Po Bezděkově, Potůčkově a Nerudové vznikla na počátku dubna další důchodová komise. Prozatím nemá jméno, což ovšem není zdaleka to jediné, co ji odlišuje od jejích předchůdkyň.

Zatímco v minulém volebním období se ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) snažila do činnosti komise zapojit všechny sněmovní partaje, její nástupce Marian Jurečka (KDU-ČSL) se omezil toliko na představitele koaličních stran, které doplnila čtveřice expertů a dvě zástupkyně ministerstva. Víc nic.

Parametry reformy Jurečka plánuje prodiskutovat již v letošním roce a v tom následujícím ji prohnat celým legislativním procesem. To jasně ukazuje, že kabinet Petra Fialy (ODS) hodlá důchodovou reformu prosadit silou. Hlasů má jak ve Sněmovně, tak v Senátu dost.

Uvidíme, jak se bude takový kvapík opozici zamlouvat.

Pravdou ovšem zůstává, že reformu penzí nelze odkládat do nekonečna. Důchodový systém se dle poslední výroční zprávy nachází ve stavu vnitřní nerovnováhy a bez výraznějších zásahů se v příštích letech propadne do hlubokého schodku. Tři roky starý odhad hovořil o dvou stech sedmdesáti miliardách v roce 2060.

Obrysy důchodové reformy

Jakkoli není zcela zřejmé, jakou podobu na sebe reforma vezme, programové prohlášení vlády naznačuje, kterým směrem se chce pětikoalice vydat.

Základem se má stát rozdělení důchodů na pevnou, zásluhovou a dobrovolnou složku, přičemž o výši té pevné představitelé vládních stran po celou dobu kampaně mlžili a nechtěli říct, kolik by mohla výhledově činit. Pro úplnost je třeba podotknout, že Jurečka v poslední době mluví nejméně o deseti tisících korun.

Fialův kabinet dále slibuje zatraktivnit dobrovolné spoření, zkrátit dobu potřebnou pro dosažení nároku na penzi z nynějších pětatřiceti na pětadvacet let, umožnit dřívější odchody do důchodu zaměstnancům v náročných profesích, zavést fiktivní vyměřovací základ manželů nebo zvýšit bonus za vychované děti. A koalice SPOLU do vládního programu prosadila převod jednoho procenta důchodového pojištění na rodiče, případně prarodiče.

To odborníci podrobili kritice již před deseti lety, když namítali, že jedno procento penzistům zásadněji nejenže nepomůže, ale má potenciál výrazně zkomplikovat důchodový systém a prodražit jeho provoz. Porodnost může navíc podpořit jen ve velmi omezené míře, což ostatně platí i pro větší ocenění — zejména žen — za výchovu dětí.

Chybějící dodatečné příjmy

Plány Fialova kabinet navíc nedávají odpověď na tu nejpodstatnější otázku, a to na dlouhodobou finanční udržitelnost celého penzijního systému. Podle Jurečky vše vyřeší efektivní prorodinná politika a nové příjmy, ani zvyšování věku odchodu do důchodu nebudou potřeba.

Těžko může říkat něco jiného, když se vláda populisticky zavázala, že daňová zátěž zůstane na úrovni rozvojových zemí a neporoste ani o píď.

Propočty poslední důchodové komise ovšem ukazují, že jen zavedení minimálního důchodu ve výši desíti tisíc korun vyjde státní kasu na desítky miliard. A to nejsou peníze, které by sebečipernější ministr financí byl s to jen tak zamést na dvoře.

Když se k tomu připočtou rozpočtové dopady dalších zamýšlených opatření, je zcela zřejmé, že reforma penzí se bez nových zdrojů neobejde. Jurečka i další členové Fialova kabinetu by to měli co nejdříve přiznat. V opačném případě skončí jejich komise stejně neslavně jako ty minulé.