Program Fialovy vlády: sliby neodpovídají ekonomické realitě země

Jan Gruber

Koalice SPOLU a Piráti se Starosty se shodli na vládním programu. Relativně podrobný plán budoucích kroků Fialova kabinetu ovšem trpí jedním, ale o to závažnějším nedostatkem: na realizaci vytčených opatření mu zdaleka nepostačují peníze.

„Chci sestavit vládu rozumu, odpovědnosti a konsenzu,“ řekl u příležitosti podpisu koaliční smlouvy budoucí premiér Petr Fiala. Foto ODS

Obrys programového prohlášení budoucí vlády Petra Fialy, na němž se v minulých dnech shodli představitelé ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Starostů a Pirátů, nenabízí zásadní strukturální změny. Přestože v některých oblastech přináší žádoucí posuny k lepšímu, celkově jej tíží neschopnost přiznat si, v jakém ekonomickém stavu se Česká republika nachází. A že na sliby nebudou peníze.

„Česká republika má za sebou nejtěžší období polistopadové historie. Naše země se musí vypořádat nejen s následky světové pandemie, ale i s následky bezohledné nezodpovědnosti předchozí vlády. Ta za sebou nechává zemi s největším zadlužením v její historii […] a rozdělenou zbytečnými sváry, rozdmýchávanými populistickou politikou posledních let,“ píše se v úvodu programového dokumentu.

Pětice stan, jež v Poslanecké sněmovně disponuje pohodlnou většinou sto osmi hlasů, slibuje, že tyto rány zacelí a vrátí Českou republiku do dobré ekonomické kondice. „Naše vláda je připravena překonávat rozdíly ve společnosti a být reprezentantem všech lidí,“ zdůrazňuje. Zavazuje se ozdravit veřejné finance spolu s poškozenou ekonomikou. A posílit důvěru občanů ve stát a jeho instituce.

Odpovědná rozpočtová politika: daně se zvyšovat nebudou

Právě konsolidaci veřejných rozpočtů si vznikající Fialův kabinet vytknul jako svůj hlavní úkol. Chce jej docílit odpovědnou rozpočtovou politikou, omezením „nesmyslného rozhazování peněz daňových poplatníků“ a úsporami. „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu, opatřeních proti střetu zájmů a korupci a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže,“ zdůrazňuje.

Ekonomové ovšem — nejpozději od zrušení superhrubé mzdy — upozorňují, že stabilizace veřejných financí nelze dosáhnout pouze úsporami na výdajové stránce rozpočtu. A i Národní rozpočtová rada vlády na jaře letošního roku konstatovala, že se konsolidace neobejde bez významného navýšení daňové zátěže, nechce-li příští vláda redukovat objem prostředků na školství, zdravotnictví a sociální zabezpečení.

Jak nastupující kabinet umenší strukturální saldo, jež přesahuje sto padesát miliard korun ročně, ale dokument neříká. Počítá naopak s řadou dalších výdajů v řádu desítek miliard korun ročně, namátkou se snížením sociálního pojištění na straně zaměstnavatelů o dva procentní body, se zvýšením výdajů na obranu na dvě a vzdělávání na více než pět procent hrubého domácího produktu nebo s valorizací slevy na poplatníka.

Koalice SPOLU a Piráti se Starosty se dále shodují, že sníží daň z přidané hodnoty na výstavbu nebo rekonstrukce bytů, zvýší vdovské a vdovecké penze, zajistí zvýhodněné — tedy státem dotované — hypotéky na první bydlení, finančně posílí Státní fond podpory investic a údržbu silnic II. a III. třídy nebo zavedou daňové prázdniny se zastropováním výše příjmů pro rodiny čerpající rodičovský příspěvek.

Přestože jen nárůst kapitol ministerstev obrany a školství, mládeže a tělovýchovy spolu se snížením odvodů představuje nárok na státní rozpočet ve výši bezmála sto miliard korun ročně, Fialova vláda s novými příjmy v zásadě nepočítá. Náčrt programového prohlášení totiž hovoří jen o vyšším zdanění těžby a úpravě spotřebních daní, jež mají do budoucna více zohledňovat společenskou škodlivost.

Jakkoliv může jisté prostředky přinést důslednější postup vůči daňovým únikům, lepší opatření proti transfer pricingu a nelegálním praktikám daňové optimalizace nebo zvýhodnění reinvestic coby součásti řešení problematiky odlivu dividend do zahraničí, platí, že pětice stran v ekonomické oblasti setrvala u nereálných populistických slibů, jež prezentovala ve svých volebních programech.

