Po Pirátech a občanských demokratech si letos zvolila staronové vedení i další ze stran vládní koalice, a to lidovci. Funkci předsedy bez obtíží obhájil Marian Jurečka a spolu s ním i všichni členové předsednictva, kteří měli zájem v partajní práci pokračovat. Střet o další směřování křesťanských demokratů se o víkendu nekonal.

Navzdory poklidnému průběhu, jak se ostatně na klidnou sílu české politiky sluší, byla atmosféra sjezdu prodchnuta nejistotou. Ačkoli se lidovci po čtyřech letech vrátili k moci, v povolebních vyjednáváních získali tři atraktivní ministerstva a mají nepočetnější klub ve své novodobé historii, nejsou zdaleka v optimální kondici.

Delegáti sjezdu si byli dobře vědomi toho, že volební výsledek, jejž partaj v rámci koalice SPOLU dosáhla, neodpovídá její reálné politické síle. Stejně jako před dvaceti lety, kdy kandidovali spolu s Unií svobody, i loni těžili z preferenčních hlasů. Díky nim získali o šest křesel více, než kolik by jim „oprávněně“ náleželo.

Pravda je totiž taková, že lidovci chřadnou. Od voleb, a to nikoliv posledních, ale těch před čtyřmi a půl lety, se jejich podpora podle většiny relevantních průzkumů voličských preferencí pohybuje kolem pětiprocentní uzavírací klauzule. A prakticky po celý minulý rok na ni byli zvyklí koukat především zespodu.

Není proto divu, že si nově zvolený první místopředseda Jan Bartošek postěžoval, že ho tohle neustálé balancování kolem pětiprocentní hranice štve. A nebyl sám. Sjezd ale přesvědčivou odpověď, kudy se v příštích měsících a letech vydat, aby se partaj nemusela strachovat o místo v sněmovní politice, nanabídl.

Smělé cíle malé strany

Jak Bartošek, tak Jurečka sice říkali, že budoucnost křesťanských demokratů je pevně spjata s koalicí SPOLU — respektive občanskými demokraty, neboť TOP 09 je v zásadě jen „pražskou“ stranou —, ale to dvakrát neladí s tím, že staronový předseda pro podzimní volby vyhlásil ambiciózní cíl, a to obhajobu minulých vítězství.

Jakkoliv se sněmovní klání oproti těm senátním a komunálním řídí trochu jinými zákonitostmi, neboť lidé dávají přednost známým tvářím a méně hledí na stranická trička, rozpoložení partaje není nepodstatné. Když se jí na celostátní úrovni nedaří, těžko může pomýšlet na obsazení těch nejvyšších příček.

Lidovci zkrátka doposud nepřišli na to, jak být v koalici SPOLU a kabinetu Petra Fialy sami sebou. Zatímco dříve zdatně sehrávali roli vnitřní opozice, dnes stojí pevně v zákrytu za občanskými demokraty, bojí se pohnout byť jen o píď a bůhví — či zde spíše Bůh ví — zda alespoň sní o tom, že budou vládním „sociálním svědomím“.

Jak poznamenal tradiční host křesťansko-demokratických sjezdů Petr Pithart: Musíme přidat. Teď ještě zjistit kde.