↗

Aby nový ministr obstál vůči tlakům zemědělského, stavebního či automobilového průmyslu, bude se muset chovat asertivně. Foto FB Petr Hladík

Po předchozí slabé ministryni Hubáčkové a provizoriu s ministrem Jurečkou, které bylo delší, než mělo být, nastupuje do čela ministerstva životního prostředí Petr Hladík. Bude schopný dát patřičný impuls, aby byly ekologické otázky ve vládě náležitě reprezentovány? A jaké hlavní úkoly na něj čekají?

Odpověď na první otázku závisí na tom, zda získá ministerstvo životního prostředí mezi dalšími ministerstvy dostatečný respekt a politickou váhu. Od toho se odvíjí další plány, protože to nejdůležitější v ochraně životního prostředí se neodehrává na půdorysu kompetencí resortu, ale v politických soubojích s ministry průmyslu, dopravy nebo zemědělství.

Musíme doufat, že se v tomto směru dočkáme lepších výstupů, než jaké předvedla ministryně Hubáčková, která přes veškerou snahu nebyla schopná životní prostředí hájit způsobem, jaký je proti silovým resortům potřeba. A věřme také, že se již nebudou opakovat situace podobné té, kdy se paní ministryně „chlubila“, že vyjednala evropskou výjimku ze zákazu prodeje spalovacích motorů po roce 2035.

Důrazný postup je potřeba, protože ochrana životního prostředí — zejména v podobě ochrany klimatu nebo biodiverzity — není v současné době jen souborem jednotlivých opatření, ale vyžaduje holistický přístup, například právě v součinnosti se zemědělstvím, průmyslem nebo dopravou, jako je tomu v případě snížení emisí skleníkových plynů, vhodného zemědělského hospodaření, které zajistí pestrou krajinu, nebo budování komunitní energetiku. Postavit se nejrůznějším lobby, ať už to bude dopravní, zemědělská nebo myslivecká, bude zásadním úkolem pro nového ministra.

Klima a zemědělství: dotace, investice a úspory

V klimatických otázkách je klíčové, aby nový ministr na vládní úrovni důsledně hájil ochranu klimatu při tvorbě nové státní energetické koncepce. Bude totiž pro naši budoucnost zásadní na dlouhé roky. Vedle toho se relativně malé změny v dotačních programech na podporu energetické transformace zdají jednoduché a v důsledku jde spíše o rychlost jejich zavedení.

Konkrétně půjde zejména o rozšíření dotací na výměnu plynových kotlů za tepelná čerpadla, což nyní Nová zelená úsporám neumožňuje. Stejně tak je zapotřebí rozšíření programu Nová zelená úsporám light a zpřístupnění dotací nízkopříjmovým cílovým skupinám nebo o poskytnutí státem garantovaných půjček na předfinancování energetických investic — průměrná výše spolufinancování z programu Nová zelená úsporám je nyní přes sto tisíc korun, což je pro značnou část domácností příliš vysoká částka.

Dlouhodobě je také potřeba nalézt férovou a progresivní podobu agrivoltaiky, soužití fotovoltaiky a zemědělství, a stanovit pravidla pro další rozvoj obnovitelných zdrojů ve volné krajině, protože bez nich se neobejdeme.

Zemědělská půda je další oblastí, kde se povedou líté boje a kde delší absence plnohodnotného ministra velmi uškodila. Jak pro otázku klimatu, tak pro otázku biodiverzity, ale také pro otázku potravinové bezpečnosti je klíčová nová podoba navrhovaných programů na podporu zemědělců.

Ministerstvo zemědělství po dlouhé době příprav nového systému — za pasivního přihlížení ministerstva životního prostředí — zřejmě rezignuje na to, aby nový systém dotací a pravidel přispěl k lepší ochraně životního prostředí, účinnou podporu biodiverzity nebo šetrnější péči o půdu. Složitý systém podmíněnosti dotací naopak snahy zemědělců o udržitelnější hospodaření podkopává.