Patříme na Západ: v Evropské unii, ale bez eura

Druhou prioritou středo-pravého koaličního kabinetu je orientace na Evropskou unii a Severoatlantickou alianci. „Zahraniční politika bude mít nezpochybnitelnou euroatlantickou orientaci, důraz na stabilní partnerství s demokratickými zeměmi po celém světě a na ochranu lidských práv a demokracie,“ slibuje koalice SPOLU a Piráti se Starosty s tím, že „obnoví tradici havlovské diplomacie“.

Navzdory tomu, že se programový dokument hlásí k myšlence evropské integrace a hovoří i o snaze co nejrychleji splnit maastrichtská kritéria, o přijetí společné evropské měny zcela mlčí. Začlenění do eurozóny je přitom podle platných koncepčních dokumentů strategickým zájmem České republiky, jíž by vedle politických výhod nesporně přineslo i ty ekonomické.

Budoucí Fialova vláda se ale v evropských otázkách omezuje na zvyšování schopností země čerpat prostředky z Evropské unie, posilování ochrany jejích vnějších hranic před migranty a na plytké deklarace typu „podpora prohlubování jednotného vnitřního trhu, širších pracovních příležitostí, financování mobility pro studenty nebo volného cestování napříč celou Evropou.“ Otázkou současně zůstává i to, co přesně míní „podporou rozvojové a transformační spolupráce“, respektive jak ji chce do budoucna proměnit. Česká republika totiž dlouhodobě ani zdaleka neplní své závazky vůči mezinárodnímu společenství, když na aktivity rozvojové zahraniční spolupráce vynakládá jen zlomek toho, k čemu se v minulosti upsala; zhruba o dvě desítky miliard korun ročně méně.

Pokud jde o Severoatlantickou alianci, programový dokument slibuje již zmíněné zvýšení výdajů na obranu, a to na dvě procenta hrubého domácího produktu v roce 2025, přičemž má vůli tuto hranici promítnout i do právního řádu. Vedle toho se chce kabinet zaměřit na zvyšování odolnosti státu vůči hybridním hrozbám, propagaci aktivních záloh nebo hlubší podporu domácího obranného průmyslu.

Penzijní reforma: kde stát vezme na důstojné důchody?

Za jeden z klíčových bodů programu označují koalice SPOLU a Piráti se Starosty i důchodovou reformu. „Jsou to lidé, kteří tvoří prosperitu naší země, proto si každý zaslouží vědět, že má jistotu ve stáří. Připravíme takovou reformu, která zohlední zásluhovost a podpoří mezigenerační solidaritu v rodinách,“ uvádějí s tím, že změna systému bude postavena na celospolečenském konsensu.

Zatímco ve volebních programech obě koalice slibovaly, že základem důchodové reformy bude zaručená penze navázaná na průměrnou mzdu — přičemž ani jedna z nich výslovně neuváděla žádná přesná čísla, z aktuálního dokumentu zmínka o navázání výše důchodů na mzdy vypadla. Ten přitom nadále pracuje s předpokladem, že penze budou tvořeny pevnou, zásluhovou a dobrovolnou složkou.

Pětice stran dále slibuje provést analýzu efektivity třetího pilíře a případně vytvořit státní nebo veřejnoprávní fond pro dobrovolné spoření nad rámec povinného sociálního pojištění. A chce rovněž zkrátit dobu potřebnou pro dosažení nároku na penzi, umožnit dřívější odchody do důchodů zaměstnancům v náročných profesích, zavést fiktivní vyměřovací základ manželů nebo bonus za vychované děti.

Koalice SPOLU do vládního programu prosadila i krajně sporný převod jednoho procenta důchodového pojištění na rodiče, případně prarodiče, což odborníci podrobili kritice již před deseti lety. Namítali, že jedno procento penzistům zásadněji nepomůže, navíc má potenciál výrazně zkomplikovat důchodový systém, prodražit jeho provoz a porodnost může podpořit jen ve velmi omezené míře.

Plán Fialova kabinetu tak nedává odpověď na ten nejpodstatnější problém, a to na dlouhodobou finanční udržitelnost důchodového systému. Ten se podle poslední výroční zprávy ministerstva práce a sociálních věcí nachází ve stavu vnitřní nerovnováhy a bez výraznějších změn se v následujících letech propadne do hlubokého schodku. Dva roky starý odhad hovořil o 270 miliardách korun v roce 2060.

