Ministerstvo financí předložilo do meziresortního připomínkového řízení návrh nové daňové legislativy. Novela posouvá limit pro povinnost stát se plátcem DPH z 1 na 2 miliony ročního výdělku a zároveň rozšiřuje paušální daň též až nad dvoumilionové příjmy, přičemž zavádí tři daňová pásma. V praxi novela zasáhne osoby samostatně výdělečné činné.

Kategorie OSVČ reprezentuje velmi širokou a pestrou škálu. Jsou to zemědělci, umělci, řemeslníci, obchodníci, tedy takzvaná svobodná povolání, ale velmi často také lidé pracují na švarcsystém, například IT pracovníci, poslíčci, sportovci, někdy i novináři, pracovníci různých agentur, ba dokonce asistenti poslanců.

Stát při stanovení daňové zátěže ignoruje jejich reálný příjem a zisk a většině umožní platit nízkou paušální daň ve stejné výši. Tedy řemeslník, který má roční obrat 500 tisíc, z něhož dá polovinu za náklady na materiál, zaplatí měsíčně paušální daň šest tisíc za všechny odvody.

Stejnou částku podle novely ale bude platit i IT expert s ročním příjmem do milionu a půl, který bude moci zůstat jako všichni ve volné živnosti s výdělkem do 1,5 milionu v prvním pásmu paušální daně. Dosud byl limit 1 milion. Jedná-li se o švarcsystém, nemusí taková OSVČ ani mít žádné reálné náklady — platí je zaměstnavatel.

Zaměstnanecké břemeno

Více daní a odvodů tak paradoxně připadá na zaměstnance s minimální mzdou — celkové odvody včetně těch od zaměstnavatele činí 7300 korun měsíčně. Snížení daní a odvodů v rámci paušální daně, které již začalo platit v tomto roce a je aktuální novelou rozšiřované, se týká prakticky jen OSVČ s příjmy 600 tisíc až 2 miliony ročně. Ti ušetří desítky tisíc ročně, ostatním s nižším příjmem se paušální daň nevyplatí, a tak budou platit stejně jako doposud.

Kromě velmi nespravedlivého nastavení zdanění OSVČ — v rámci různých OSVČ, ale i vzhledem k zaměstnaneckému poměru — je tento vývoj problematický z pohledu nejen jednotlivců, ale i z pohledu klesání celkových odvodů do veřejných rozpočtů.

Na individuální úrovni se pracovní trh a zaměstnanci potýkají s tlakem namísto v zaměstnaneckém poměru pracovat na „živnosťák“. Přichází tak o ochranu a benefity garantované zákoníkem práce a případně i kolektivním vyjednáváním. Navíc OSVČ odvádí většinou až násobně menší částky na sociální pojištění, a v důsledku tak budou mít oproti zaměstnancům zhruba poloviční důchody, což se bude týkat i plátců paušální daně. To pak může vést k sociálním problémům.

Někteří argumentují, že si OSVČ na důchod musí našetřit samy. Což asi část zvládne, ale u části to zkrátka fungovat nebude. Státní důchody mají své opodstatnění. Kdo ví, co bude za třicet až padesát let. Dožijete se sta let a úspory vám prostě nevystačí, přijde další pandemie, válka, krach kryptoměn, krach finančních trhů, někdo vás podvede, přijde nákladná nemoc.

Oslabení státu

Nízké zdanění OSVČ zároveň vede k nízkému příjmu státního rozpočtu, solidárního zdravotnictví a částečně solidárního důchodového systému. Z paušální daně se odvádí směšná daň z příjmu sto korun měsíčně. Solidární příspěvek na zdravotní systém je též velmi malý a vysokopříjmovým se zásadně snižuje i odvod na sociální pojištění, z něhož se platí důchody.

Máme průběžný systém, tyto příjmy tedy budou chybět v aktuálním důchodovém fondu a budou se muset doplácet z výrazně deficitního státního rozpočtu. Argumentuje se, že v budoucnu systém ušetří na důchodech pro bývalé OSVČ. To je však daleko a je možné, že státní důchod budou OSVČ mít tak malý, že jim stát bude muset doplácet dávky životního minima, dávky na bydlení či nějakou formu garantovaného důchodu. A co více, rozevírání nůžek mezi zdaněním OSVČ a zaměstnaneckým poměrem ještě více motivuje ke švarcsystému.

Návrh zvýšit limit pro platbu DPH z jednoho milionu na dva bude podle analýzy Ministerstva financí znamenat roční propad 10 miliard korun. Co už ministerstvo nezmínilo je to, že tento nový limit bude nejvyšší ze všech zemí Evropské unie. Ve většině zemí EU se totiž výjimka z placení DPH pro malé podnikatele pohybuje mezi nulou až 1,2 miliony korun.

Obsáhlejší odůvodnění takového bezprecedentního snížení daní chybí. Rozhodně to nebude tím, že by Česká republika plánovala nejmenší schodek státního rozpočtu v EU.

Veřejná debata je vyhrocená a plytká a podrobnější analýzy v ní chybějí. Namísto zákopových válek by se mělo hledat řešení, které zohlední reálnou situaci OSVČ a zajistí jejich spravedlivější podíl na daních a odvodech. Například místo vysokých výdajových paušálů a super výhodné paušální daně by stát měl více rozlišovat a méně danit OSVČ s vysokými náklady a naopak OSVČ, které reálné náklady nemají, by měly platit vyšší daně a odvody. Stejně tak, jak to mají odstupňované právnické osoby a zaměstnanci.

Prakticky by se dala zrušit paušální daň a snížit výdajové paušály. Ti, kdo mají vyšší reálné výdaje, by to doložili pomocí daňové evidence. Zvýšená administrativa spojená s vedením daňové evidence by se dala kompenzovat například slevou na dani. Vyšlo by to levněji než to, že nemalá část OSVČ nebude platit téměř žádné daně.