To všechno vede v kontextu radikálně zdražujících základních potravin k oslabování společenské důvěry mezi zemědělci a spotřebiteli. Hrozí, že venkovské oblasti budou nadále obětí velkoprůmyslové produkce potravin pro globální komoditní trhy a cílem spekulantů s půdou a majetky stárnoucích farmářů a hospodářů. Špatně připravené dotační programy jsou obrovskou promarněnou příležitostí — a ministr Hladík by se o téma měl zajímat, přestože patří primárně pod ministra zemědělství Nekulu.

Kauza Bečva odhalila tristní stav inspekce životního prostředí

Částečně se s resortem zemědělství, ale také vnitra, utkává životní prostředí v nápravě legislativy po otrávení řeky Bečvy. Zatímco bezprostředně po havárii ji využil téměř každý politik pro své zviditelnění, příprava novely vodního zákona už takovou pozornost nevzbuzuje. Přitom je pro předcházení dalších havárií důležitější než mediálně vděčný soud s údajnými viníky.

Současný návrh právních změn naráží jak na neochotu hasičů (spadajících pod vnitro) převzít část zodpovědnosti za zásahy u ekologických havárií, tak na neochotu správců povodí (spadajících pod zemědělství) převzít na sebe kontinuální měření kvality vody v řekách.

Budeme věřit, že ministr Hladík dostojí svým slibům a úřad pod jeho vedením připraví takovou novelu zákona, která odstraní všechny nedostatky, které popsala jeho stranická kolegyně Jitka Seitlová ve zprávě parlamentní vyšetřovací komise, a dočkáme se účinného měření kvality vody v řekách a opravdu odstrašujících pokut pro ty, kdo ve svých průmyslových provozech nedbale nakládají s jedy a toxickými látkami.

Na kauzu Bečva navazuje i nutnost zásadně vyspravit reputaci a odbornou kvalitu práce České inspekce životního prostředí. Každotýdenní zkušenost z výslechů v kauze Bečva u vsetínského soudu jsou totiž dokladem zjištění o tristní kvalitě její práce. Nebude jednoduché odvolat a propustit ty, kdo odvádějí nekvalitní a špatnou práci, a získat nové či staronové odborníky a odbornice po řádění Babišem dosazených loutek, zvlášť když se nedá čekat, že by se Hladíkem řízenému úřadu měla vyhnout všeobecná snaha ministra financí Stanjury o úspory.

Kvalitní práce orgánů ochrany životního prostředí, nicméně s přesahem do dalších oborů, je potřeba i v další oblasti, která trápí velké části země. Za laxní přístup k  řešení znečištění ovzduší si Česká republika vysloužila i pokárání ze strany Evropské komise, nedávno pak nedostatečnou činnost orgánů konstatoval i Ústavní soud ve věci úmrtí manžela Miroslavy Pěčkové z ostravských Radvanic. Dostatečně funkční a rychle plány, které přiblíží kvalitu vzduchu standardům v západní Evropě, jsou dalším úkolem čekajícím na nového ministra.

Tím to však nekončí, spíše začíná

Nesmíme ovšem opomenout zmínit ještě dvě oblasti. Návrat práva občanů vyjadřovat se ke stavbám v okolí je i díky absenci plnohodnotného ministra v době, kdy se stavebním zákonem zabývala vláda, na nějaký čas zřejmě znemožněn. Nový ministr má ale možnost uplatnit alespoň neformální vliv a zkusit přesvědčit vládní poslance, aby pro příslušný pozměňovací návrh nakonec hlasovali.

Naopak v případě kauzy labských jezů a rozkopání řeky Odry u Bohumína, těchto pohrobků kanálu Dunaj-Odra-Labe, je Hladíkův otevřený a aktivní postup vůči ministerstvu dopravy klíčový. V labské kauze má spojence na druhé straně hranice a tedy i velkou šanci škodlivým stavbám zabránit.

Postoj ekologického hnutí vůči osobě nastupujícího ministra je relativně vstřícný, určitě nejlepší vzhledem k několika posledním ministrům. Je v zájmu nás všech, aby svými kroky naši důvěru nezklamal. Ale až hodnocení výsledků Hladíkovy práce na konci jeho mandátu poskytne odpověď, jak moc tezi o tom, že ministerstvo životního prostředí je nyní „ministerstvem budoucnosti“ myslel vážně. A jak byl schopen ji ve vládě vedené tradičně antiekologickou ODS prosadit.