Právo na informace o životním prostředí je jedním z důležitých výdobytků demokracie, neboť znemožňuje, aby občané zůstávali ve sladké nevědomosti, co dýchají, pijí či jedí. Takové utajování v zájmu „stabilizace společnosti“ praktikoval československý komunistický režim, který v tomto ohledu rozhodně měl co tajit. Přiznání občanského práva vědět ale vyžaduje i občanskou povinnost na nepěknou pravdu reagovat a vyžadovat od politiků řešení.

Analýza nových dat v systému Integrovaného registru znečištění, kterou každoročně provádí expertní tým ekologické organizace Arnika, letos odhalila, že se mezi léty 2020 a 2021 zvýšilo množství jedovatých látek emitovaných do ovzduší a vody nebo vnášených do našeho životního prostředí skrze odpady. Dobře patrné je to na příkladu rtuti, tedy látky, která se hromadí v živých organismech včetně člověka a mimo jiné poškozuje vývoj mozku a nervové soustavy dětí.

Osm z deseti hlavních zdrojů emisí rtuti do ovzduší u nás představují uhelné elektrárny. Zdražování plynu a elektřiny v závěru roku 2021 vedlo k nárůstu výroby v těchto elektrárnách a spolu s tím vzrostlo i množství emitované rtuti. K tomu ale vůbec nemuselo dojít, pokud by elektrárny splnily nové emisní limity, které začaly platit v srpnu minulého roku.

Jenže Ministerstvo životního prostředí za ministra Richarda Brabce (ANO) rozdalo majitelům elektráren rozsáhlé výjimky. Kdyby elektrárny Ledvice (ČEZ), Počerady a Chvaletice (obě Sev.en Energy) tyto výjimky nedostaly a od srpna by plnily nové limity, bylo by znečištění z nich o čtvrtinu nižší.

Letos by pak emise klesly na polovinu loňské hodnoty, a to i v případě dalšího výrazného zvýšení výroby elektřiny z uhlí kvůli plynové krizi.

Když výjimku pro elektrárnu Chvaletice zažalovaly ekologické a právní organizace a soud jim dal zapravdu, stěžovala si elektrárna u Ústavního soudu na porušení práva podnikat. Neuspěla, zato v podání odhalila, že letos očekává kvůli drahé elektřině zisk 3,9 miliardy korun, který násobně přesáhne náklady na potřebnou investici do snížení emisní a splnění limitů (95 milionů korun).

Pavlu Tykačovi by tedy stačilo vzdát se 2,5 procenta letošního zisku, aby snížil znečištění nebezpečné zejména pro malé děti.

Pokud by navíc v minulých deseti letech byla adekvátně rozvíjena produkce solárních a větrných elektráren, mohla poklesnout spotřeba uhlí a již loni mohly být emise rtuti ze tří zmiňovaných elektráren jen na čtvrtinové úrovni. A navíc by bylo vyrobeno takové množství čisté elektřiny, které odpovídá téměř polovině spotřeby českých domácností. Jenže to by se také velké energetické firmy musely vzdát části zisku.

Nová vláda musí prosadit změnu, aby občané České republiky nebyli odsouzeni k dýchání jedů a ještě za to platili energetickým dinosaurům. K tomu ale je nutné nejen zamezit dalšímu pokračování nesmyslných výjimek, ale především prosadit do energetického zákona možnost výroby a sdílení čisté a levné elektřiny mezi domácnostmi, obcemi a místními firmami.