Pane Patočko, napsal jste:

1. „V demokratické společnosti je přitom svobodná kritická diskuse o všech institucích, tedy včetně různých složek justice, základním nástrojem jejich nápravy.“

2. Zkritizoval jste premiéra za to, že se do takové kritické diskuse zapojil.

Vaše první tvrzení tedy

a) platí,

b) neplatí,

c) platí jen když se to hodí?

Možná byste mohl, pane Nusharte, zauvažovat o tom, že se tady nemusí jednat o principiální otázku "kritizovat nebo nekritizovat", ale spíš o konkrétní obsah kritizované kritiky.

Domníváte se, pane Václavů, že v demokratické společnosti by měl být stanoven konkrétní správný obsah kritiky, aby mohla být řádně vedena svobodná kritická diskuse?

Pane Nusharte, J. Patočka neupírá P. Fialovi právo ztrapnit se tím, že s naprosto diletantskou argumentací kritizuje rozhodnutí renomované mezinárodní právní instituce. J. Patočka ale podrobuje kritice onen fakt, že P. Fiala tak činí ve funkci předsedy české vlády, a tak nevyhnutelně ztrapňuje i celý český stát.

K (pseudo)argumentace ze strany P. Fialy je zapotřebí dodat ještě tolik, že nejen že je naprosto nevěcné v lidskoprávních kauzách argumentovat tím, že "oni si přece začali"; ale pokud už se má na celou záležitost hledět z perspektivy příčiny a následku, pak Fiala z celé už tři čtvrtě století trvající historie palestinsko-izraelského konfliktu vytrhl až ten zcela poslední článek celého řetězce, a naprosto ignoroval vše co předcházelo předtím. Fiala se takto naprosto znemožnil nejen jako předseda české vlády, ale i jako profesor politologie.

Tohle jsou jen důsledky, které mají omezenou váhu. Jestli bereme za podstatu, aby skončilo zabíjení, musí skončit válka. A tady bohužel Izrael selhal ve svých cílech a teď stojí na něčem, co se až příliš podobá tenkému ledu. Jednoznačný cíl války bylo zničení Hamásu v Gaze. Izraelská politika byla v poslední době tak úspěšná, že i když tenhle plán dával tušit velké ztráty na životech, nejdůležitější arabské země zůstaly v podstatě nezaujaté, SA dokonce pomohla eliminovat íránský vzdušný útok. Tento plán bez alternativ jsme mohli sledovat v přímém přenosu. V tuto chvíli měla izraelská vojska stát před poslední baštou odporu, odfiltrovat co možno nejvíc civilistů a pak udeřit konečným rozhodným útokem a zničit zbytek Hamásu. Byly by další ztráty, ale už poslední a pak konec.

A potíž je samozřejmě v tom, že Hamás v téhle smyčce není. Už zase operuje i v severní Gaze, dokonce včetně střílení raket.

(mimochodem kdyby Izrael ty rakety den co den nesestřeloval a zůstávaly po nich mrtví, bylo by mnohem víc vidět pravou tvář Hamásu a mezinárodní postavení by bylo pevnější, ale to samozřejmě nemůže udělat...)

Evidentně má Hamás pořád skrze Gazu cesty, které izraelci neznají a nekontrolují. Nebudou to jen tunely. A navíc se ukázalo, že když už ty tunely, tak není vůbec snadné je ovládnout. Bombardování shora je jen marné zoufalé rozčílení. Bohužel smrtonosné. Musela by dovnitř vstoupit pěchota a to je bez šance. Když uiž najdete vstup, tak vás hned nazačátku odpálí, a tím to zhaslo. Vyžadovalo by to fanaticky motivovanou sílu a zaplatila by tisíci a tisíci životy vojáků.

Takže teď stojí Izrael před finálním úderem, který finální být nemůže. A není jasné, jak to dokončit...

A tápání ve válce stojí mnoho a přináší oslabování Izraele. A ve světě vlčím mnozí ucítili krev...

