Když jsem v květnu na Ministerstvu životního prostředí poslouchal monolog ministra Petra Hladíka, bylo očividné, že byl proškolen strategií aktuálního kabinetu: „My za nic nemůžeme, to minulá vláda a Babiš to pokazili.“ Moje otázka ohledně zavření hnědouhelného lomu Bílina jej očividně rozčilila a odpověděl, že problém Bíliny nemůže mávnutím kouzelného proutku vyřešit.

Jenže je čas se přestat vymlouvat. Vláda totiž míří do druhé poloviny svého mandátu, klimatická krize na nás doléhá ze všech stran a téma hnědouhelného dolu Bílina opět získává na akutálnosti.

Bílina je hnědouhelný lom spadající pod Severočeské doly, které jsou součástí energetického giganta ČEZ. Na základě podkladů ministerstva životního prostředí dostal lom Bílina před několika měsíci od Báňského úřadu nepravomocné povolení těžit ještě pět let po dnes plánovaném konci těžební činnosti, tedy až do roku 2035.

To je ale minimálně dva roky po termínu, který si pro konec těžby uhlí stanovila vláda. Ve svém programovém prohlášení se totiž zavázala: ,,Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033.“ Sám ČEZ navíc nevyvrací možnosti pokračování těžby dlouho po roce 2035.

Uhlí jako fosilní palivo, které je velkou částí zodpovědné za klimatický rozvrat, nesmíme používat ani o minutu déle, než je nezbytně nutné. Přitom samo ministerstvo životního prostředí uvádí, že díky Evropskému fondu spravedlivé transformace lze rychle a účinně podpořit transformaci Ústeckého kraje tak, aby spolu s koncem uhlí kvalita života vzrostla. Čerpat zároveň tyto unijní miliardy a pokračovat v těžbě uhlí je nejen neodpovědné, ale i cynické.

ČEZ je téměř ze 70 procent vlastněn státem, takže vláda má možnost ovlivnit, kdy bude hornická činnost na lomu Bílina ukončena. Pokud vláda argumentuje, že nemůže ČEZu nic přikazovat, je namístě se ptát, proč tedy po ČEZu chce, aby vystavěl čtyři nové jaderné bloky za cenu 1,75 bilionu korun, které budou hotovy nejdříve v roce 2041.

Jestliže vláda bere ochranu klimatu vážně, musí vrátit územní ekologické limity Bíliny tam, kde byly před rokem 2015, tedy před usnesením vlády Bohuslava Sobotky. K tomu je ale třeba politické odhodlání klimatickou krizi řešit a opravdu ke konci doby uhelné směřovat.

Stále je tu ale možnost, jak zamezit další těžbě uhlí na Bílině i v případě, že by současná vláda v sobě dost odhodlání nenašla. Organizace Greenpeace se totiž proti zatím nepravomocnému rozhodnutí Báňského úřadu odvolala a zpochybnila proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) který je zásadní pro rozhodnutí Báňského úřadu.

Posouzení EIA k Bílině vypracovalo ministerstvo životního prostředí ještě za působení Richarda Brabce (ANO) a podle Greenpeace je tato analýza nejhorším počinem ministerstva v historii jeho existence. Podle energetického experta Greenpeace Jana Rovenského Brabcovo ministerstvo došlo dokonce k závěrům odporujícím fyzikálním zákonům: například když v analýze tvrdí, že se hluk v obytných zónách nezvýší, pokud se těžba přiblíží zhruba na půl kilometru směrem k nim.

Kvůli odvolání Greenpeace se EIA vrací na stůl ministra Hladíka a jeho úřadu. Na přelomu září a října se ministerstvo bude muset vyslovit pro nebo proti tomuto dokumentu, čímž Petr Hladík přijde o svůj argument, že s prodloužením těžby nemůže nic dělat.

Ministr Hladík tak nyní stojí před volbou. Má možnost ukázat, že dnešní vláda má odhodlání věci měnit chce napravovat chyby předchozí vlády. Ale také svým rozhodnutím ukáže, jakou váhu pro něj doopravdy má budoucnost mladších generací.