Největším problémem vládní koalice je ODS

Jiří Pehe

To, že se ODS dokázala odrazit ode dna, lze přisuzovat jen Fialově osobnosti a extrémnímu chování Babiše. Hodnoty strany jsou stále tytéž — převládá klausismus, klientelismus a vulgární neoliberalismus. Její politika je proto neudržitelná.

V ODS mají silný vliv lidé, kteří se na komunální a regionální úrovni nebrání spolupráci s hnutím ANO na úkor demokratických stran, a nebránili by se takové spolupráci ani na celostátní úrovni. Jako nejvýznačnější představitel toho „pragmatického“ křídla je zmiňován jihočeský hejtman Martin Kuba (vpravo). Foto FB Petr Fiala

Občanská demokratická strana, která je nejsilnější stranou vládní koalice, je také její největší slabinou. Strana je vnitřně rozdělená a za svůj úspěch ve volbách, který ji coby lídrovi koalice Spolu umožnil hrát hlavní roli v sestavování nové vlády, vděčí ze všeho nejvíc schopnostem Petra Fialy. Ten totiž dokázal poněkud patologické politické dění uvnitř strany „přikrýt“ svým gentlemanským vystupováním a státnickými schopnostmi.

Vše ovšem Fiala „přikrýt“ nedokáže, a tak nejen obyvatelé Prahy, ale i zbytek republiky, mohli sledovat, jakým způsobem skupina politiků ODS, kteří ze všeho nejvíc působí jako nějaký výsadek z 90. let, vedla jednání o zformování nového vedení Prahy. To, že do čela hlavního města nakonec prosadili přestárlého, politicky opotřebovaného a zároveň arogantního sběratele funkcí, je jen smutným dokladem toho, jak část ODS dál žije ve světě, v němž kdysi v Praze „mohla vládnout třeba Klausova tenisová raketa“.

Ukazuje se zkrátka, že se v ODS dál dobře daří způsobům politické praxe a vystupování, o nichž komentátoři kdysi mluvili jako o „ódéesáctví“. Politický výsadek na pražské radnici ale bohužel není jedinou ozvěnou minulosti ve straně.

Klausismus

Dalším faktorem je sám genetický kód, který do strany kdysi vložil Václav Klaus. Když v roce 2002 Klause v čele ODS střídal Mirek Topolánek, pěkně definoval ideologii strany jako „klausismus“. Tehdy se zdálo, že tak, jak se strana postupně od Klause emancipuje, duch „klausismu“ z ní vyvane. A nejpozději se to mělo stát v roce 2009, kdy Klaus v roli prezidenta pomohl s pomocí své páté kolony v ODS zinscenovat pád Topolánkovy vlády uprostřed českého předsednictví EU.

Jenže Klausovi pohrobci ve straně přežili. Nejvýrazněji se to projevuje v postojích strany k evropské integraci. Ti, kdo tvoří evropskou politiku ODS, nejprve v duchu Klausových postojů vykreslovali Unii jako socialistický projekt, aby později přešli na pozice takzvaného „eurorealismu“.

Stejně jako se přiostřovala Klausova kritika EU, rozcházely se stále více s hlavním politickým proudem v EU i Klausovi následovníci, z nichž ti nejvýznačnější se přesunuli do Evropského parlamentu. Někdejší Klausův pobočník Jan Zahradil dokonce docílil toho, že ODS opustila skupinu Evropské lidové strany v EP a přesunula se do euroskeptické skupiny Evropští konzervativci a reformisté.

×