Vládní pětikoalice přes průvodní komplikace nakonec prosadila změny v důchodech, které sama označuje za nutné z důvodu rozpočtových úspor. Skokové zhoršení podmínek pro vstup do předčasného důchodu a nadto zpomalení pravidelných důchodových valorizací však začne platit až od října namísto od počátku září, jak vláda v čele s autorem změn ministrem práce Marianem Jurečkou (KDU-ČSL) původně předpokládala.

Opatření, avizovaná vládou už začátkem května při představování škrtacího balíčku, jehož cílem má být „ozdravení“ veřejných financí a zajištění důstojných důchodů budoucím generacím, schválila Poslanecká sněmovna hlasy koaličních poslanců z ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů koncem července. Postup novely komplikovaly již tradiční opoziční obstrukce, vládní koalice si tak vypomohla stanovením pevného termínu hlasování.

Bez potíží novela prošla naopak Senátem, kde jej podpořila naprostá většina senátorů vládních stran z klubů ODS a TOP 09, Starostů a nezávislých a z lidoveckého klubu, vyjma jednotlivců, kteří se zdrželi, mezi nimi například Marek Hilšer z klubu STAN. Proti hlasovali nebo se zdrželi senátoři ze společného klubu ANO a Sociální demokracie a z klubu Senátor 21 a Piráti a nezávislé senátorky Daniela Kovářová a Jana Zwyrtek Hamplová.

Novelu, která měla začít platit už od 1. září, senát schválil 23. srpna. To však ještě chyběl podpis prezidenta Petra Pavla, který má při rozhodování o podpisu nebo vetování zákona nárok na patnáctidenní lhůtu. Pavel podle dostupných informací lavíroval, zda návrh nemá vrátit zpět do Sněmovny. Měl vůči němu totiž po konzultacích se svým poradcem Vladimírem Bezděkem výhrady. Podle něj bude nový proces výpočtu důchodů ještě nákladnější než ten dosavadní.

„Novela upravuje mimořádné valorizace důchodů způsobem, který by v případě dalšího inflačního výkyvu vedl k fiskálně nákladnějšímu řešení, než je dnešní, a přitom nevyhovující režim, což vyplývá i ze samotné důvodové zprávy. Paradoxně to vede ke konfliktu se základním cílem vlády, tj. dosažení pokroku na poli fiskální konsolidace,“ upozornil Pavel.

Nakonec se rozhodl jej podepsat, ale učinil tak až 1. září, čímž znemožnil, aby novela začala platit od září, ale automaticky až na začátku nadcházejícího měsíce, tedy od října. Pavel tímto krokem oddálil šířeji kritizované skokové zpřísnění podmínek o vstupu do předčasného důchodu, na nějž se senioři těžko mohli připravit, když do posledního srpnového dne nebylo jasné, co bude od 1. září platit.

Kvůli malému časovému odstupu mezi schválením a účinností novely i kvůli způsobu projednávání ve sněmovně, kdy poslanci vládní koalice omezili možnost jednotlivých poslanců vystupovat a stanovili pevný čas hlasování, se opoziční hnutí ANO a SPD plánují obrátit na Ústavní soud.

Vláda chudým bere a bohatým nechává

Aktuálně schválené změny v důchodech, tedy snížení pravidelných lednových valorizací na třetinu růstu reálné mzdy namísto dosavadního polovičního růstu, náhrady mimořádných valorizací dočasným přídavkem a skokové zkrácení možnosti vstupu do předčasných důchodů o dva roky, mají být pouhým prvním příznakem větších změn, které má Jurečka představit začátkem října. Občanská společnost, odbory i nepopulistická opozice podobu vládní novely už nyní tvrdě kritizují.

„Důchodová reforma vychází z falešného předpokladu, že ekonomická síla republiky neumožňuje financovat současný průběžný systém. Důsledky této chybné úvahy se projeví velmi významně na životní úrovni důchodců,“ řekl Deníku Referendum bývalý premiér Vladimír Špidla.

„Je charakteristické, že v debatě o důchodovém systému a důchodové reformě se prakticky neuvažuje o sociální efektivitě důchodového systému. Životní úroveň důchodců vlastně nikoho nezajímá,“ dodává. „Navržená důchodová reforma znamená zásadní oslabení současného systému a tlak na využívání spořících systémů. Stručně řečeno, otevírá cestu k privatizaci důchodového systému jako takového,“ upozorňuje Špidla.

Ani podle bývalého náměstka na ministerstvu práce a sociálních věcí Michala Pícla parametrická změna důchodového systému předkládaná současnou vládou neřeší hlavní problém: „Tím je jeho stoprocentní navázání na sociální pojištění, a tedy na lidskou práci. Političtí reprezentanti desetiletí upozorňují na finanční neudržitelnost systému, ale nemají odvahu tnout do živého a jít po hlavní příčině. Česká republika nepotřebuje důchodovou reformu. Česká republika potřebuje především daňovou reformu, která náš daňový systém připraví na výzvy 21. století,“ upozorňuje.

Podle Pícla potřebujeme do systému dostat další finanční zdroje a například odkládáním věku odchodu do penze systém na nohy nepostavíme. Upozorňuje, že vládní pravice při debatě o nezbytnosti změn operuje především s údajem počtu pracujících na jednoho důchodce.

„Ale co bude za deset, dvacet let? Je systém fiskálně založený pouze na příjmech z lidské práce schopen odolat výzvám masivní automatizace a digitalizace, která nás v blízké budoucnosti nepochybně čeká? Mám za to, že nikoliv,“ říká Michal Pícl.