P.S. A jaképak ztrapnění. Někteří holt nepoznají hodnotovou politiku ani když ji mají přímo před nosem.

Pane Poláčku,

z té historie po vzniku novodobého Izraele je velmi dobře patrné, že Palestinci neusilují o vznik Palestiny, ale o zánik Izraele.

Kdyby Palestinci usilovali o svůj vlastní stát, tak už například mezi lety 1949 – 1967, kdy Gaza byla pod správou Egypta a Západní břeh pod správou Jordánska, mohl tento palestinský stát dávno vzniknout. Nevznikl prostě proto, že (znovu opakuji) cílem Palestinců není jejich stát, jejich cílem je vymazání Izraele z mapy světa. Nakonec i po 7. říjnu byl představiteli Palestinců zcela jasně deklarován genocidní záměr opakovat operaci „Bouře Al Aksa“ až do úplného zničení Izraele.

Máte, pane Poláčku, za stavu, kdy váš protivník si přeje vaši neexistenci a jasně tento svůj záměr nejen deklaroval, ale mnohokrát se ho pokusil i uskutečnit, nějakou možnost dohody?

Ano, válka je vždycky hrozná, Palestinci v Gaze touto válkou nesmírně trpí. A válka bez jakýchkoliv pravidel, kde civilisté v nemocnicích jsou používáni jako lidské štíty, je ještě daleko hroznější. Izraelci by jistě raději žili se všemi svými sousedy (i s těmi, se kterými přímo nesousedí) v míru. Není to, pane Poláčku, jejich rozhodnutí vést válku bez pravidel. V takové válce jde o přežití, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Když bude Izrael (který má rozlohu zhruba dvou českých krajů)„hodný“ a pokaždé ustoupí, bude nakonec za podpory lránu zničen, Židé budou zahnáni do moře a „Palestina bude ‚konečně svobodná‘ od řeky až k moři“.

Tahle válka ale, pane Poláčku, může skončit úplně okamžitě – a s ní i nezměrné utrpení všech Palestinců v Gaze.

Skončí okamžitě, když Palestinci vydají unesená rukojmí i těla těch, kteří v palestinských mučírnách nepřežili, když se vůdci teroristů dostaví k soudu a když Palestinci budou respektovat existenci Izraele a nebudou ho chtít za každou cenu zničit. To se stane, až „Palestinci budou víc milovat svoje děti, než nenávidět Izrael“.

(Jak vidíte, je to bohužel naprosto nereálné – utrpení Palestinců neskončí, Palestinci budou i nadále chtít zničit Izrael a Izrael na své zničení dobrovolně nepřistoupí, nepřijme již zpět tu roli beránka, který by svou vlastní smrtí vykoupil utrpení Palestinců.)

Nemá to žádné řešení, nenávist svými silami člověk neporazí.

V nové demokratické společnosti bude nejspíše, pane Kolaříku, přesně stanoven správný obsah kritiky, aby svobodná kritická diskuse mohla být vedena opravdu řádně. Nesprávný obsah kritiky svobodnou kritickou diskusi už tedy, jak se zdá, narušovat nesmí. Pokroková mládež tyhle vzpomínky na budoucnost nemá, ale Jakub Patočka ji ještě pamatuje.

Pane Nusharte, v tuto chvíli se vůbec nejedná o to která z obou válčících stran má více (historické respektive nacionální) pravdy. Zde se jedná o to, že český premiér a profesor politologie Fiala z celé této krajně složité, a prakticky neustálým vzájemným násilím doprovázené historie palestinsko-izraelského konfliktu vytrhl jenom jeden jediný akt, jeden jediný článek, a naprosto ignoroval všechno co bylo předtím.

Zatímco vyspělý západní svět se většinou snaží zaujmout pokud možno vyvážený, neutrální postoj v tomto konfliktu, čeští politici k ostudě své vlastní i celé země stále jenom jednostranně podporují Izrael. Zjevně se zde stále ještě projevuje mentální zátěž minulého režimu: ten jednostranně podporoval Palestince, takže současní "demokratičtí" politici automaticky dělají naprostý opak. Je to takové typické české ode zdi ke zdi.

