliční partner vyšachováni ve prospěch spolupráce ODS s ANO. Tomuto scénáři, zdá se, zabránila nakonec jen intervence z nejvyšších míst ODS, kde si negativní symboliku takového kroku uvědomovali zřejmě lépe než pražští politici ODS.

Vezměme v úvahu, že Babiš už možná nebude usilovat o post premiéra po příštích volbách, že ANO se začalo programově profilovat jako nacionálně-konzervativní subjekt a že v ODS je silné křídlo pragmatiků, kteří by se spolupráci s ANO na vládní úrovni nebránili stejně, jako se jí nebrání ve velkých městech a v krajích. Neměli bychom být tedy překvapeni, pokud budeme po příštích volbách svědky jednání o velké koalici mezi ANO a ODS.