Výsledky červnových voleb do Evropského parlamentu skončily pro koalici SPOLU relativním úspěchem. Zisk 22,27% hlasů a celkem šesti mandátů byl v porovnání s tím, co signalizovaly některé předvolební průzkumy, dobrý — v tom smyslu, že znamená v zásadě udržení pozic.

Některými analytiky předvídaná masivní mobilizace voličů kritických k Fialově vládě Andrejem Babišem, ani výsledek ANO vysoko nad třetinou hlasů, se nekonaly. Přesto jsou však výsledky voleb do Evropského parlamentu první velkým problémem, kterému koalice SPOLU za dobu své téměř čtyřleté existence čelí.

Nerovnoměrné zisky stran

Koalice SPOLU dosud úspěšně držela při sobě nejen proto, že všechny tři předchozí volby v podstatě vyhrála, ale hlavně proto, že spolupráce byla pro všechny tři zúčastněné strany výhodná a do značné míry ji potřebovaly. Ve sněmovních volbách v říjnu 2021 se ukázalo, že projekt SPOLU je schopen i na absolutní počet hlasů porazit Andreje Babiše a zároveň rovnoměrně uspokojit potřeby všech tří zúčastněných stran.

ODS sice na počet mandátů zdaleka nedosahuje své síly z doby před rokem 2013, ale to by patrně nedosáhla ani samostatně a zisk čtyřiatřiceti poslaneckých křesel, tedy nejvíce ze všech tří stran SPOLU, byl i vzhledem k proporčnímu zastoupení stran na kandidátkách samozřejmě důvod ke spokojenosti.

Lidovci získali historicky nejvíc poslaneckých křesel v polistopadové historii, konkrétně třiadvacet. K zisku mandátů pomohla nejen voličská síla a početné zastoupení i přední místa na kandidátkách především v moravských krajích, ale i ve dvou případech z Čech slušné počty preferenčních hlasů kandidátů, kteří byli ze spodních pozic takzvaně „vykroužkováni“ (Hayato Okamura v Praze a Šimon Heller v Jihočeském kraji).

TOP 09 zase těžila ze schopnosti zařadit i na zadnější místa kandidátek výrazné osobnosti, schopné získat též nadprůměrné zisky preferenčních hlasů. Takto dosáhla zisku čtrnácti poslaneckých křesel, což je ve vztahu k jejím dlouhodobým preferencím taktéž slušný zisk.

V dalších volbách komunálních a senátních v září 2022 dokázala koalice SPOLU slušně uspět především v největších městech republiky, a znovu získala či udržela primátorské křeslo v Praze i v Brně pro ODS. Také ve volbách do senátu měli největší úspěch její kandidáti, přičemž jedenáct zvolených kandidovalo přímo za koalici SPOLU, z čehož bylo šest kandidátů nominováno ODS, tři KDU-ČSL a dva TOP 09. ODS i lidovci pak získali po dvou dalších mandátech samostatně, lidovci další dva mandáty v koalici s regionálními uskupeními a TOP 09 jeden ve sdružení stran SPOLU se STAN.

Celkově tak koalice SPOLU získala osmnáct mandátů z celkových sedmadvaceti. ODS získala osm nových senátorů, lidovci sedm a TOP 09 tři. V prezidentských volbách o čtyři měsíce později sice strany koalice SPOLU vlastního kandidáta nestavěly, podpořily ale vítězného Petra Pavla.

Teprve letošní evropské volby v tomto trendu znamenají výraznější předěl. SPOLU získalo šest mandátů. Hrálo se samozřejmě o to, nakolik bude dělba těchto mandátů paritní a nakolik bude pro jednotlivé strany znamenat zisk či ztrátu na úkor ostatních. ODS udržela tři mandáty, což oproti zisku samostatných čtyř mandátů z roku 2019 znamená ztrátu. Vzhledem k tomu, že dva někdejší výrazní europoslanci za ODS (Jan Zahradil a Evžen Tošenovský) již ale nekandidovali a do evropského parlamentu tak byl zvolen jeden nováček (Ondřej Krutílek), dá se zisk třech mandátů chápat jako víceméně zachování pozic.

