↗

Správný čas na odpor politiků i občanských organizací proti zvůli fosilních korporací je právě teď. Foto WmC

Dění kolem Energetické charty — jednoho z významných ochránců fosilního průmyslu, jenž ničí klima i demokracii — nabylo v posledních dnech novou dynamiku. V rozmezí dvou týdnů se ji totiž rozhodly opustit hned tři významné evropské státy — Polsko, Nizozemsko a Španělsko. Doplní tak Itálii, která odstoupila již v roce 2016. Česká republika i celá Evropská unie by si měly vzít příklad a od nevýhodné smlouvy rovněž odejít.

Připomeňme si, že Energetická charta ohrožuje klimatickou politiku zejména kvůli mezinárodním arbitrážím, které podle původního plánu měly ochraňovat investice energetických firem v postkomunistických zemích po pádu železné opony. Nicméně v posledních dvou dekádách energetické firmy využívaly tento mechanismus k vyhrožování či podávání účelových žalob na státy, které se například rozhodly omezit těžbu a spalování uhlí, ropy a plynu.

Jedná se tak o nedemokratický paralelní soudní systém sestrojený ve prospěch korporací, který navíc ohrožuje jakoukoliv snahu o účinnou ochranu klimatu. Ikonický je právě případ Nizozemska, které odchod od Energetické charty oznámilo v úterý. Tamní vláda se rozhodla skončit s uhlím do roku 2030, což uhelná korporace RWE považuje za ohrožení svých investic a u mezinárodní arbitráže požaduje miliardové kompenzace.

Rozhodnutí Nizozemska má ale i významný symbolický rozměr, jelikož tento stát patří k zakládajícím státům Energetické charty a tamní politici po dlouhé roky patřili k jejím nejhlasitějším obráncům. Španělsko zase patří k nejžalovanějším státům, takže i jejich rebelie proti této korporátní úmluvě je na místě.

Pozorovatelé i ekologové se shodují, že rozhodnutí států opustit Energetickou chartu má spíše politický než praktický význam. Mechanismus mezinárodních arbitráží je totiž pro státy závazný ještě dvacet let po jejich odchodu, ačkoliv se už nevztahuje na nové investice. Své o tom ví Itálie, která letos v srpnu prohrála arbitráž s britskou ropnou firmou Rockhopper a musí jí vyplatit dvě stě padesát milionů eur.

Polsko, Nizozemsko i Španělsko dávají svým rozhodnutím podle slov svých představitelů najevo hlavně nespokojenost s probíhajícím modernizačním procesem, ve kterém se Evropská komise snaží prosadit konec ochrany fosilních paliv. Návrh Evropské komise představený v červnu některé státy i ekologické organizace považují za nedostatečný.

Navíc o změnách ve znění Energetické charty se rozhoduje konsensem všech členů, který většinou blokují státy jako Japonsko nebo Kazachstán. Úspěch Evropské komise je proto spíše nepravděpodobný, což připouští čím dál více států.

Kroky rebelujících vlád je tak nutné číst jako snahu přinutit Evropskou unii, aby z Energetické charty odstoupila jako celek. Jedině tak je totiž možné vyjednat dohodu mezi evropskými státy, jež zajistí neplatnost arbitráží na území Evropské unie. Takový politický krok by se navíc opíral také o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, který loni v září označil žaloby evropských energetických firem na členské státy za nezákonné.

Nyní se čeká na rozhodnutí Německa a Francie, které podle pozorovatelů opuštění Energetické charty rovněž zvažují a v minulosti připustily podporu i pro společný odchod všech států Evropské unie. Jejich rozhodnutí by bylo pro Evropskou komisi jasným signálem, že snahy o modernizaci nemají smysl a cestu k uhlíkové neutralitě kontinentu je potřeba hledat jinde.

Svou roli v tom může sehrát i Česká republika, která k celé problematice zatím zaujímá pasivní postoj. Ministerstvo průmyslu a obchodu podle několika málo vyjádření k tématu celou situaci sleduje a podporuje postup Evropské unie. Nyní však může Fialova vláda udělat důležitý krok a připojit se ke státům, které proti nespravedlivé úmluvě rebelují. Obzvlášť, když proti ní vystoupilo i Polsko, tedy velký spojenec vlády v rámci Visegrádské čtyřky.

K rozhodnutí jí může pomoct i aktivita občanské veřejnosti. Dá se předpokládat, že téma Energetické charty není tuzemským politikům příliš známé, jelikož se o něm prakticky nediskutuje ani v médiích. Přehlížení zásadního evropského tématu českými médii dokládá provinčnost zdejší debaty o energetice a klimatu, kterou lze prolomit jen cílenými akcemi ekologických organizací. Pokud pro ně někdy byl ideální čas, pak je to právě nyní.