Pane Poláčku,

zde se opravdu nejedná o to jestli „pravdu“ má strana izraelská, nebo strana palestinská. Jedná se pouze o to, že za situace, kdy palestinské straně nejde o vznik Palestiny, ale o zánik Izraele, je dohoda mezi izraelskou a palestinskou stranou vyloučená, válku je z tohoto důvodu prakticky nemožné ukončit (nemluvím o přestávkách, po kterých se válka znovu rozhoří) a je tedy bohužel nemožné ukončit i to utrpení, které ji provází.

Nemá to žádné řešení, nenávist člověk svými silami neporazí.

Izrael mohl problém Hamásu v Gaze vyřešit za pár dní. Nepochybně na to má prostředky. To by se ale mrtví nepočítali jen v desetitisících. Mohl také reagovat symbolicky, ale to by se záhy Hamás, Hizballáh a dalších několik tamních teroristických organizací začaly předhánět, kdo je větší podporovatel Palestinců. Dobře to iránští ajatolláhové vymysleli, použít naše humanitární cítění jako zbraň proti nám samým.

Pokud už Mezinárodní trestní soud chtěl obžalovat představitele Izraele, měl podobně obžalovat i představitele Íránu, ne jejich teroristické vykonavatele.

Doporučuji si přečíst knihu Říše a pět králů, kterou napsal před pár lety Bernard-Henri Lévy. Nastává už naplnění jeho obav? Někdy je nutno přestat myslet srdcem, pokud chceme hledat řešení, která mohou fungovat, místo snů.

"....český premiér a profesor politologie Fiala z celé této krajně složité, a prakticky neustálým vzájemným násilím doprovázené historie rusko-ukrajinského konfliktu vytrhl jenom jeden jediný akt, jeden jediný článek, a naprosto ignoroval všechno co bylo předtím."

Opravdu někdy nemůže stačit jeden násilný akt, aby politolog zaujal zřetelné stanovisko a dal najevo, na čí straně stojí?

Ano. Systém tunelů se nedá snadno dobýt. Řešením je ho rozmáčknout. Na takové věci se používají tzv. matky všech bomb, mnohatunové nálože trhavin. Američané s takovou bombou před pár lety zničili nedobytný komplex v afghánských horách. Je to taková pecka, že rozdrtí i horu. Nebo zničí železobetonové tunely 10m pod zemí. Epicentrum a okolí je skoro jako po malé atomovce...

Použít něco takového v Gaze prostě nejde.

Pane Nusharte, znovu a znovu posouváte jádro sporu někam jinam. "Zde se nejedná o to kdo má pravdu" se týče výhradně způsobu argumentace P. Fialy; ne samotného palestinsko-izraelského konfliktu, o tom v tuto chvíli není řeč. Opakuji ještě jednou: když už P. Fiala chce argumentovat faktorem násilí, pak by byl povinen napřed vypočítat a v úvahu vzít v š e c h n y akty násilí, které si o b ě strany v historii vzájemným střetů způsobily navzájem. A ne z této téměř nekonečné sumy vzájemného násilí a teroru izolovaně vytrhnout jeden jediný moment (i když právě ten aktuální).

Tento postoj okamžité odplaty má fakticky charakter onoho švejkovského: "Zabili jste nám strýčka, tak tady máte přes držku!"

----------------------------

To je zároveň odpověď paní Zemanové: ano, P. Fiala má právo vyjádřit, komu patří jeho sympatie; ale když přitom zavírá oči před všemi ostatními relevantními fakty a faktory středovýchodního dění, pak tím selhává jak jakožto profesor politologie, tak jakožto politik, tak ale nakonec i jako soukromá osoba. Neboť ve všech těchto případech respektive rolích selhává v povinnosti respektovat celou pravdu o daném tématu, nýbrž ji zužuje jenom na jeden jediný aspekt, jeden jediný úhel pohledu.

