V posledních měsících se rozpoutala mediální přestřelka, kdo je vinen zdražováním potravin. Debata se zúžila na hledání viníka na ose zemědělec—zpracovatel—obchodník. Pozornost si každý z nich jistě zaslouží, ale pokud se zaměříme jen na ně, podstatu růstu cen neodhalíme.

Téma cen potravin je mimořádně citlivé už proto, že konzumenty jsme všichni. V České republice je podíl potravin ve spotřebním koši vysoký sám o sobě, nemluvě o tom, že pro některé sociální skupiny jsou výdaje na potraviny oproti jiným výrazně nadprůměrné. Podoba současná diskuse o cenách potravin ze všeho nejvíce připomíná snahu odlákat pozornost od opravdových příčin vysokých cen.

Vlády v zájmu vlastníků

Za základní příčinu růstu cen potravin považuji inflaci zesílenou dále energetickou krizí, za něž zemědělec, zpracovatel, obchodník ani spotřebitel nemohou. Za jejich jasné spoluviníky však můžeme označit nezodpovědné jednání vlády Andreje Babiše s jejími rozpočtovými schodky. Tuto politiku aktivně podpořila ODS a SPD, především způsobem zrušení superhrubé mzdy a dalšími „kreativními“ zásahy na straně snížení rozpočtových příjmů.

K osekané příjmové stránky se jako důsledek útoku Ruska na Ukrajinu přidala energetická krize. Její širší příčinu můžeme ovšem spatřovat v neprozíravé energetické politice Evropské unie, která místo koncepčních a dlouhodobě stabilních řešení, které navíc mohou být i ekologicky šetrná, upřednostňuje prospěch soukromých nebo polosoukromých energetických a rafinérských společností (chráněných Energetickou chartou) na úkor veřejného zájmu a potřeb spotřebitelů.

Připočteme-li ještě politický alibismus a hledání řešení výhodných jen pro někoho, dostaneme se tam, kde jsme se jako Evropa ocitli — v situaci závislosti na dodávkách fosilních paliv z problematických režimů.