↗

Současný přístup vlády k moderní a efektivní veřejné správě nesměřuje. Foto FB Úřad práce ČR

Po několikaměsíčních vyjednáváních s odbory vláda 23. srpna rozhodla o valorizaci platových tarifů pro všechny zaměstnance veřejné správy a služeb, tedy i pro státní zaměstnance, u kterých zvýšení tarifních platů tvrdošíjně odmítala.

Ačkoli se nepochybně jedná o úspěch, kterého by se bez tlaku příslušných odborových svazů nepodařilo dosáhnout, důvodů k oslavám příliš mnoho není. Naopak, přibývají další důvody k obezřetnosti — části úřadů stále hrozí kolaps a jak dosavadní, tak avizované kroky vlády nejsou zárukou toho, že se mu podaří zabránit.

Růst nerůst

Ačkoli platové tarify na letošní rok schválila ještě předchozí vláda Andreje Babiše, nová vláda Petra Fialy téměř okamžitě po podzimních volbách příslušné nařízení změnila a platy pro velkou část zaměstnanců veřejné správy a služeb na letošní rok zmrazila — a to bez projednání s odbory. Tarify se na rok 2022 zmrazily úředníkům, pracovníkům kultury, nepedagogickým profesím ve školství a dalším zaměstnancům a zaměstnankyním.

Zejména u státních zaměstnanců vláda valorizaci tvrdošíjně odmítala a byli tak poslední skupinou, na kterou při vyjednávání došlo. Valorizace ovšem bude účinná až od 1. září letošního roku a výhled na dohodu o platech na příští rok se zatím zdaleka nerýsuje. Pokud s valorizací platů nebude spojeno navýšení příslušných rozpočtových položek, je otázkou, zda zaměstnanci vlastně zvýšení vůbec pocítí.

Praxe plošného snižování osobních příplatků je sice nezákonná, ale podle všeho v praxi stále rozšířená. Podobně se může stát, že nezbyde na odměny, což ale v posledních letech také nebyla nijak vysoká položka a o garanci rozdělení těchto prostředků nemůže být ani řeč.

V nejnižších platových třídách se pak pouze sníží částka, která je zaměstnancům a zaměstnankyním doplácena do minimální nebo zaručené mzdy. Prezentovat výsledek jednání tak, že úředníkům vzrostou platy celkově o deset procent je tedy buď nevědomost a nepochopení platového systému, nebo čirá dezinformace.

Neutěšená situace digitalizace na ÚP

Je důležité připomenout, že zaměstnanci, o jejichž platových tarifech se jednalo nejdéle, mají stejné platové tarify už více než dva roky a ani v mimotarifních složkách jejich platu k nárůstům nedošlo.

Není divu, že podle Českého statistického úřadu jsou zaměstnanci veřejné správy, obrany a sociálního zabezpečení profesními skupinami, kterým oproti loňskému prvnímu kvartálu roku poklesl v prvním kvartálu letošního roku vlivem inflace reálný výdělek nejvíce, zhruba o jedenáct procent. Není pochyb o tom, že v dalších kvartálech bude propad ještě výraznější.

V souvislosti s platovým vyjednáváním je nezbytné připomenout, že jde například o zaměstnankyně Úřadů práce. Jejich náplň a rozsah práce ve stejném období výrazně vzrostly, přestože se vláda snaží nové úkoly digitalizovat.

Jenže digitalizace způsobem, jakým se zatím zavádí (nejnověji u jednorázového příspěvku na dítě), sice umožňuje podání žádosti bez návštěvy přepážky, ovšem objem potřebné lidské práce za překážkou nijak neeliminuje — právě naopak.

Kromě toho, že kapacity systémů nestačí na nápor žadatelů, trpí žádosti a jejich přílohy velkým množstvím nedostatků, mimo jiné kvůli nedostatečné informovanosti žadatelů. Vláda k větší informovanosti svými sděleními, která jsou zjednodušující, nepřesná a přehnaně optimistická — případně přímo zavádějící (jako byl výrok premiéra Fialy ohledně příspěvků na bydlení) nijak nepřispívá a problémy dále prohlubuje.

Pokud se pak nedaří žádosti rychle vyřizovat, případně je nutné trávit mnoho času kontaktováním žadatelů a úsilím o získání chybějících podkladů, vzniká dojem, že za prodlevy mohou údajně neschopné či pomalé úřednice, nikoli nepřipravené systémy a nepřesné informace a sdělení.

Zaměstnanci úřadů v případě změn některých dávek a další náplně práce pak v den nabytí jejich účinnosti nemají odpovídajícím způsobem aktualizované programové vybavení — a často ani informace, které by klientům mohli poskytnout.

Šetřit za každou cenu

V reakci na valorizaci platových tarifů zvedl bývalý předseda TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek na svém twitterovém účtu požadavek na snížení počtu státních zaměstnanců. Přihlásil se k němu ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka s tím, že k úsporám by mělo dojít již od ledna příštího roku.

Odborové svazy dlouhodobě deklarují, že se debatě o zefektivnění veřejné správy nebrání. Koneckonců nízké platy a demografický vývoj znamenají, že se objem lidské práce v této sféře bude muset snížit — velká část úřednictva dosáhne v následujících letech důchodového věku a dostatek mladých lidí se na úřady přilákat a udržet zkrátka nedaří. Už teď není lidí dost.

Na sociálních sítích se začíná diskutovat nový fenomén (tzv. quiet quitting), jehož podstatou je, že zaměstnanci dělají v práci pouze to, za co jsou placení. Ačkoli tomu řada lidí, kteří prostředí české veřejné správy zná jen velmi povrchně, nebude věřit, pokud by se k takovému trendu připojilo i naše úřednictvo, úřady by bez velkého množství neplacené a neevidované přesčasové práce zkolabovaly během několika dní, maximálně týdnů. Doplatili by na to bohužel zejména ti nejpotřebnější, kteří nemohou fungovat bez příslušných dávek.

Je tedy skutečně na čase důsledně digitalizovat a současně eliminovat nepotřebnou agendu a byrokratickou zátěž. Až pak bude čas krátit i tabulková místa. Nemůžeme však postupovat opačně a rozhodně nemůžeme jít cestou takzvané falešné digitalizace, která se v poslední době praktikuje.

Pro odborové svazy znamená aktuální situace vyšší ostražitost, jelikož věcná a otevřená spolupráce a komunikace vlády a reprezentantů veřejných zaměstnanců se nad tímto tématem rozhodně neodehrává. Vláda se tím ovšem ochuzuje o cennou perspektivu osob, které s informačními registry veřejné správy pracují.

Současný přístup vlády však ke skutečně moderní a efektivní veřejné správě nesměřuje.