Právě z takovéhoto postoje ostatně pramení prakticky všechny mezilidské konflikty a války: tím že každý vidí jenom a pouze pravdu svou, a je slepý vůči pravdě toho druhého. Respektive vidí pouze újmu vlastní, ale je zcela necitelný k utrpení toho druhého.

Ostatně, na brutální akt odplaty Izraele za útok hamásovských teroristů se plně hodí moudrost, kterou vyslovil už starý řecký myslitel Hérakleitos:

"Chtít utrpěnou újmu zhojit násilím, to je asi to samé jako chtít se umýt ve špinavé louži".

Hérakleitos zde vyjádřil prakticky to samé co o půl tisíciletí později Ježíš Nazaretský: že oplácení zla zlem nevede nikam jinam nežli ke stále se prohlubující spirále násilí, stále se stupňujícího zla.

Pro nyní jen velmi omezený přístup k internetu zatím jen stručně.

Nikdy se už samozřejmě nedozvíme, co by psal DR po 11. září 2001, kdyby existoval, ani co bychom tu uváděli my, kteří tu diskutujeme. Jedno je však jasné, oba teroristické útoky, zmíněný a onen z loňského 7. října, zaslouží podobného hodnocení. Při jejich posouzení je totiž málo relevantní, jaké vztahy mezi útočníky a napadenými dříve panovaly. (Také třeba mezi Francií a Německem se historicky událo leccos, ale argument pro teror se státní podporou je to snad absolutně nulové síly).

Reakce napadených zemí, USA a Izraele, je obdobná a potřebná. V případě protiútoku v Gaze jde ovšem o vojenskou reakci nesporně nutnější.

Pokus prokurátora soudu v Haagu K. Khana kriminalizovat legitimní obranu napadené země je nepřijatelný a nebezpečný. Nejde jen o další útok na Izrael, ale i o morální a právní dopad případného precedentu. V tomto smyslu souhlasím s (zvláště v domácí politice) mi málo blízkým premiérem Fialou, resp. vládou.

Bylo by asi dobře, kdybychom tu, my, diskutující uvedli, jaký postup Izraele považujeme za našeho schválení hodný.

Pokud si vzpomínám, po jedenáctém září napadli USA na základě informací, o jejichž nepravdivosti již tehdy věděly, zemi, která neměla s atentátem nic společného. A také zasáhly v Afghánistánu --dobře, tam bin Ladin alespoň svého času opravdu působil a CIA to jeho někdejší působení měla dokumentované jaksi z první ruky. Výsledky: zpackaná okupace jako živná půda pro ISIS a rozvrácená země s dominantním vlivem Íránu v jednom případě a předání moci včetně nějaké té vojenské techniky Tálibánu. Tuhle reakci jste měl na mysli?

Ozbrojená a tvrdá reakce na teroristický čin ze 7. října 2023 byla jistě vhodná a přiměřená. Proti těm, kteří ho spáchali. Nikoliv vyhladovění milionů obyvatel pásma Gazy, lhostejnost k válečnému právu a ty další činy, ze kterých viní Mezinárodní soud izraelského premiéra. Leda bych se tak, jak to občas činí pan Kolařík, vyžíval v představě, že každé palestinské dítě (a "čtrnáctiletý výrostek" je pořád ještě dítě) nese kolektivní vinu na jednání teroristické bojůvky.

Jistě, slyšel jsem z mnoha stran, že izraelská armáda nemohla vůči Hamásu zasáhnout jinak, než za cenu těch "chirurgicky lokalizovaných kolaterálních obětí". Pak se ovšem není důvod obávat toho, pokud se bude mezinárodní soud prošetřovat, zda opravdu udělala podle požadavků válečného práva vše proto, aby minimalizoval jejich počet a utrpení.

Jako pražák se musím pozastavit nad politickou nekorektností šefredaktora DR. Označení "jouda z Brna" je v souvislosti s projevy pana premiéra silně urážlivé pro všechny obyvatele toho sympatického moravského maloměsta.