Politická chyba, jíž se lidovecký předseda a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka dopustil zatloukání vánočního večírku na ministerstvu v době, kdy o pár set metrů dál v budově Filozofické fakulty UK umírali lidé rukou masového střelce, spustila uvnitř KDU-ČSL debatu o mizerné aktuální kondici a dlouhodobém směřování strany.

Na první pohled má strana pozici silnou jako málokdy dříve. Třiadvacet poslanců ve sněmovně je nejvíce v porevoluční historii KDU-ČSL a k tomu lidovci drží tři viditelná ministerstva, jež odpovídají tematickému profilu tradiční politiky této strany: sociální věci, zemědělství a životní prostředí.

Toto postavení však zcela neodpovídá reálné lidovecké podpoře ve společnosti a je spíše produktem efektivního lidoveckého vytěžení koalice Spolu. Zatímco při samostatné kandidatuře by lidovci v říjnu 2021 překročení kýžené pětiprocentní hranice vůbec neměli jisté, díky účasti v koalici Spolu s ODS a TOP 09 se jim to povedlo a zejména v moravských krajích dokázali využít preferenčních hlasů voličů na úkor svých koaličních partnerů.

Naproti tomu v průzkumech stranických preferencí se lidovci dlouhodobě krčí zhruba na třech procentech a nad pětiprocentní hladinu vystoupají jen zřídkakdy. Poslední průzkum agentury Median z konce loňského roku lidové straně přisoudil pouhá 2,5 procenta, zřetelně nejméně ze všech stran vládní pětikoalice.

Na celostátní úrovni je tak KDU-ČSL volebně bezezbytku závislá na ODS, nechce-li si zopakovat sněmovní přestávku z let 2010 až 2013. Ve formátu koalice Spolu s občanskými demokraty a TOP 09 půjdou lidovci i do voleb do Evropského parlamentu tento rok v červnu, ovšem za značně nedůstojných podmínek.

V čele kandidátky bude stát euroskeptický populista Alexandr Vondra z ODS, na druhém místě další nominantka ODS Veronika Vrecionová, zatímco eurolídr KDU-ČSL Tomáš Zdechovský bude až na čtvrtém místě společné kandidátky. Kvůli podmínce ODS a strachu z potenciálních „skokanů“ musel na kandidaturu rezignovat senátor a neúspěšný dvojnásobný prezidentský kandidát Pavel Fischer, který původně ve stranických lidoveckých primárkách získal pátou pozici.

V pátek na širším stranickém vedení KDU-ČSL, svolaném mimo jiné v reakci na rebelii jihočeské stranické buňky kolem exministra kultury Jaromíra Talíře či poslance Šimona Hellera, Jurečka svou pozici předsedy uhájil. Získal 46 hlasů ze čtyřiaosmdesátičlenného širšího vedení strany. Současně neuspěla část straníků, která žádala předčasné konání sjezdu KDU-ČSL a uspořádání voleb nového vedení v jarním, nikoliv podzimním termínu, kdy už budou jasné výsledky evropských, krajských a senátních voleb.

Sám Jurečka uvedl, že o jeho dalším osudu v čele strany rozhodnou jednak výsledky nadcházejících voleb, jednak to, zda se strana dostane ve volebních modelech stabilně nad pět procent. Do eurovoleb půjdou lidovci s cílem obhájit stávající dva mandáty, které momentálně drží Tomáš Zdechovský a Michaela Šojdrová. Budou usilovat také o to, aby obhájili jeden post hejtmana, získali podobný počet zastupitelů a rovněž posílili senátní klub.

V minulých krajských volbách získali lidovci třiapadesát mandátů napříč zemí. Z povolebních vyjednávání vzešel nový post hejtmana Jihomoravského kraje pro Jana Grolicha, zatímco hejtmanství Zlínského kraje pro Jiřího Čunka ztratili. V Jihočeském a Olomouckém kraji mají lidovci první náměstky hejtmana. Ve všech dvanácti krajích, v nichž je KDU-ČSL v zastupitelstvu, je také součástí vládní koalice. Strana skončila mimo zastupitelstvo pouze v Plzeňském kraji (v koalici s agrárními demokraty se ziskem 4,36 procenta) a v Libereckém kraji (v koalici s TOP 09 se ziskem 3,83 procenta).

V senátních volbách získali v roce 2018 mandáty za KDU-ČSL Jiří Čunek na Vsetínsku a Patrik Kunčar na Zlínsku. Na Praze 12 bude svůj mandát obhajovat Pavel Fischer, který naposledy kandidoval mimo jiné s podporou KDU-ČSL a hodnotově má k lidovcům nejblíže, byť v horní komoře patří k nezařazeným senátorům a také v prezidentské volbě dvakrát vystupoval jako nezávislý.

Lidovci v liberálních a zelených vodách?

