Úloha státu
Ondřej VaculíkV neustálých politických tahanicích až příliš snadno zapomínáme, že stát má své nezpochybnitelné funkce, na něž musí mít občané spolehnutí po celý svůj život.
Je to paradox: Vzpomínáme si, s jakou nevolí mnozí přijímali náš vstup do Evropské unie. Obávali se, že Evropská unie bude dirigovat naši politiku. Oslabí naši identitu státní i národní. Ostatně značná část společnosti brojí proti EU neustále, protože místo našich zájmů hájí nějaké evropské, a co je nám — prý — do nich. A ani dnes se mezi lidem neuznává, že zájmy Evropy stojí výše než české, a stojí za to se podřídit, protože nakonec z nich máme prospěch často větší, než z těch „našich českých“.
Paradox tkví v tom, že nyní by nám i Evropě prospělo, kdybychom byli státem silnějším, s větší společnou vůlí pro soudržnost naší politiky mezinárodní i vnitřní, tedy odolnějším vůči samovolnému rozkládání. Vždyť my možná ani nevíme, jaký ten stát má být a co má dělat. Jisté pouze je, že zatím existuje, a s tím se počítá. Stát by neměl být pouhou politickou strkanicí od Babiše k Fialovi a zase zpátky, kdy hrozí, že se státu může přihodit všelicos, co se politikům zrovna bude hodit.
Stát je dnes pro některé politiky, kteří jím chtějí vládnout, téměř nepřítelem: škoda, že si lidé neuvědomují, že stát jsou právě a jen oni... nevratné změny způsobené slepotou neoliberalismu zaryjí hluboké jizvy do jistot všech lidí. Příkladem budiž trvalé zrušení České pošty na Nádražní ulici v Brně. Jak si mohl nějaký dočasný nezodpovědný státní senior manager dovolit prodat nenahraditelnou historickou budovu s páternostery - velmi funkčními a zhusta využívanými výtahy (vzpomeňme, jak by se skvěle uplatnily např. v bohunické supernemocnici, kde čekáte půl hodiny na příjezd krytého výtahu pro 10 osob) - v této budově bylo dost prostoru pro občany i kočárky! Nikdy se nevrátí pohádka mládí - a nikdy se nevrátí instituce státu, které idiokracie zruší.