Data ukazují, že uhlí v Evropě renesanci nezažívá. Přáním uhlobaronů navzdory
Radek KubalaAni přání majitelů fosilních korporací nedokáží změnit fakt, že Evropa dekarbonizuje. Data think tanku Ember ukazují, že ve výrobě elektřiny význam plynu a uhlí klesá. Do roku 2035 pak může Evropa přejít takřka kompletně na čisté zdroje.
Málokdy se na stránkách Deníku Referendum opakuji, tentokrát však udělám výjimku. Už loni v červenci jsem psal, že navzdory přáním uhlobaronů vytrubovaným mnohými dezorientovanými médii se žádný návrat uhlí kvůli válce na Ukrajině nekoná. Dnes bych chtěl toto tvrzení zopakovat, a to s podporou nových dat o vývoji evropské energetiky v loňském roce, jež na začátku týdne zveřejnil think tank Ember. Jeho studie se zabývá pouze výrobou elektřiny.
Je pravda, že spalovat uhlí se v současnosti kvůli stále vysokým cenám plynu ekonomicky vyplácí. I z toho důvodu se k němu vrací mnoho domácností, což mimo jiného vede ke zhoršování kvality ovzduší na tuzemském venkově. V celkových číslech však lze vypozorovat, že i přes snahu uhelného průmyslu prezentovat rok 2022 coby období nového nástupu uhlí vzrostl podíl nejšpinavějšího fosilního paliva jen o jedno a půl procenta.
Důvodem tohoto drobného nárůstu přitom není válka na Ukrajině nebo lepší ekonomická situace uhelného byznysu, nýbrž nižší výroba francouzských jaderných elektráren v důsledku technických problémů a vodních elektráren kvůli extrémnímu suchu. Navíc v posledních čtyřech měsících loňského roku, tedy v zimním a podzimním období, výzkumníci zaznamenali pokles výroby elektřiny z uhlí o šest procent oproti týmž měsícům předchozího roku.
Důvodem byla zejména nízká spotřeba, která v tomto období klesla o osm procent oproti průměru. Jinými slovy, lidé po celé Evropě kvůli obavám z vysokých cen energií skutečně šetřili, což zapříčinilo nižší poptávku po elektřině z uhlí v období, kdy se většinou spaluje nejvíce. Trend do budoucna je pak podle výzkumníků jasný, uhlí bude nadále klesat, a čisté zdroje naopak dynamicky porostou.
Dalším důležitým faktem je, že šestadvacet již v minulosti vyřazených uhelných elektráren, které evropské státy loni uvedly do pohotovostního režimu pro případ nouze, téměř žádnou elektřinu nevyrobilo. V nejnáročnějším období posledních čtyř měsíců jely v průměru jen na osmnáct procent své kapacity, přičemž devět z nich stálo úplně. Celkově tak umožnily nárůst výroby elektřiny z uhlí ani ne o celé jedno procento.
Ve světle těchto dat tak články, které loni zvěstovaly velký návrat uhlí, působí přinejmenším směšně. Propagandu uhlobaronů šlo přitom jednoduše vyvrátit již tehdy, a to na základě dostupných dat a při pochopení základního směřování energetiky. Senzacechtivá média, často vlastněná uhlobarony, se však raději vysmívala snahám o ochranu klimatu a dekarbonizaci energetiky. Realitě navzdory.
Jaderné problémy, nástup OZE
Dalším důležitým sdělením celé studie je, že větrné a solární elektrárny poprvé v historii vyrobily více elektřiny než plyn. Může za to samozřejmě cílená snaha zbavit se závislosti na ruských fosilních palivech. Celkově však podíl fosilních paliv na výrobě elektřiny o tři procenta vzrostl, přičemž jejich ústup přibrzdilo několik faktorů.
Mezi nimi dominuje výrazné sucho ve většině Evropy, kvůli němuž vodní elektrárny vyrobily nejméně elektřiny alespoň od roku 2000. Do celkového součtu se promítlo také odpojování jaderných elektráren v Německu a výrazné problémy jaderných elektráren ve Francii. Výroba elektřiny z jádra loni poklesla o šestnáct procent, což je nejvíce v historii.
Objem elektřiny ze solárních zdrojů loni vzrostl o rekordních devětatřicet terawatt hodin, což jsou přibližně dva Temelíny, a z větru o rovněž rekordních t terawatt hodin. V letošním roce pak analýza předpovídá zvýšení podílu solárních a větrných zdrojů o dalších dvacet procent, a naopak očekává, že o stejné procento klesnou fosilní zdroje, zejména využívání stále drahého plynu. Studie na základě dostupných cílů evropských zemí predikuje, že jsme na prahu urychlené dekarbonizace.
Elektřina ze slunce a větru dohromady pokryla dvaadvacet procent veškeré spotřeby a její význam stále stoupá. Ačkoliv čisté zdroje nadále pokrývají menší část spotřeby elektřiny a fosilní paliva zatím neustupují tak rychle, jak bychom vzhledem k hrozbě klimatické krize potřebovali, lze vidět jednoznačný trend.
V roce 2035 můžeme jet jen na čisté zdroje
Ember se pouští také do nastínění možnosti dalšího vývoje a připomíná model, jejž představil již v loňském roce. Podle něj může Evropa brát veškerou svou energii, tedy včetně dodávek tepla, v roce 2035 takřka výhradně z čistých zdrojů energie.
Podle tohoto modelu by v polovině třicátých let Evropa mohla brát až osmdesát procent své energie z větru a slunce, uhlí a plyn by se využívaly jen jako zdroje vykrývající období s nejvyšší spotřebou, přičemž jejich podíl by klesl k jednomu procentu u uhlí a k pěti procentům u plynu.
Nejambicióznější model předpokládající hlubší systémovou změnu hovoří také o nutnosti snižovat koncovou spotřebu energií, a to o pětatřicet procent do roku 2035. U takového modelu jsme schopní dosáhnout plné uhlíkové neutrality už v roce 2040. Ember postupoval velmi přesnou metodou takzvaného dynamického modelování spočívající ve sledování dodávek energií každou hodinu v každé zemi.
Díky tomu prokázal, že při takovémto nastavení energetiky by nedocházelo ani k ohrožení dodávek energie ani k nestabilitě v síti. Pokud by se však Evropa měla vydat touto cestou, musely by evropské státy začít ve velkém investovat do čistých zdrojů energie, zavádět opatření na snižování spotřeby a zvýšení efektivity a také odbourat překážky pro rozvoj získávání energie z větru a slunce. To ovšem předpokládá silnou politickou vůli, které se nyní Evropě, natož pak celému světu, nedostává.