Mezi lidovecké tváře, které veřejně artikulovaly svůj kritický postoj k současnému stranickému směřování, patří první místopředseda Jan Bartošek, jenž se v letech 2019 a 2020 dvakrát neúspěšně ucházel o pozici předsedy. Po výhře pětikoalice v posledních sněmovních volbách si Bartošek myslel na post ministra obrany, nakonec ale resort získala ODS pro Janu Černochovou a Bartošek skončil jako místopředseda dolní komory. Na sjezdu v dubnu 2022 byl překvapivě zvolen prvním místopředsedou KDU-ČSL, ačkoliv znovuzvolený předseda Jurečka podporoval tehdejší senátorku a obhajující první místopředsedkyni Šárku Jelínkovou.

„Je víc věcí, které se za sebou řadily. Večírek a následná komunikace, to byl bod, kdy členská základna řekla, že už je to moc. A její hlas je nutné vnímat velmi vážně. Čeká nás zásadní debata, ale určitě nebude jen o personálních otázkách. Musíme si říct, co chceme, kdo jsme, koho budeme oslovovat, kam směřujeme, co bude obsahem naší politiky a kdo bude nositelem našich témat. Myslím, že jsme se vydali lovit voliče do liberálních zelených vod, které nám nejsou vlastní a kde už je teď těsno. Pro tradiční voliče jsme se stali nesrozumitelní. Musíme se k nim programově vrátit,“ uvedl v rozhovoru pro Novinky Bartošek.

Kritiku „lovení voličů v liberálních zelených vodách“ lze chápat jako jednoznačné odmítnutí opatrného nastolování moderních, progresivnějších témat, jimiž se KDU-ČSL snažila v posledních letech oslovit mladší voliče, když v marketingové prezentaci kladla důraz na práva žen či zelenou politiku.

Na poměry české sekularizované společnosti působí Jurečka nebo jeho spojenec ministr zemědělství Marek Výborný jako nábožensky založení silní konzervativci. Avšak z vlivného ultrakonzervativního proudu ve straně zní, že Jurečkova politika je příliš smířlivá a umírněná. KDU-ČSL se prý snaží oslovit mnohem spíše městského voliče než venkovské, konzervativní, nábožensky orientované voličstvo.

Jurečku zkritizoval i starosta Vsetína, senátor a bývalý předseda KDU-ČSL a legendární postava zdejší radikálně konzervativní scény Jiří Čunek, podle nějž se současný předseda vzdálil od lidovecké tradiční politiky.

Za rozdmýchávání kulturních válek a nekompromisní obranu „tradičních hodnot“ už dříve část svých kolegů kritizoval Marek Výborný. „Zcela to překryje jiná, pozitivní témata, která nás mají profilovat. Je to velká chyba,“ uvedl.

Pokud by došlo k výměně Jurečky, který je v čele KDU-ČSL od roku 2020, spíše než liberalizaci strany by to znamenalo, že se strany ujmou zástupci militantního náboženského křídla strany. Kromě Čunka či Bartoška, který se v posledních měsících pasoval do role vrchního dogmatického kritika liberalizace trhu s konopím, sem patří autor slavného vysvětlení lidoveckého pojetí rodiny na způsob druhů masa Šimon Heller. Dále je to například současný předseda lidoveckého poslaneckého klubu Aleš Dufek nebo poslanecké trio Romana Bělohlávková, Pavla Golasowská a Nina Nováková.

Nováková je předsedkyní organizace Středoevropská inspirace, jejíž náplň představuje boj proti Istanbulské úmluvě, a patří k poslancům s nejzřetelnějšími vazbami na ultrakonzervativní lobby. Golasowská při červnovém projednávání zákona o uzákonění stejnopohlavních manželství zaujala úvahou, že homosexuálové smějí uzavírat manželství za stejných podmínek jako všichni ostatní, protože každý muž formálně může vstoupit do svazku se ženou a naopak. „Homosexuálním lidem v tomto ohledu nikdo nebrání a mohou tak vstupovat do manželství jako všichni ostatní,“ navrhla lidovecké poslankyně skandálně.

Zmíněné trio poslankyň spolu s Hellerem se v září pokoušeli formou přílepku prosadit zákaz tzv. náhradního mateřství, a to jasně navzdory pětikoaličním dohodám. Náhradnímu mateřství chybí právní regulace a funguje v šedé zóně, čehož se ultrakonzervativní lobbisté v čele s anti-LGBTQ organizací Aliance pro rodinu snaží využít k prosazení úplného zákazu praxe.

Je jasné, že lidovci se při ztenčování své tradiční voličské základny musí změnit, nemají-li skončit v propadlišti dějin stejně jako jiné stařenky české politiky: sociální demokracie a KSČM. S ohledem na současnou politiku a mizerné preference jsou lidovci zralí — po vzoru KDS v roce 1996 — na sloučení s ODS. Beztak dávno fungují jako její závislý satelit.