Bydlení: před problémy nezavíráme oči, ale nevidíme je

„Nezavíráme oči před problémy, které lidé v naší zemi mají. A bydlení je v poslední době jedním z nich,“ píší v další kapitole strany příští vlády s tím, že přinesou řešení, jež pomohou jak vlastnickému, tak nájemnímu bydlení, včetně toho sociálního. A zdůrazňují, že za základ pro zdárné řešení prohlubující se bytové krize považují zásadní zrychlení stavebního řízení.

Vedle již výše zmíněných opatření — snížení daně z přidané hodnoty na výstavbu bytů a finančního posílení Státního fondu podpory investic — má budoucí koaliční vláda v plánu podpořit výstavbu skrze půjčky od Evropské investiční banky s garancí státu za tyto úvěry nebo zkrácení odpisové lhůty na dvacet let, čímž chce motivovat investory k budování nájemního bydlení.

Program obsahuje i sporné zvýhodnění hypoték na první bydlení, jež — jak potvrzují zahraniční příklady zejména z Maďarska a Velké Británie — ke zvyšování dostupnosti bydlení nevede. Studie naopak ukazují, že s sebou nese nárůst cen bytů i nájmů a spolu s nimi rovněž zisků investorů, přerozděluje zdroje státního rozpočtu ve prospěch těch bohatších a posiluje postavení vlastníků nemovitostí.

Nekonkrétním naopak zůstává závazek v podobě přijetí zákona o podpoře v bydlení, který by měl nabídnout obcím soubor nástrojů umožňující řešit bytovou nouzi. Koalice SPOLU a Piráti se Starosty ani náznakem neupřesňují, jak by měla právní norma fungovat, kolik peněž chtějí na sociální bydlení vyčlenit a počítají-li s tím, zda bude spojeno se sociální prací.

Fialova vláda se v zásadě omezuje toliko na zrychlení a posílení výstavby, které ale nemusí učinit bydlení přístupnějším. V posledních letech evropská města zaznamenala významný nárůst investic do bydlení, jeho dostupnost se ale nezvýšila. Prosté stavění dalších bytů krizi nezažehnalo. Bydlení totiž není klasickou tržní komoditou. Růst jeho ceny nesnižuje poptávku, neboť bydlet potřebují zkrátka všichni.

Nezpochybnitelné změny klimatu: od uhlí ale až v roce 2038

Za jeden z pilířů své liberálně-konzervativní politiky příští koaliční kabinet označuje i ochranu životního prostředí, přírodních zdrojů a biodiverzity. Předesílá, že bude konstruktivním partnerem v globálních snahách o ochranu klimatu. Zavazuje se modernizovat českou ekonomiku, zvýšit kvalitu života a životní prostředí. A Green Deal chápe jako příležitost, jak těchto změn dosáhnout.

Programový dokument počítá s posilováním zadržování vody v krajině obnovením jejího přirozeného koloběhu a ochranou před znečišťováním, ať už ze strany průmyslu, zemědělství nebo vlivem ekologických havárií; a k tomu účelu chce zavést monitoring kvality toků. Dále se hlásí k obraně půdy před zábory a degradací, přičemž zdůrazňuje, že půda má přednost před výstavbou výrobních hal.

Ve shodě s požadavky ekologických organizací hovoří o systémové podpoře proměny českých lesů směrem k pestřejší druhové skladbě i struktuře s cílem zvyšování jejich odolnosti vůči klimatickým změnám, nebo jejich obnově po kůrovcové kalamitě pomocí přírodě blízkých postupů, tedy bez plošného kácení. „Lesy jsou naše národní dědictví, ne továrna na dřevo,“ píše se v dokumentu.

Navzdory proklamacím o nezpochybnitelnosti změn klimatu i předvolebním slibům lídrů jednotlivých stran budoucí vláda pracuje s ukončením spalování uhlí až v roce 2038, byť deklaruje zájem, aby se tak stalo dříve. Současně vyjadřuje podporu výstavbě nového jaderného bloku, přičemž nijak nezpochybňuje nevýhodný model financování a jako jedinou podmínku vytyčuje, že jej nepostaví ruské ani čínské firmy.