„Namísto toho, aby vláda připravila smysluplnou daňovou reformu, bere peníze těm, kteří nejsou schopni se bránit, seniorům, zaměstnancům a malým živnostníkům, a narušuje tím sociální smír,“ řekl Deníku Referendum předseda Sociální demokracie Michal Šmarda. Jeho strana navrhuje zavést minimální důchod doplněný o zásluhovou výměru.

„Kdyby to bylo takto, potřebujeme nutně daňovou reformu. Spravedlivější daňový systém, zdanění kapitálu a zisku velkých korporací,“ dodává Šmarda.

„Poté, co vláda rok a půl nic nedělala, nyní řeší změny na poslední chvíli a potýká se s lhůtami, na které má prezident Petr Pavel ze zákona nárok. V pozici pana prezidenta bych zákon vetoval, protože je škodlivý a posiluje pocit, že šetřit se má na seniorech a na mladých rodinách místo na dotacích pro miliardáře a velké korporace,“ říká předseda Sociální demokracie.

Kroky vládní koalice kritizuje i předseda Strany zelených Michal Berg. „Valorizace procentně zvýhodňuje lidi s vyššími důchody, a to zejména v době vysoké inflace, nijak se neřeší skokové valorizace. Chybí jakékoli kroky, které by narovnávaly nespravedlnosti v důchodech, možná sčítání odvodů za DPP k tomu směřuje, ale zase je otázka, jak to bude komplikované a co to přinese. Chybí také nějaká cesta k tomu, jak budeme platit schodek důchodového systému, který okolo roku 2030 nastane bez ohledu na to, co uděláme teď.“

Chybí silná demokratická opozice

Ze strany populistické parlamentní opozice nicméně systémová a koncepční kritika vládních plánů chybí. Odpor poslanců ANO a SPD je mnohem spíše o radikální, silně emocionální negaci čehokoliv, co z vlády vzejde.

Ve sněmovně tak můžeme sledovat leda zdlouhavé obstrukce, neforemné projevy a plytká provolání o „ožebračování seniorů“, navíc často stavěná do údajného kontrastu se sociální podporou pro uprchlíky z Ukrajiny, případně laciná prohlášení tom, že Fialova vládní koalice chce zavést novou totalitu.

„Navrhovatelům lze přičíst k dobru, že se novelou snaží pomoci především osobám s nízkými důchody. Zároveň je ale možné, že se změna zákona projeví pro státní rozpočet pozitivně pouze v prvním roce, zatímco v letech následujících již bude mít opačný vliv, jak uvedl odborník z týmu prezidenta Vladimír Bezděk. To by mohlo negativně dopadnout i na chudé důchodce,“ říká Alena Zieglerová z Institutu pro sociální inkluzi.

Pokud by vše bylo prokonzultováno včas, občané podle Zieglerové nemuseli být svědky rozpačitého projevu vůle prezidenta, tedy podpisu zákona až v září, čímž se ovšem jen o měsíc posunula účinnost zákona.

„Šance na přehodnocení nově nastavené valorizace tu stále je, protože do zákona se bude dál zasahovat, zejména kvůli avizovanému nastavení věku odchodu do důchodu v závislosti na vývoji doby dožití. Nelze než si přát, aby tentokrát ministerstvo práce a sociálních věcí překročilo svůj stín a konzultovalo dopady dalších změn zákona o důchodovém pojištění s národohospodáři,“ říká Zieglerová.

„Snad se ještě nějací z nich po letech bezcílného vysedávání v důchodových komisích uvolí podílet se na propočtech, jež ovlivňují kvalitu života nejen současných důchodců, ale zejména současných ekonomicky aktivních osob. V sázce je důvěra občanů v průběžný důchodový systém i solidaritu jako takovou,“ dodává.

Jak navrhují bývalý náměstek Michal Pícl i předseda Sociální demokracie Michal Šmarda, důchodový systém je třeba zbavit jeho závislosti na sociálním pojištění a přivést do něj další zdroje prostřednictvím daňové reformy. A to především efektivnějšího danění právnických firem a majetku.

Šmardova Sociální demokracie představila alternativní plán, jak do rozpočtu přivést dvě stě miliard korun, a to nikoliv na úkor zaměstnanců, drobných živnostníků a seniorů, ale díky zdanění oligarchů a korporací. Navrhují zavedení daně z kapitálových výnosů, progresivní bankovní daň, progresivní daň z příjmu právnických osob a celoevropský postup vůči daňovým rájům.

Sociální demokracie je však mimo parlament a nemá ani jasnou vyhlídku, že se tam po nadcházejících volbách vrátí. Navíc stále není jasné, nakolik se strana pod vedením Michala Šmardy dokázala odstřihnout od vazeb na oligarchii a ultrapravici.

Nová demokratická alternativa, jež by se mohla zhmotnit v Pirátech, pokud by přehodnotili současný kurz a vystoupili z vlády, se nerýsuje.

Nejvýraznějšího oponenta vládních plánů tak v parlamentu i v médiích představuje populistická opozice hnutí ANO Andreje Babiše a SPD Tomia Okamury. Prostor na ulici, který nezaplňují odboráři doplácející na obecnou krizi tradiční levice, zaplňují pravicoví populisté v čele s Jindřichem Rajchlem, který buduje vlastní hnutí PRO.