Představa, že řešení tkví k nadbíhání ultrakonzervativní scéně či dokonce krajní pravici, je ale fatálně mylná. Přestože potenciální Jurečkův nástupce Bartošek tvrdí, že v „liberálních zelených vodách“ je těsno, opak je pravdou. Progresivní liberální strana v České republice chyběla tak dlouho, až voliči sáhli po jinde marginálních Pirátech a až se institucionalizovaný ideologický mix jménem STAN začal marketingově prezentovat jako liberální a proevropská strana.

Pokud je někde těsno, je to mezi těmi, kdo se předhánějí v „obraně tradiční rodiny“, ačkoli jimi proklínané manželství pro všechny dnes podporuje velká většina české společnosti. Jako „konzervativní“ se stále častěji prezentuje hnutí SPD, jemuž roste konkurence v podobě PRO Jindřicha Rajchla, část „konzervativních“ voličů obslouží také radikálnější křídlo ODS v čele s poslanci Janem Skopečkem, Markem Bendou a Václavem Králem, europoslancem Alexandrem Vondrou či senátorem Tomášem Jirsou.

S SPD, Trikolorou, Rajchlem nebo s klausisty uvnitř ODS lidovci sotva mohou soupeřit v roli ochránců konzervativního světa před liberalismem. Jejich populističtí soupeři totiž — na rozdíl od lidovců — disponují adekvátními komunikačními kanály a navíc jim chybí jakékoli zábrany. KDU-ČSL může leda etablovat populistická témata a posunovat diskurz doprava, což jí voliče nezajistí, a navíc tím poškozuje demokracii. Ostatně vyznavači ultrakonzervativního, rigidního pojetí církve v čele s Dominikem Dukou už dávno KDU-ČSL za stranu prosazující „zájmy křesťanů“ nepovažují a útočiště našli v SPD.

Inspirace z jihu Moravy

Příkladem lidoveckého úspěchu je dnes hejtman Jihomoravského kraje, třicátník Jan Grolich, který spolu s poslankyní Marií Jílkovou nebo ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem patří k mladšímu, liberálnímu křídlu strany. Bývalý dlouholetý starosta obce Velatice poblíž Brna, který se ve volném čase věnuje stand-up comedy, dobře zvládá moderní komunikaci a rozumí si se sociálními sítěmi.

Do krajských voleb šel s ambicí oslovit mladší voliče mimo tradiční lidoveckou základnu. Pro lidovce zvolil novou programovou prioritu: ochranu životního prostředí. V nápadité kampani si nechal vytvořit trička s hesly odkazujícími na slavné politické hlášky jako Make příroda great again nebo Příroda má číslo na můj mobil.

Grolichova snaha byla, zdá se, úspěšná: lidovci na jižní Moravě bodovali u mladších voličů i v metropoli Brně, což dosud nebývalo zvykem. Celkově KDU-ČSL skončila s téměř šestnácti procenty na druhém místě za hnutím ANO, které obešla, a domluvila se na koalici s Piráty, ODS a hnutím STAN. Úspěch zaručený není, ale přenést Grolichův recept na celostátní úroveň by bylo rozhodně přesvědčivější než těžkopádně a postaru suplovat roli krajní pravice.

Tedy nikoli zavírat pootevřené dveře do „liberálních a zelených vod“, ale naopak je na pozadí měnícího se světa naplno otevřít a po vzoru západní křesťanské demokracie se přiblížit mladším voličům, které odpuzuje konfesní pojetí konzervativní strany. Tu a tam diskutované přejmenování na Lidovou stranu, tedy odstranění přívlastku „křesťanská“ z názvu strany, může být doprovodnou symbolikou, ale nikoliv samoúčelným krokem.

Podobně jako je to zřejmé u sociální demokracie, politické PR není samospásné. Krom obsahu a dostatku kvalitních osobností bude záležet i na tom, zda budou lidovci dostatečně odvážní a s ultrakonzervativci ve svých řadách, kteří nerespektují práva žen ani LGBTQ lidí, se dokáží rozloučit.

Pokud chce někdo gayům a lesbám radit, ať „potlačí“ svou orientaci a uzavřou heterosexuální sňatek, nebo chce mluvit o LGBTQ jako o „geneticky zvrácených“, ať si jde k Okamurovi. Není žádný důvod, proč by mu měla poskytovala platformu prozápadní a proevropská křesťansko-demokratická strana — pokud tedy mají mít čeští lidovci za vzor spíše CDU než Orbánův Fidesz.

Situace lidovců je už dávno tak vážná, že si žádá radikální, dalekosáhlou a jistě bolestivou změnu kurzu. Na neschopnost takové změny už doplatili sociální demokraté i komunisté a KDU-ČSL má zatím jen o pramálo lepší vyhlídky. Sám jihomoravský hejtman, o němž se mluví už od jeho zvolení jako o vycházející lidovecké hvězdě, se ohledně vlastní kandidatury ještě naplno nevyslovil. Na sjezdu na podzim po volbách už bude jasno, zda se mu úspěch jako v kraji podaří zopakovat i na celostátní úrovni.