Důchodová reforma jako zlaté tele místního neoliberalismu
Vladimír ŠpidlaDůchodová reforma, již tak horlivě prosazuje Fialova vláda, není nevyhnutelná. Její motivace je takřka ryze ideologická. Cílem je oslabit důchodový systém jako takový, a těžiště starobního zajištění tak přenést na korporátní instituce.
Při diskusích o důchodové reformě je namístě položit si otázku, zda vůbec důchodovou reformu potřebujeme. A pokud si odpovíme kladně, je třeba se zeptat, jakou důchodovou reformu potřebujeme. Dosavadní diskuse však vytváří falešnou představu, že důchodová reforma, svým způsobem technické opatření, je schopna vyřešit základní otázku zajištění přiměřené životní úrovně lidí pobírající starobní důchod, a přitom dosáhnout situace, kdy důchodci budou potřebovat menší podíl na HDP. A to samozřejmě není možné.
Klíčové momenty tedy jsou, jak velký díl HDP chceme pro zabezpečení důchodců poskytnout a zda hlavní cestou k tomu bude veřejně spravovaný průběžný důchodový systém, nebo spíš nějaké formy privátního připojištění.
Všechny dosavadní úvahy o reformě byly neseny myšlenkou, že je třeba snížit rozsah důchodů poskytovaných prostřednictvím veřejných systémů. Cestou k tomu je snížit výši důchodového nároku.
Česká důchodová debata se přitom fixuje na demografii, která je nepochybně v úvahách v důchodovém systému podstatnou složkou, představuje však pouze jeden z dílů z celého systému, protože stejně významné ne-li významnější jsou vývoj produktivity práce a celková struktura ekonomické činnosti, která se navíc radikálně mění s nástupem umělé inteligence.
Naprosto nevládnu kompetencí autoritativně rozhodovat velmi složité otázky financování důchodového systému. Nicméně v argumentaci autora článku je i tak možno zaznamenat jeden rozpor, respektive nepravý argument. Klíčová věta zní: "Dodatečné prostředky jsou poskytnuty z veřejných financí, jichž je důchodový systém součástí."
Autor článku tím chce ukázat, že důchodový systém v zásadě nikdy není v deficitu, protože je integrální součástí státního rozpočtu; a že tedy prý není nutno provádět jeho reformu směrem k privátním formám důchodového zabezpečení.
Jenže - právě o to se jedná. Totiž o státní rozpočet. Ten (respektive sám stát) si nemůže libovolně vytvářet nové finanční zdroje; to znamená že když na nějakou položku vydá více, musí zase někde jinde ubrat. Pokud by tedy náklady státního rozpočtu na důchodový systém rostly v budoucnu nadproporčně, pak by to znamenalo, že dodatečné prostředky je nutno přesunout z položek jiných. Z čeho tedy financovat budoucí důchody? Z platů učitelů? Zdravotních sester? Hasičů?
Samozřejmě, z levicového hlediska se vždy nabízí klasický požadavek: Vezměte peníze bohatým!
To je řešení sice z morálního hlediska dozajista oprávněné; nicméně - nedá se nic dělat, dokud je celá národní ekonomika, a tedy i národní finance založená/založené na tržní ekonomice, tedy kapitalismu, pak je nutno se smířit s tím, že v ní je příjmová (a tedy i majetková) nerovnost principiálně neodstranitelným prvkem. Na tyto (nadměrné) příjmy a majetky nelze sahat nad určitou hranici, nad kterou by toto opatření už znamenalo podvázání funkčnosti celého ekonomického systému. Prostě řečeno: v krátkodobém horizontu by státní rozpočet získal více, ale v dlouhodobém naopak méně, protože by takto "podušená" ekonomika produkovala méně HDP, a tedy i méně zdrojů pro státní rozpočet.
----------------------
Tolik tedy ke zmíněnému bodu. Nyní obecně: ano, žádalo by se (jmenovitě z levicového hlediska), aby občan státu mohl očekávat důstojně zabezpečené stáří, garantované právě tímto státem. Nicméně holá realita je, že podle všeho do budoucna tento stát opravdu nebude mít k dispozici dostatek prostředků, aby mohl zaručit vyšší důchody nežli pouze v základní výši. (Alternativou by bylo dramatické zvýšení odvodů na důchodové pojištění, ale to by zřejmě bylo také politicky "neprůchodné".) Plánované připojištění prostřednictvím soukromých investic (akcií) dává tedy svůj smysl; kromě jiného proto, že ziskovost akcií respektive podílových fondů je obecně vyšší, nežli peníze uložené u bank. Samozřejmě, u akcií vždy existuje určité riziko; ale druhou stránkou mince je právě onen vyšší průměrný výnos.
