Ve středu 9. listopadu se uskutečnila čtyřiadvacetihodinová generální stávka, která zastavila život v celém Řecku. Lodě zůstaly v přístavech, nevyjelo metro ani autobusy, soukromé podniky měly zavřeno a nemocnice a další nezbytné služby fungovaly jen v nejnutnějším rozsahu. Kromě stávky se ve všech velkých městech konaly demonstrace a shromáždění vyjadřující odpor proti vládě pravicové Nové demokracie (ND) vedené premiérem Kyriakosem Mitsotakisem.

Řecké protesty přitom v evropském kontextu nejsou ojedinělou událostí, ale spíše součástí řetězu stávek a demonstrací, které se v posledních týdnech a měsících odehrály v Belgii, Francii, Británii a Německu. Protestu proti Mitsotakisově vládě a „dusivé chudobě“ se zúčastnily tisíce lidí. Největší koncentrace protestujících byla samozřejmě v centru Athén.

Řecká ekonomika se potýká s dvanáctiprocentní inflací, což je jedna z nejvyšších mezi státy eurozóny. Zatímco ceny energií a základních potravin rostou, vláda Nové demokracie prozatím jen slíbila, že příští rok zvýší důchody. Životní úroveň Řeků se, pod vlivem inflace a předchozí politiky vynucené takzvanými memorandy Evropské unie, propadá.

První zásah dostalo pracovní právo, které bylo liberalizováno tak, aby bylo možné se vyhnout kolektivním smlouvám a celostátně závazné minimální mzdě. K tomu se přidala reforma zákoníku práce z pera ministra práce a sociálních věcí Kostise Hatzidakise, která umožňovala zvýšit pracovní den na deset hodin a pracovní týden na šest místo běžných pěti dnů. I přes odpor odborů a parlamentní opozice se vládě reformy podařilo loni prosadit, ale odpor proti nim trvá.

Odborářská organizace Všeobecná konfederace řeckých pracujících kromě protestů napadla zákoník práce také u soudu s tím, že kromě rozvolňování pracovních poměrů omezuje práva odborů na kolektivní akci. Jak protesty, tak předběžné soudní rozhodnutí naznačují, že odbory mají pravdu.