TOP 09 je v rámci koalice SPOLU nepochybně největším výhercem, protože udržela původní počet dvou mandátů a ještě navíc dokázala jedno místo obměnit (Jiřího Pospíšila nově nahrazuje Ondřej Kolář). Naopak KDU-ČSL je v rámci koalice SPOLU největším poraženým. Nejen, že ztratila jeden mandát, ale taktéž se ho nepodařilo obhájit dosavadní europoslankyni Michaele Šojdrové, která kandidovala z devátého místa.

Jen kousek před branami europarlamentu zůstala nejen ona, ale i její kolega František Talíř, který kandidoval z místa sedmého. Oběma k postupu na vyšší pozice chyběly jen stovky preferenčních hlasů. Lze tak konstatovat, že lidovci utržili ve volbách porážku také kvůli nízkým vyjednaným pozicím na kandidátce. Co naplat, že se Jurečkovo vedení může odvolávat na skutečnost, že chybělo málo, a lidovci mohli mít europoslance hned tři.

Špatně vyjednaná pozice a chybný kalkul

Jakkoliv se do vyhlášení volebních výsledků mohlo zdát všechno otevřené a kritika neodůvodněná, dnes je navýsost jasné, že vedení KDU-ČSL v čele s Marianem Jurečkou evropské volby hrubě podcenilo. Jednak lidovci zvolili riskantní postup kandidatury v rámci koalice SPOLU přesto, že k tomu na rozdíl od sněmovních voleb v podstatě nebyl důvod. Při nižší volební účasti mohla lidovecká kandidátka snáze udržet pozice nad pětiprocentní hranicí jako v minulosti a za určitých okolností udržet i dva mandáty. Hlasy, že by zůstala nevyhnutelně pod hranicí nemají žádnou empirickou oporu.

Lidovci se rozhodnutím zachovat koalici SPOLU i do eurovoleb fakticky upnuli k jedinému scénáři, a to, že se opět potvrdí, že pro KDU-ČSL je koalice SPOLU výhodná. To se ovšem nepotvrdilo.

Taktické zdůvodnění výhodnosti koalice SPOLU hledalo Jurečkovo vedení strany v kalkulu právě s preferenčními hlasy. Marian Jurečka se upnul k představě, že tradiční lidovečtí voliči budou kroužkovat první dva kandidáty na listině, tedy Tomáše Zdechovského a Františka Talíře, a tím jim bez problémů zajistí mandáty, i kdyby to mělo být tzv. “na kroužky”. Za určitých okolností by pak mohla být šance i na zisk mandátu třetího, právě při nadprůměrném zisku kroužků pro třetí v pořadí, tedy Michaelu Šojdrovou.

Takový předpoklad byl ale mylný, a to z několika důvodů: za prvé, počítáme-li s lidoveckými kroužky, musíme se bavit o tom, kolik jich vlastně je. Průzkumy dlouhodobě ukazují masivní propad lidovecké podpory až někam k dvěma procentům hlasů. Právě tento počet tak představuje víceméně tvrdé jádro lidoveckých voličů, tedy těch, kteří přijdou volit stranu za všech okolností. Reálný počet těchto hlasů se pohybuje odhadem mezi čtyřiceti a padesáti tisíci lidmi, což znamená, že i kdyby všichni kroužkovali stejně, větší počet kroužků to kandidátům nedá.

Pravda, takovýto počet kroužků by Františku Talířovi na mandát stačil. Vylučuje ho víceméně ovšem druhý důvod onoho Jurečkova omylu, a to je skutečnost, že skalní lidovečtí voliči jsou lidé hlavně staršího věku koncentrovaní především v moravských regionech. Dá se tak předpokládat, že tito voliči by daleko radši kroužkovali Michaelu Šojdrovou, která je těmto voličům věkem i regionem původu nepoměrně bližší než jednatřicetiletý Jihočech František Talíř.

Počty kroužků pro oba kandidáty to víceméně empiricky potvrzují. Talíř Šojdrovou na absolutní počet hlasů porazil pouze v šesti českých krajích: Jihočeský, Středočeský, Praha, Plzeňský, Liberecký a Královéhradecký. Ve zbytku republiky, tedy především na Moravě, měla Michaela Šojdrová více. Nepřekvapivě měli oba největší počet kroužků v absolutních číslech v kraji Jihomoravském, kde ovšem Šojdrová Talíře porazila o více než tisíc kroužků. Zůstává tedy nejasné, koho vedení lidovců myslelo, když hovořilo o tom, že druhý mandát získá lidovecký kandidát na kroužky.

