Na svém posledním jednání vláda odhlasovala postupné navyšování minimální mzdy. Jenže vládní návrh ani neodpovídá doporučení EU. Podle ní je přiměřená a důstojná mzda minimálně 50 % průměrné mzdy nebo 60 % mzdy mediánové.

Vláda se rozhodla, že k navýšení na 47 % průměrné mzdy má navíc dojít až v roce 2029. To je konec volebního období příští vlády. Do toho ruší zaručené mzdy v soukromém sektoru. Je to další důkaz toho, že Fialův kabinet odpovědnost za reformy nést nechce. Břímě nutných změn přesouvá daleko do budoucna a veškeré negativní dopady nízkých mezd bude stát nucen nadále sanovat.

Pokud dnes minimální mzda 18900 korun odpovídá 41 % průměrné mzdy (46 tisíc korun), znamenal byl vládní návrh navýšení na více než 21500 korun. Jenže i to je méně než doporučení europarlamentu, podle kterého by měla minimální mzda v České republice tvořit 23 tisíc.

Je politováníhodné, že v době, kdy reálně zvažuje zavedení výpovědi bez udání důvodu, nepřichází vláda s tím, aby pracující měli odpovídající ohodnocení. Ve skutečnosti podhodnocená práce zaměstnanců ze strany zaměstnavatele znamená, že stát tuto pozici dotuje, např. prostřednictvím příspěvku nebo doplatku na bydlení.

S předstihem pětiletky

Když jsme u hry s čísly, je také třeba předvídat argumentační figury, které současná vláda použije. Když se ukázalo, že není schopná dodržet požadavky dané zákonem u garance výdělku pedagogů, stanovila, že hodnota 130 % průměrné mzdy v zemi bude vycházet z údajů za předminulý rok. Pokud by vláda přistoupila ke stejné metodice, vypočítala by dnešní minimální mzdu podle průměrné mzdy z roku 2022. V takovém případě by už nyní mohla jásat, že svůj závazek splnila s předstihem celé jedné pětiletky.

Pokud opomeneme tyto fauly a přistoupíme k racionální debatě, musíme se podívat na obdobné příklady ze zahraničí. V Polsku je od 1. ledna minimální mzda 24860 Kč, v polovině roku se přehoupne přes 25 tisíc. Při polské průměrné mzdě 45 tisíc to znamená kolem 55 % průměrné mzdy.

Na Slovensku činí od začátku roku výše minimálním mzdy 18975 korun při průměrné mzdě 35500. To je 53,5 %. V minulých dnech navíc slovenský ministr práce oznámil cíl navýšit minimální mzdu k hranici tisíc eur do roku 2027. Ministerstvo předloží návrh novely, podle které by se minimální mzda počítala jako 60 % průměrné mzdy. Když už nemůžeme patřit na Západ, mohli bychom v tomto ohledu patřit alespoň do prostoru střední Evropy? Podle Fialova kabinetu nikoliv.

Pokračující stagnace

Pokud průměrný Čech vydá měsíčně na živobytí přes 16 tisíc, z toho několik tisíc za potraviny, je zcela zřejmé, že samoživitelé s jedním dítětem nemohou z jednoho platu na úrovni minimální mzdy vyžít. V takovou chvíli žádají o příspěvek a doplatek na bydlení, přídavek na dítě a další formy státní pomoci. Stát takto supluje roli zaměstnavatele. Ten pak bohatne z práce zaměstnance, kterému nevyplácí adekvátní mzdu pro důstojné živobytí.

Možná si představitelé současné vlády myslí, že politikou nízkých mezd ušetří. Jenže je to právě naopak. Veškeré negativní dopady levné práce bude platit stát, tedy všichni daňoví poplatníci. Kolektivně se budeme nadále skládat na činnost zaměstnavatelů, kteří odmítají pracujícím vyplácet férové a důstojné odměny.

Přesně tento model ekonomiky založené na levné práci se vyčerpal a je důvodem pokračující stagnace. Je s podivem, že vládní ministři a jejich ekonomičtí poradci to odmítají vidět. Místo toho jsme se dočkali vážných úvah nad vyhazovy bez udání důvodů, navyšování kvót pro nekvalifikované zahraniční pracovníky a reálného snižování investic do vzdělání a vědy.

V to, že Fialova vláda nabízí vizi i kompetence potřebné k modernizaci české ekonomiky, mohou nadále věřit už jen nejotrlejší a nejvěrnější voliči pětikoalice. A aby toho nebylo málo, pohled na druhou, opoziční stranu sněmovního sálu není o nic více povzbudivý. Na to, abychom přivedli zpět důvěryhodnou alternativu, která se nebude bát ostrých řezů, jako je například razantní navýšení minimální mzdy po vzoru našich sousedů, máme dva roky.