Navíc má v plánu na evropské úrovni prosazovat, aby jádro získalo statut bezemisního a plyn přechodného zdroje. Ačkoli spalování plynu má ve srovnání s uhlím podle propočtů jen poloviční emise oxidu uhličitého, ve skutečnosti po započtení emisí při těžbě ke skleníkovému efektu přispívá zhruba ve stejné míře. Nepředstavuje tudíž řešení klimatických změn, respektive cestu k obnovitelnému energetickému systému, nýbrž další závažnou komplikaci.

Novinky a stálice: Ne kvótám, český národní pták a železnice na letiště

Program koalice SPOLU a Pirátů se Starosty pamatuje i na řadu dalších oblastí od školství, před digitalizaci, místní rozvoj, justici až po zdravotnictví nebo kulturu a dopravu. Slibuje masivnější investice do vzdělávání, udržení platů učitelů na úrovni sto třiceti procent průměrné mzdy nebo snížení nerovností v regionálním školství, jež ohrožují budoucnost desítek tisíc dětí.

V oblasti dopravy chce „vrátit Českou republiku na železniční mapu Evropy“, předpokládá zastavení prací na megalomanském projektu Dunaj-Odra-Labe nebo zvýšení maximální povolené rychlosti na dálnicích na sto padesát kilometrů v hodině a vytyčuje si i realizaci železničního napojení Letiště Václava Havla, o němž se bezvýsledně hovoří již od počátku devadesátých let.

Nová vláda má rovněž v plánu zavést korespondenční volbu pro Čechy žijící v zahraničí, zpřesnit podmínky pro odvolání nejvyššího státního zástupce nebo upravit systém exekucí. „Dluhy se mají platit, ale nikomu nepomůže, když se z dlužníků stanou doživotní nevolníci,“ uvádí, aniž by upřesnila, jak si jeho výslednou podobu představuje. A zavazuje se jen ke zkrácení insolvenčního řízení na tři roky.

Dokument současně obsahuje i několik bizarních bodů, například návrh prohloubit zájem o ekologii prostřednictvím ankety o českého národního ptáka, zbytečné proklamace o odmítnutí řešení migrace skrze již mnohokrát odmítnuté povinné kvóty nebo antikomunistické restentimenty vydávané za „vyrovnání se české společnosti s vlastní minulostí“.

V souhrnu se pak program vyznačuje různou mírou podrobnosti, přičemž jeho největší slabinou je důsledné oslyšení ekonomické situace země, respektive stavu veřejných financí, což v zásadě znemožňuje realizaci mnohých slibovaných opatření bez zvyšování daňové zátěže nebo bez významného osekání veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví a sociálního zabezpečení.

Navíc zcela přehlíží řadu podstatných oblastí od covidové pandemie, kterou — vskutku paradoxně vyjma preambule — vůbec nezmiňuje, ačkoli se s jejími dopady bude vláda nucena nejméně v tomto a příštím roce potýkat, přes pracovní podmínky zaměstnanců až po jejich odměňování. To ovšem není nikterak překvapivé, neboť danými tématy se koalice SPOLU a Pirátů se Starosty důsledněji nezabývaly ani před volbami.

advertisment
Diskuse

Jo jo.

Nádherný příklad politického prohlášení v postfaktických/postpravdivých politických časech.

Dámy a pánové, kteří už brzy budou držet moc, nám popsali, jak by podle nich měl vypadat svět.

Co na tom, že se tahle jejich krásná představa ročně o čtvrt bilionu míjí s realitou???

Když je vyloučeno, aby ten program byl zrealizován, co tedy zvývá? Co se bude dít?

Osobně vidím jenom tři možnosti.

Buď se po dvou letech obnoví superhrubá mzda a koaliční vláda připraví komplexní daňovou reformu, jejíž dopad na státní finance nebude tak ničivý.

Nebo prostě prohlásí, že české zadlužení je zbytečně malé a že není nic špatného na tom, dostat se na nějaký současný západoevropský standard okolo 80% HDP.

Nebo se začne řezat do veřejných služeb, sociálních výdajů, do zdravotnictví, školství atd.

------------------

Ale v reálu to bude nejspíš nějak vykvašovat a můžeme se těšit na takové lahůdky, jako sestavování toho dalšího rozpočtu --- to bude šou!!!

---------------------

A taky je super, že budeme konečně pořádně zbrojit -- nic člověka nenadchne víc, než že se budou nakupovat bomby a kulomety...

PK
November 10, 2021 v 14.13

Ano, děkujeme panu Morbicerovi za odkaz na relevantní článek. To je skutečně realistický pohled na věc, se kterým musí každý rozummný člověk souhlasit.