Stejně jako jinde i v  ekonomice platí, že lepší je problémům předcházet než je následně řešit. Naprosto to platí i v případě inflace, která žádné bezbolestné řešení nemá.

Záleží na rozhodnutí odpovědných orgánů, zda čelí inflaci takzvaným jestřábím způsobem — jinými slovy razantně zvýší úrokovou míru —, nebo se vydají cestou „holubičí“ — a intervenují, aby posílily kurz koruny. Každý postup má své pro i proti, záleží na centrální bance a vládě, který z nich zvolí — a co a v čí prospěch obětují.

Česká národní banka před časem prošla poměrně rozsáhlou obměnou své rady a zejména změnou na místě guvernéra. Prezidentem Zemanem byl navzdory varování bývalého guvernéra upřednostněn spíše mediální a marketingový produkt pana Babiše na úkor skutečné odbornosti — a vybrán byl Aleš Michl. Už tyto změny naznačovaly změnu kurzu národní banky ve prospěch „holubičího přístupu“.

Za příčiny inflace může ANO stejně jako ODS

Česká republika má třetí nejvyšší inflaci v Evropské unii, což naznačuje, že boj s ní ČNB nesvádí příliš úspěšně. Podívejme se proto na příčiny inflace. Teorie o „dovozu“ inflace se podle mě příliš nepotvrzuje a většina jejích příčin je patrně domácí provenience.

Základní příčinou je bezpochyby několikaletý stamiliardový deficit státního rozpočtu. Oproti zvyklostem ho nebudu nazývat Fialovou drahotou, přestože současná vláda má na tomto deficitu nehynoucí podíl. Není ovšem možné zapomenout také na „zásluhy“ expremiéra Babiše a jeho vlády.