Anketa DR: Vláda se snaží krotit státní dluh. Jde správným směrem?
Redakce DRV anketě Deníku Referendum odpovídají Michal Berg, Jan Bittner, Patrik Eichler, Daniela Ostrá, Jan Májíček, Michal Pícl, Kateřina Smejkalová, Magdaléna Středová a Alena Zieglerová. Jejich hlasy jsou vesměs silně kritické.
Pětikoaliční vláda Petra Fialy (ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti) představila ve čtvrtek důchodovou reformu a balíček konsolidačních opatření, jimiž chce ozdravit veřejné finance a zastavit prohlubování státního dluhu. Nakolik jdou její opatření správným směrem? A nakolik se v nich projevila ideologická strnulost vládní pravice? Odpovídají politici, komentátoři a osobnosti zastupující občanskou společnost a demokratickou opozici.
Michal Berg, spolupředseda Zelených
Bohužel jsme si museli vyslechnout desítky minut bezobsažných slov, které navíc zatížila spousta ideologického balastu. Je potřeba říct, že vedle rozhazovačné politiky Babiše se na nedobré situaci rozpočtu podílela i ODS zrušením superhrubé mzdy. Zamlčování této skutečnosti je pověstným slonem v místnosti. Ale ke konkrétním návrhům:
Na začátek to dobré: je pozitivní, že se vládní strany dokázaly shodnout i na věcech, které jsou ve vyspělé Evropě normální, ale před volbami je zejména lidé z ODS považovali ideologicky za nepřijatelné, jako například zvýšení daně z nemovitosti. Pozitivní je i snížení DPH na potraviny nebo fakt, že se nenaplnila nejhorší očekávání ohledně zařazení věcí jako teplo nebo vodné do vyšší sazby DPH.
Kladně je možné hodnotit i zvýšení daně z příjmů právnických osob, což vláda před volbami také odmítala, byť tam je důležitější daňový základ a jeho složení. Dobrá je myšlenka konečně začít pravidelně valorizovat některé typy daní, které jsou dnes stanoveny konkrétní částkou. Věřím, že pak budeme stejně rychle valorizovat i věci jako rodičovský příspěvek.
Přes mnohá zaklínání se expertním přístupem ale nedošlo na hlavní doporučení NERVu, tedy zvýšení daní fyzických osob, aby se alespoň částečně nahradil výpadek po zrušení superhrubé mzdy. Drobné snížení pásma pro progresi ze čtyřnásobku na trojnásobek bude mít zanedbatelný přínos, a není jasné, zda ji bude doprovázet změna ve zastropování sociálních odvodů.
Pokud ne, selektivně se zvýší daně pro malou část zaměstnanců s vyššími, ale ne nejvyššími příjmy, kterou to bude hnát do švarc-systému. Nijak zásadně se nepohnulo ani s osvobozením zdanění příjmů z kapitálu, které v Evropě není v takovém rozsahu obvyklé.
Vláda se v oblasti OSVČ vydala správným směrem, kdy je potřeba snižovat rozdíly mezi odvody zaměstnanců a OSVČ, nicméně vzala to za špatný konec — nijak se nesáhlo na výhodné paušály pro vysokovydělávající pracovníky v IT a podobných profesích nebo vysoké výdajové paušály, a zvýšilo se tedy sociální pojištění zejména pro nízkopříjmové OSVČ.
Bohužel nenastaly ani jiné koncepční změny: vláda třeba chce rušit školkovné, logiku to má, nicméně v situaci, kdy je školek reálně málo, je benefit pro ty s vyššími příjmy částečně kryjící náklady na školky obecným dobrem, protože celkově zvyšuje kapacitu. Naopak žádný návrh na pomoc obcím, aby konečně začaly řešit nedostatečnou kapacitu školek, předložen nebyl. Vhodnější by bylo slevu na dani spojenou se školkovným převést do formy bonusu, protože pak by pomohla i středně- a nízkopříjmovým domácnostem.
