Ministr financí Zbyněk Stanjura pokračuje v politice škrtů. Tentokrát plánuje omezit dotace už tak podfinancovaným občanským organizacím poskytujícím sociální služby. Sociální služby by se nově hradily vyšší spoluúčastí na projektech — podle ministrova plánu penězi ze soukromých zdrojů a od municipalit.

Podpora sociálních služeb je dlouhodobě nedostatečná

V České republice zajišťují sociální služby kraje, obce, občanské organizace, případně církve, poslední dobou pak i soukromé společnosti. Zatímco poskytovatelé sociálních služeb zřizovaní obcemi a kraji se zabývají především službami sociální péče, jako jsou pečovatelské služby nebo domovy pro seniory, občanské organizace se většinově starají o poskytování služeb sociální prevence, jako jsou služby pro lidi bez domova či závislé.

Služby sociální prevence jsou poskytovány zdarma, služby sociální péče za částečnou úhradu ze strany klienta. U soukromníků orientovaných na zisk se jedná výhradně o služby, kde stát umožňuje spoluúčast klienta — jako jsou pobytové sociální služby.

Obor sociálních služeb je dlouhodobě výrazně podfinancovaný. Dotace z projektů, především z Evropského sociálního fondu — nejstaršího strukturálního fondu vzniklého v rámci Římské smlouvy už v roce 1957 —, jsou jedinou možností, která umožňuje oboru sociální práce se rozvíjet, často je však jen prostým prostředkem k přežití pracoviště a jeho zaměstnanců.

Využívání dotačních titulů není jednoduché ani v situaci, kdy žadatel nemusí hradit žádnou spoluúčast či je po něm požadována jen minimální. Malý příklad z praxe. Poskytovatel potřebuje nahradit nevyhovující prostory nákupem nemovitosti — bytu či kanceláře. Stěží ale najde prodejce, který by byl ochotný podepsat rezervační smlouvu a absolvovat složitý byrokratický postup s tím, že získání dotace — a prodej bytu či kanceláře — potrvá déle než rok — a navíc s nejistým výsledkem.

Menší sociální služby jsou navíc diskriminovány oproti velkým tím, že si ze svých rozpočtů nemohou dovolit hradit projektového experta, který by se věnoval jen shánění financí, a musí vše zvládnout vlastními silami během své obvyklé práce. Ve výsledku tak mají menší poskytovatelé daleko menší šanci, že získají dotační prostředky.

Návrh na likvidaci významné části sociálních služeb

Stanjurův návrh usiluje zavést či výrazně zvýšit spolufinancování sociálních služeb poskytovaných občanskými organizacemi. Návrh požaduje, aby se podle rozvinutosti lokality organizace podílely na financování služeb, které provozují, až do padesáti procent — jinak peníze na projekt z evropských dotací nezískají.

Občanské organizace sice každoročně získávají většinu prostředků z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí, kterých se návrh netýká, ale tyto finance jsou samy o sobě nedostatečné pro přežití služeb, a proto musí poskytovatelé hledat i jiné zdroje. A jedním ze zásadních zdrojů jsou právě i návrhem postižené dotace z evropských fondů.

Návrh je likvidační nejen pro řadu poskytovatelů péče, ale přímo ohrožuje skupiny lidí, které jejich služby využívají. Je naivní si představovat, že například města a kraje sníží například podporu profesionálním sportovním klubům a začnou přispívat poskytovatelům péče, aby vyšly vstříc sociálním potřebám svého obyvatelstva. Přispět by mohli samozřejmě i soukromé osoby, avšak očekávat v tomto směru v naší společnosti postavené na výkonu významné částky, je neméně naivní.

Jediné, co by tedy poskytovatelům péče zbylo, jsou soukromé zdroje. Ze Spojených států máme mnoho odstrašujících příkladů, jak tento systém „očištění jména“ funguje. Hrozí tedy, že se v České republice brzy dočkáme Bakalova azylového domu pro matky s dětmi, či Křetínského kontaktního centra pro osoby závislé na návykových látkách. Ale pravděpodobnější v případě prosazení návrhu bude jen stagnace a postupný rozpad sítě sociálních služeb.