V souvislosti s uhelnými regiony České republiky se v minulosti mnoho pozornosti věnovalo tomu, co uhelný byznys dělá s jejich krajinou, ovzduším, životním prostředím. Přinejmenším podobně podstatné přitom ale je, co se vlivem dlouholeté těžby stalo s jejich společností — strukturou, vztahy, politickou reprezentací. Mostecko i celý Ústecký kraj v tom mohou sloužit jako vzorový příklad.

Uhlí tu formovalo nejen fyzickou podobu regionu, ale i jeho „duši“, otisknutou v lidech, kteří jej obývají. Právě proto museli odpůrci další těžby uhlí, jejichž letitý zápas si tu v rámci série textů zanedlouho popíšeme, vždy bojovat proti výrazné přesile. Jak získal uhelný průmysl a jeho dominantní severočeský vlastník, oligarcha Pavel Tykač, v Ústeckém kraji takovou moc? A co bude s regionem teď, když se uhlí potácí nad ekonomickou propastí?

Česká Nigérie prokletá uhlím

„Jednou jsem na toto téma měl rozhovor pro lifestylový časopis, kterému jsem řekl, že Most je vlastně takovou českou Nigérií,“ vypráví mi nad kávou v Ústí nad Labem mostecký opoziční zastupitel za Zelené Jan Hrubeš. „Nigérie je největším producentem ropy a zemního plynu v Africe a asi dvanáctým největším producentem na světě. Přesto jde o jednu z nejchudších zemí na světě, kde panuje obrovská míra korupce. Chtěl jsem tím zdůraznit, že Mostecko by mělo být jednou z nejbohatších lokalit republiky — ale není,“ popisuje situaci svého rodného kraje.

„Moje analogie byla mnohými přijata jinak, a to zejména v souvislosti se sociálními problémy a romskými obyvateli. Právě těžba uhlí a těžký průmysl nesou ale odpovědnost za strukturální postižení regionu, a to nejen ekonomické, ale i sociální, kdy se Most stává obětí nezodpovědných spekulantů s byty, které byly a stále ještě jsou v porovnání se zbytkem republiky levné,“ doplňuje dále mostecký zastupitel.

„Takže ten, kdo tvrdí, že těžba uhlí není příčinou sociálního marasmu, který u nás trvá od devadesátých let, buď záměrně mlží, nebo problematice nerozumí. Bohužel těžba tu vysávala nejen potenciál materiální, ale i lidský,“ shrnuje Hrubeš.

Ústecký kraj, stejně jako další strukturálně znevýhodněné regiony Karlovarský a Moravskoslezský, byl postiženy tuzemskou verzí fenoménu, kterému se říká „prokletí zdrojů“. Pojem zavedený anglosaskými sociálními badateli popisuje skutečnost, že oblasti kolem nalezišť nějaké vzácné suroviny — například uhlí či ropy — bývají často postižené lokálními ekologickými a sociálními důsledky její těžby, zatímco ekonomické přínosy jsou korporacemi a státy odčerpávány mimo jejich území.

Přesně to je případ Ústeckého kraje. Region nese negativní důsledky těžby, trpí desetiletími devastace, závislostí na jednom typu průmyslu i odlivem mladých talentů do větších měst, tedy faktory, které představují překážky pro rozvoj jiného typu ekonomiky.

Bohatství, které z uhlí vzniká, ale do velké míry odchází mimo region — například na Kypr, kde sídlí schránkové firmy, skrze něž oligarcha Pavel Tykač a jeho společníci své těžební společnosti vlastní. Jen mezi lety 2009 a 2016 si takto vyvedli díky účetnímu triku v nezdaněných dividendách do zahraničí bezmála dvaadvacet miliard. Sám stát, kterému uhlí přitom formálně stále patří, si z něj na poplatcích z těžby bere pouhá tři procenta, a i z těch zůstává v regionu jen část.

„Prokletí zdrojů“ se ovšem týká ještě jedné skutečnosti: závislost na jedné surovině vede k tomu, že ti, kdo ji kontrolují, získávají velikou moc. Ať už jde o ropnou korporaci Shell a její nechvalně proslulé působení právě v Nigérii, ke které Mostecko obrazně přirovnává Hrubeš, nebo o Sev.en energy v severních Čechách, kolem těžebních korporací často vzniká mocná „chobotnice“ ekonomických a politických zájmů, která ohýbá demokratické procesy, udržuje systém vysávání regionu a brání zásadním změnám. Také proto je tak těžké se z „prokletí zdrojů“ vymanit.

Uhelná tripartita

Jak takováto mocenská chobotnice vznikla a působila v Severních Čechách? Jak se jí podařilo dosáhnout takového vlivu, že se například asistent ředitele korporace Sev.en Energy Pavel Farkač mohl nechat jmenovat na místo vyhrazené kraji v Uhelné komisi, tedy poradním orgánu vlády, jehož rozhodování mělo mít na byznys jeho zaměstnavatele klíčový vliv?

Mnohé z jejích chapadel se potkávají v instituci jménem Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje. Právě na ni se bývalý náměstek Ústeckého hejtmana Martin Klika odvolával, když měl vysvětlit, proč do uhelné komise Tykačova lobbistu Farkače nominoval. Tvrdil tehdy, že mu jej právě Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje doporučila.

Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje je název, který zní honosně. Co se za ním ale skrývá v realitě?