Je fakt, že kdyby Šojdrová byla na kandidátce druhá v lidoveckém pořadí, měla šanci mandát získat. Taková šance je ovšem pouze hypotetická a hlavně delegáti celostátní konference strany, kteří pořadí na kandidátce určovali, neměli v květnu loňského roku jasno, zda volí pořadí sólové lidovecké kandidátky či pořadí lidovců na kandidátce koaliční, respektive na jakých místech koaliční kandidátky se jimi volení kandidáti vlastně vyskytnou.

Takže jestliže nakonec byly pro druhého a třetího v pořadí na kandidátce SPOLU na podzim loňského roku vyjednány sedmá a devátá pozice, dnes zjevně nevolitelné, je to odpovědnost stranických vyjednávačů, nikoliv delegátů volební celostátní konference v rámci stranických primárek.

Koalice SPOLU se otřásá v základech

Členové stranických vedení ihned po volbách deklarovali ambici pokračovat v celostátním projektu SPOLU mířícím ke sněmovním volbám na podzim 2025. Na rozdíl od již zvolených staronových předsedů ODS a TOP 09 si lidovci neprozíravě odložili sjezd až na letošní říjen. A ten může po výše popsaném volebním nářezu znamenat také zásadní změny ve vedení KDU-ČSL. V lidoveckých řadách totiž kritika Jurečkova vedení zřetelně sílí.

Ti, co byli proti koalici SPOLU od začátku teď mají vítanou příležitost prezentovat se jako nejprozíravější část členské základny, což je ovšem nesmysl, protože výše popsané dobré výsledky jiných voleb jistě neospravedlňuje jejich „včerejší“ výtky. Ty „dnešní“ jsou už ovšem velmi relevantní a přidávají se k nim další.

Mnohým členům KDU-ČSL vadí nevýrazná pozice strany ve vládě a neschopnost se postavit za odlišné postoje vůči koaličním partnerům, ať se to týká některých neoliberálních socioekonomických přístupů především v daňové oblasti (konfrontace především s ODS a TOP 09) či naopak polemiky o některých hodnotových otázkách, počínaje slučováním obcí na sílu a konče liberálními postoji tria TOP 09, STAN a Piráti v kulturních otázkách.

Mnozí členové nevýraznou vládní pozici a přepjaté zdůrazňování údajných úspěchů ve třech lidovci obsazených rezortech považují za důsledek ztráty lidovecké nezávislosti v koalici SPOLU a tento projekt se jim tak stává symbolickým výrazem všeho špatného, co se s KDU-ČSL nyní děje.

Lidovecké vedení mělo jedinečnou šanci toto napětí oslabit tím, že by strana šla do eurovoleb bez velkých rizik s vlastní samostatnou kandidátkou. I kdyby ztratila v takovém scénáři vše, paradoxně by jí to pomohlo ve vnitrostranické diskusi hájit úsilí udržet koalici SPOLU pro volby sněmovní. Tuto příležitost ovšem nevyužilo a nyní čelí opačnému tlaku.

Koalice SPOLU bude pravděpodobně existovat do doby, dokud bude výhodná alespoň pro dvě zúčastněné strany, i kdyby ta třetí “práskla dveřmi”. Pro lidovce by jednostranný odchod z projektu v situaci, kdy vedení i většiny členských základen ODS a TOP 09 jeví vůli v něm pokračovat, mohl být smrtící.

Přesto lze čekat, že snahy KDU-ČSL se v rámci SPOLU i vládní koalice na svých partnerech emancipovat, nejpozději od říjnového sjezdu strany posílí. A lze také čekat, že tím spíš posílí i uvnitř ODS hlasy, aby Petr Fiala naplnil svůj dávný slib z ledna 2014, kdy před svým prvním zvolením předsedou strany delegátům kongresu ODS sliboval, že strana bude opět volby vyhrávat se ziskem přes dvacet procent.

Myslel samozřejmě ODS, nikoliv SPOLU. Na takový scénář by se měla připravovat celá česká politická scéna.