V každém případě: přestaňme si namlouvat, že by financování důchodového systému mělo nějaké jednoduché řešení. Není tomu tak. Každý z nabízejících se modelů vždy bude mít nějaké přednosti, ale i své problematické momenty.
Jaký nepravý argument pane Poláčku?
Vždyť článek přiznává, že mírně modifikovaný systém by v nejnáročnější fázi kolem roku 2060 bral až 12% HDP, což není málo, ale nic, z čeho by se stát zhroutil.
Ten vtip je přece v tom, že současná vláda se rozhodla, že státní důchody už nebudou muset být dostatečný příjem pro přežití. To je přece gigantická změna! Vypadá to na směřování k průměrnému důchodu v přepočtu na současné ceny 8 tisíc. Zapomeňte, že se většina zahojí nějakým soukromým důchodovým spořením, tohle směřuje k sociálním tragédiím, žebrotě, něčemu, co si ani neumíme představit...
Všichni (právem) vyšilují z Babiše, ale nevidí, že se k moci dostali šílenci, kteří mísí neschopnost s fanatismem.
P.S. řekněme to na rovinu --- ODS jako hlavní síla současné koalice v populistickém parlamentním běsnění pomohla rozbít jakž takž fungující daňový systém státu a spolu s ANO a SPD stáli u zrodu strukturálního deficitu. Vzpomeňme, jak se chvástali, že se schodky zatočí. Stanjura vykládal, že seškrtá 80 miliard a nikdo si ničeho ani nevšimne... Teď stojí tváří v tvář čtvrt bilionovému strukturálnímu deficitu a jsou v háji. Vůbec neví, co mají dělat.
Navíc si uvědomme, jak to provedli -- daňová reforma takového rozsahu prostě nemůže být dílem poslaneckého návrhu nebo dokonce "přílepku" k nesouvisejícím zákonu.
Vyškrábat se z tohoto sevření bude hodně drahé.
A totéž se chystají provést s důchody. Dopadne to špatně a cesta ven bude trnitá.
Pane Morbicere, i ono zvýšení na 12 procent by oproti současnému stavu znamenalo navýšení o 4 procenta (státního rozpočtu) - což je dvakrát více, nežli kolik má například k dispozici celý rezort obrany!
To je jedna věc. A druhá věc je ta, že ta (vládní) čísla s kterými operuje V. Špidla se vztahují zřejmě na takovou výši důchodů, kterou Vy sám označujete za "tragickou". To znamená, že pokud by stát měl garantovat důchody dostatečné, pak by i ty finanční prostředky (čili státní subvence) musely být ještě daleko vyšší, nežli oněch uváděných 12 procent.
Nechci v tomto ohledu nic tvrdit s jistotou, už úvodem jsem napsal že nejsem kompetentní k tomu abych autoritativně řešil všechny složitosti (českého) systému sociálního zabezpečení; nicméně faktem je že standardní systém důchodového zabezpečení je za neudržitelný považován prakticky ve všech zemích průmyslového světa. Nevím jaká je situace v Rakousku; ale v Německu platí víceméně ten samý model který se chystá zavést česká vláda, tedy základní důchod garantovaný státem, kombinovaný se systémem soukromého připojištění.
To zvýšení na 12% je vrchol křiky v prognózách, které legitimují současné pokusy o vládní okrádání důchodců (nazvané reforma). Vrchol, který by měl nastat v roce 2058.
To, co Vlaďa Špidla nezmiňuje, je ošidnost podobných prognóz. Stačí se podívat, jak se situace změnila od roku 1998 (tedy za dobu odpovídající času do roku 2058). a to nemluvím o proměně charakteru práce, robotizaci, postupném konci vykořisťovaní laciné pracovní síly v rozvojových zemích ve prospěch dotace životní úrovně rozvinutého Severu --v prognóze nezohledněných jevech, které už probíhají.
Ale dejme tomu, že ta prognóza bude fungovat -- pak máme pětadvacet let na adaptaci veřejných financí tak, aby se v nich vytvořil prostor pro to, vydávat 12% HDP na důchody.
Opačná varianta, kterou navrhuje Jurečka a jemu podobní, totiž, že polovina oprávněných voličů v roce 2058 zjistí, že mají vyžít ze třetiny průměrného přijmu a soukromé důchodové fondy, jejichž hospodaření měl kontrolovat stát. vesměs zkrachovaly, mi přijde poněkud katastrofická (jakkoli mě ta katastrofa už nebude týkat).