Největším problémem vládní koalice je ODS
Jiří PeheTo, že se ODS dokázala odrazit ode dna, lze přisuzovat jen Fialově osobnosti a extrémnímu chování Babiše. Hodnoty strany jsou stále tytéž — převládá klausismus, klientelismus a vulgární neoliberalismus. Její politika je proto neudržitelná.
Občanská demokratická strana, která je nejsilnější stranou vládní koalice, je také její největší slabinou. Strana je vnitřně rozdělená a za svůj úspěch ve volbách, který ji coby lídrovi koalice Spolu umožnil hrát hlavní roli v sestavování nové vlády, vděčí ze všeho nejvíc schopnostem Petra Fialy. Ten totiž dokázal poněkud patologické politické dění uvnitř strany „přikrýt“ svým gentlemanským vystupováním a státnickými schopnostmi.
Vše ovšem Fiala „přikrýt“ nedokáže, a tak nejen obyvatelé Prahy, ale i zbytek republiky, mohli sledovat, jakým způsobem skupina politiků ODS, kteří ze všeho nejvíc působí jako nějaký výsadek z 90. let, vedla jednání o zformování nového vedení Prahy. To, že do čela hlavního města nakonec prosadili přestárlého, politicky opotřebovaného a zároveň arogantního sběratele funkcí, je jen smutným dokladem toho, jak část ODS dál žije ve světě, v němž kdysi v Praze „mohla vládnout třeba Klausova tenisová raketa“.
Ukazuje se zkrátka, že se v ODS dál dobře daří způsobům politické praxe a vystupování, o nichž komentátoři kdysi mluvili jako o „ódéesáctví“. Politický výsadek na pražské radnici ale bohužel není jedinou ozvěnou minulosti ve straně.
Klausismus
Dalším faktorem je sám genetický kód, který do strany kdysi vložil Václav Klaus. Když v roce 2002 Klause v čele ODS střídal Mirek Topolánek, pěkně definoval ideologii strany jako „klausismus“. Tehdy se zdálo, že tak, jak se strana postupně od Klause emancipuje, duch „klausismu“ z ní vyvane. A nejpozději se to mělo stát v roce 2009, kdy Klaus v roli prezidenta pomohl s pomocí své páté kolony v ODS zinscenovat pád Topolánkovy vlády uprostřed českého předsednictví EU.
Jenže Klausovi pohrobci ve straně přežili. Nejvýrazněji se to projevuje v postojích strany k evropské integraci. Ti, kdo tvoří evropskou politiku ODS, nejprve v duchu Klausových postojů vykreslovali Unii jako socialistický projekt, aby později přešli na pozice takzvaného „eurorealismu“.
Stejně jako se přiostřovala Klausova kritika EU, rozcházely se stále více s hlavním politickým proudem v EU i Klausovi následovníci, z nichž ti nejvýznačnější se přesunuli do Evropského parlamentu. Někdejší Klausův pobočník Jan Zahradil dokonce docílil toho, že ODS opustila skupinu Evropské lidové strany v EP a přesunula se do euroskeptické skupiny Evropští konzervativci a reformisté.