Podobné je to se zrušením slevy na dani z příjmů za studenta — argumentuje se „studenti, kteří vydělávají málo, na ní nic nezískávají“. V tom je ten problém: pokud bychom slevu na dani dokázali převést do bonusu, byla by to vítaná věc, podobně jako u ostatních slev na dani. Takový přístup snižuje zátěž nízkopříjmových, tu naopak zvýší plán na zavedení nemocenského pojištění. Těch se slevy na dani týkat nebudou a poměrově tak zatíží více ty méně vydělávající.
Obecně je přitom soupis návrhů málo ambiciózní vzhledem k výši schodků, a pokud se máme bavit o více než padesáti miliardách úspor na dotacích, tak se dá očekávat, že se ve sněmovně bude o každou z nich urputně lobovat od těch, kterých by se měly týkat. Jejich seznam ale zatím nebyl zveřejněn. Jak jsme ovšem viděli u návrhů na zdanění vína, dá se čekat cokoli.
Jan Bittner, ekonom a spoluautor podcastu ŠKRTY
Balíček nepopulárních opatření vedoucích ke štíhlému státu se zdravými veřejnými financemi vláda představila jako důchodovou reformu spolu s daňovými opatřeními i rozpočtovými úsporami současně. Vzhledem k propojení důchodové a daňové otázky je tento krok zcela správný. Nicméně mu musí předcházet specifikace toho, jaký stát si vláda představuje. Jaké služby a v jaké míře má poskytovat a kdo bude platit daně na jejich financování.
Bohužel vláda balíčkem sleduje pouze záplatování děravého rozpočtu a místo vize českého státu vyjmenovala tradiční prázdné pojmy, které lze shrnout do definice vládního plánu jako balíčku odvážných, ale nepopulárních bolestivých opatření vedoucích k efektivnímu štíhlému státu se zdravými veřejnými financemi. Štíhlého státu chce vláda dosáhnout prostřednictvím snižování objemu platů ve veřejném sektoru, což je zřejmě v rozporu s efektivním státem, který dokáže důstojně zaplatit své zaměstnance a nalákat úředníky, kteří dokáží realizovat takzvané reformy.
Štíhlý stát je podle vlády také stát, který vyplácí nižší důchody, přičemž poroste věk odchodu do důchodu. Štíhlý stát je ten, který daní vodné a stočné, léky nebo kojeneckou výživu více než doposud. Štíhlý stát je ale také ten, který si svou slabost musí kompenzovat na těch slabších — na zaměstnancích, na studentech, na nezaměstnaných osobách.
Představené změny jsou náhodným výčtem opatření, které zřejmě vedle snižování deficitu sledují dva základní cíle — vyhnout se velmi významným změnám (chtělo by se říct systémovým, koncepčním či přímo reformním) a nerozproudit diskusi o dopadech těchto kroků. Absence veřejné diskuse o důchodové reformě i o podobě daňového systému nemůže prospět důvěře ve stát a její představitele.
Tolik vyzdvihovaná komunikace vlády zde bohužel selhává. Nicméně i to může vláda postupně napravit v rámci prosazování konsolidačního balíčku, a to i vůči vlastním členům, pro které bylo v minulosti zvyšování nemovitostní daně komunismus a navýšení korporátní daně trest za podnikavost.
Patrik Eichler, ředitel Masarykovy demokratické akademie
Devět stran opatření k příjmům a výdajům má viditelně sloužit jen k oddálení rozpočtové krize českého státu. Vládní účetní operace má přinést státnímu rozpočtu během dvou let 147,5 miliardy korun. Pro letošní rozpočet neznamená nic, o dvě třetiny očekávaných příjmů si chce vláda polepšit v roce 2024, o třetinu o rok později. Příjmy z jednotlivých položek se přitom počítají v jednotkách miliard. Nejvíce si vláda slibuje od zvýšení daně z příjmu právnických osob (DPPO) z 19 na 21 procent a od obnovení nemocenského pojištění na straně zaměstnanců ve výši 0,6 procenta.
Obnova nemocenského pojištění u zaměstnanců namísto debatované obnovy karenční doby je od pravicové pětikoalice falešná hra. Opatření staví na letité pravicové tezi, že zaměstnanec si má za svou nemoc zaplatit. Snížení mezd navíc sníží kupní sílu obyvatel, což je špatně nejenom v době vysoké inflace.
