Norský soud minulý týden vydal důležité rozhodnutí, které může být zajímavé i pro nás v České republice, konkrétně pro případ zatím nepravomocného rozhodnutí o prodloužení těžby hnědého uhlí na dole Bílina.

Poté, co se na obvodní soud v Oslu obrátily organizace Greenpeace Nordic a Natur og Ungdom, soud vydal příkaz, kterým norskému státu zakazuje vydávat jakákoli nová povolení k výstavbě a těžbě z nových ropných a plynových polí Breidablikk, Yggdrasil a Tyrving.

Ekologické organizace tvrdily, že nedávné schválení ropných a plynových polí porušuje norskou ústavu, právo Evropského hospodářského prostoru a mezinárodní závazky Norska v oblasti lidských práv.

Soudní dvůr v Oslu potvrdil, že emise z ropných polí by měly katastrofální dopady na globální klima, lidi a planetu. Jak zdůraznil ve svém rozhodnutí, „emise ze spalování vytěžené ropy jsou natolik významným a příznačným důsledkem takových projektů, že musí být jednoznačně považovány za nepřímé dopady na klima ve smyslu směrnice Evropské unie o projektech“. Norsko sice není členem Evropské unie, ale v mnoha oblastech — včetně té environmentální — se řídí evropskými směrnicemi.

Posouzení dopadů tří ropných a plynových polí na globální klima, které je norské ministerstvo energetiky povinno provést, je prováděno buď velmi nedostatečně, nebo vůbec. Tím, že norská vláda nepodrobila emise ze spalování posouzení vlivu na životní prostředí, porušila i právní precedens Nejvyššího soudu v Norsku.

Inspirace pro důl Bílina

Norský případ je inspirativní i pro nás, protože v českém prostředí řešíme velmi podobnou otázku. Také v případě prodloužení těžby uhlí na velkolomu Bílina, o kterém zatím nepravomocně rozhodl Obvodní báňský úřad v Mostě, se vede spor o to, zda do posouzení dopadů těžby na životní prostředí zahrnout i emise z vytěženého uhlí.

Greenpeace kritizuje fakt, že Ministerstvo životního prostředí se při posuzování dopadů prodloužení těžby hnědého uhlí na dole Bílina emisemi ze spalování vytěženého uhlí a jejich dopady na klima vůbec nezabývalo. Podle Greenpeace tím porušuje evropskou legislativu, která se zabývá vyhodnocováním negativních vlivů na životní prostředí — podobně, jako tomu bylo v případě norských ropných plošin.

Možnost prodloužení a rozšíření těžby na dole Bílina se otevřela v roce 2015, když vláda Bohuslava Sobotky prolomila územní ekologické limity těžby na tomto dole. Následně pak za ministra Richarda Brabce Ministerstvo životního prostředí vydalo v roce 2019 souhlasné závazné stanovisko EIA ohledně dopadů těžby na životní prostředí. Organizace Greenpeace souhlasné stanoviska EIA z roku 2019 označila za největší chybu v historii úřadu. Rozšíření těžby a její prodloužení za rok 2030 tím už nic nestálo v cestě.

Nyní se ministerstvo na základě odvolání proti nepravomocnému rozhodnutí Obvodního báňského úřadu zabývá přezkumem závazného stanoviska EIA. Greenpeace stejně jako v roce 2019 zdůrazňuje, že dokumentace k prodloužení těžby trpí vážnými nedostatky zejména v oblasti hodnocení dopadů na klima, na ovzduší a na floru.

Zpracovatel do analýzy EIA vůbec nezahrnul vliv spalování vytěženého uhlí na klima. Jde přitom o nejvýznamnější negativní dopad, který by těžba za prolomenými limity na Bílině měla. Podle původních plánů známých z vyhodnocení dopadů na životní prostředí se má vytěžit 8,3 milionu tun uhlí ročně, jehož spálením se má podle posudků MŽP uvolnit do ovzduší 11,5 milionu tun CO2 (5,76 procenta emisí vypuštěných v roce 1990 a necelých 10 procent současných emisí). To by ohrozilo podíl České republiky na splnění klimatických cílů Evropské unie.

Právě v těchto dnech má přezkum závazného stanoviska EIA na stole ministr životního prostředí Petr Hladík a měl by o něm rozhodnout v řádu týdnů. Ministr má několik možností, jak se k přezkumu postavit. Souhlasné stanovisko buď může změnit na nesouhlasné, anebo k němu připojí konkrétní podmínky, kterými by napravil nedostatky původního znění, které schválilo ministerstvo v éře jeho předchůdce Richarda Brabce.

Aktuální žádost Severočeských dolů, jíž u Obvodního báňského úřadu v Mostě společnost usiluje povolení hornické činnosti na dole Bílina minimálně do roku 2035, představuje vyvrcholení dlouholetých snah o těžbu uhlí za původně stanovenými ekologickými limity. Umožnil ji předchozí postup vlády Bohuslava Sobotky a ministra životního prostředí Richarda Brabce, ale o definitivním prodloužení těžby rozhodne až ministr Hladík svým případným potvrzením souhlasného stanoviska EIA.

Ministr Hladík má tedy jedinečnou příležitost vrátit se k posouzení dopadů vytěženého bílinského uhlí na klima a rozhodnutí norského soudu by mu mělo být inspirací. Každé vytěžené uhlí se totiž nakonec spálí, takže se nelze tvářit, že těžba hnědého uhlí nevede ke vzniku emisí, které naše klima poškozují.

Pokud ministr Hladík souhlasné stanovisko potvrdí, dá najevo, že mu vynechání posouzení dopadů těžby na klima vůbec nevadí. V důsledku pak nezbyde nic jiného, než aby o celé věci, tak jako v případě Norska a ropných a plynových polí, rozhodly soudy.