Podobným směrem bude směřovat i propouštění ve státní správě — cílem vlády je ušetřit na platech dvě procenta celkové sumy. Propouštění se má týkat i dodneška chráněných bezpečnostních sborů. Uvidíme samozřejmě, jak budou ministři své závazky provádět doopravdy.
Snížit provozní výdaje každého rezortu o pět procent a objem platů o dvě procenta říká, že vláda nemá představu o cílech své politiky a svých prioritách. I když zvýšení daně z příjmu právnických osob anebo daně z nemovitosti jde daleko za očekávatelné hranice vládní politiky, jde pořád o účetní operaci, a ne rozvojový plán.
Třeba zrušení školkovného coby podpory pro „středně a vysokopříjmové skupiny obyvatel“ může být docela bezrozporné. Nepřinese ale místa v jeslích a školkách nikomu z těch, kdo místo pro své dítě už dnes nemohou najít anebo na jeho zaplacení nemají prostředky.
Už když Petr Fiala začal slovy, že současná vláda všechny problémy zdědila po "populisticko-socialistické" vládě, bylo jasné, že se bude lhát a překrucovat ve velkém.
Tedy ne že by to zčásti nebyla pravda, kdyby Hamáček nebyl jen vzorný zaměstnanec, ale i skutečný šéf, který by se Babiše nebál, nemuselo být po strukturálním deficitu ani vidu ani slechu. Jenže se nechal obcházet a tak to dopadlo, jak to dopadlo.
A i když tady teď máme jistá opatření, která mají jednu společnou vlastnost, a to je nepřípustnost jakékoliv relevantní progrese, zpomalení zadlužování bude jen kosmetické. Což se dalo čekat.
A český daňový systém se postupně stává čirým unikátem, který nikde jinde na planetě nenaleznete. Bohužel unikátem zvaným bizár.
Ano pane Kolaříku. Celou tu velkolepou šou zahájil pan premiér jednou velkou lží.
Ale je to stejně jedno, nedávno jsem slyšel o daních mluvit pirátaBartoše a ten si zrušení superhrubé mzdy pochvaloval ............. oni vůbec nechápou, co je strukturální deficit, co udělali, ani že to nepůjde spravit tak jednoduše jako to šlo pokazit .......
V žádné odpovědi v anketě neupozornil nikdo na největší lež -- úspory ve výdajích na státní zaměstnance. Očekávané desítky miliard.
Od roku 1989 proběhlo několik těchto úsporných pokusů. Výsledek byl vždycky stejný -- výdaje státu na platy (a provozní náklady, to jest kancelář atd.) prakticky neklesly, zato stouply zřetelně výdaje za nákup externích služeb.
Ne, že by se v této oblasti nedalo ušetřit. Máme obrovské rezervy ve vnitřním byrokratickém styku, duplicitách atd. De facto stále pracujeme s poškozenými administrativními systémy, které se vyvinuly od 18. do první třetiny 20. století -- byly úžasně efektivní, až do příchodu současných technických možnosti. Nejde to ale prostými plošnými škrty.
Viděli jsme to při evidenci nakažených -- tabulky, které se mnoha místech vyplňovaly ručně, skenovaly a pak posílaly; papírová evidence při očkování místo alespoň načtení Qrkodů atd. A to šlo o informace a bezkontaktní formy styku, které doslova chránily život. Ještě že alespoň fungovaly ty formy administrativy epidemie z poloviny dvacátého století ( Tedy z času, ve kterém díky ustrnul Prymula).
Takže ano, Fialova vláda sprostě lže -- aby zachovala nesmyslné snížení daně z příjmu fyzických osob (tak nízké, že ho člověk s mediánovým příjmem neregistroval tehdy a nerigistroval by jeho navýšení dnes) a nemusela přiznat, že ODS spolu s ANO udělala kardinální chybu, slibuje úspory ve výši poloviny propadu této daně, úspory, na které nemůže věřit ani Staňura nebo Skopeček.