Českou republikou obchází strašidlo, a to strašidlo se jmenuje Pavel Tykač. Firma fosilního oligarchy Sev.en již poněkolikáté pohrozila tím, že vypne své dvě uhelné elektrárny v Chvaleticích a Počeradech a zastaví těžbu ve svých uhelných dolech, protože se to prý kvůli ceně emisních povolenek nevyplatí.

Pan Tykač se ale jaksi neobtěžoval dodat, že jen v roce 2022 vydělala elektrárna Chvaletice jednu miliardu korun čistého zisku po zdanění a podle časopisu Forbes vzrostlo Tykačovo jmění mezi léty 2022 a 2023 o 99 miliard korun na celkových 183,3 miliard. Pavel Tykač tak dokázal zdvojnásobit svůj majetek v době, kdy závratným tempem rostla inflace, okrádající domácnosti i podniky o hodnotu jejich peněz, a jen několik stovek kilometrů za našimi hranicemi zuří brutální válka Putinova Ruska proti Ukrajině.

My všichni, kdo žijeme v České republice, jsme se skrze růst cen energií složili Pavlu Tykačovi a dalším energetickým firmám na jejich astronomické zisky. Daniel Křetínský si za svých přibližně čtyřicet miliard korun, které ulil na ministrem financí za ODS Stanjurou zpackané dani z neočekávaných zisků, kupuje luxusní nemovistosti ve Francii. Představenstvo ČEZu si zas vyplácí milionové výplaty s tučnými odměnami. Za naše peníze si pak Pavel Tykač koupil fotbalovou Slavii a ke všemu nás straší výpadky elektřiny po zavření jeho elektráren.

Strašení Pavla Tykače bychom se neměli bát. A už vůbec bychom jeho byznys neměli dotovat z peněz daňových poplatníků. Je nehorázné, že uhlobaron, který si v posledních letech nahrabal miliardy z našich kapes za účty za předraženou elektřinu, by teď chtěl ještě tahat další peníze z kapes daňových poplatníků.

O tom, že celé odvětví těžby a spalování uhlí je byznys v úpadku, miliardář Tykač věděl. Přesto si koupil nejdříve elektrárnu ve Chvaleticích a před třemi lety i Počerady. Pokud teď konec uhlí v České republice prezentuje jako překvapení, zcela bezostyšně lže a snaží se jen tlačit na politickou reprezentaci, aby jeho byznys bez budoucnosti zadotovala z našich kapes.

Pokud je soukromý byznys ztrátový a je jasné, že směřuje, tak jako celá uhelná energetika, ke konci, bylo by na místě takové podnikání nedotovat, ale nechat veřejný sektor, aby ho převzal a dovedl ho k řízenému zániku, který se nezvrhne v sociální katastrofu.

Tykačovy elektrárny nepotřebujeme. Tykače už vůbec ne

Tykače česká energetika nepotřebuje. Jiří Koželouh, energetický expert Hnutí DUHA to shrnul ve své čtyřbodové reakci na zprávu o dalším Tykačově vyhrožování: „1) Od Tykače je to snaha vyděsit a získat peníze. 2) Zavření Počerad a Chvaletic by síť zvládla, jak z hlediska bilance (redukce vývozu), tak z hlediska zdrojové přiměřenosti (i v jednotlivých hodinách je v drtivé většině vývoz vyšší než jejich výroba). 3) Počerady nedodávají teplo, Chvaletice minimum. 4) Uhlí z lomu Vršany, který by zavřel spolu s elektrárnami, se nehodí do tepláren. 5) To však vůbec neznamená, že nemusíme řešit scénář rychlého odklonu od uhlí před rokem 2033.“

Podle údajů společnosti ČEPS, která zajišťuje přenosovou soustavu v České republice, šlo v roce 2021 na export 26 TWh elektřiny a v roce 2022 pak o něco více než 30 TWh. Hrubá produkce elektřiny skupinou Sev.en Pavla Tykače za rok 2021 činila 10 TWh a v roce 2022 pak 12,7 TWh. České energetice by tak po vypnutí Tykačových elektráren jen klesl vývoz elektřiny.

Pavel Tykač se dlouhodobě snaží sám sebe vykreslit jako nezpochybnitelného guru české energetiky. Jeho elektrárny ale pokrývají jen zlomek české spotřeby a gigantické zisky vydělal v podstatě jen proto, že mu to vláda Petra Fialy i předchozí vlády svou neschopností umožnily. V časech, kdy na Kyjev padaly bomby a Evropa se ocitla v jedné z nejhorších geopolitických situací posledních dekád, nám fosilní oligarcha Tykač napálil drahé energie. To není chování byznysového génia, ale maloměstského lichváře.

Geniální není ani jeho dlouhodobá strategie přisátí se na státní podniky, od nichž mu plynou veřejné zakázky na energie za miliardy. Mezi mnoha státními a veřejnými institucemi, které odebírají elektřinu od Tykačových společností, jmenujme například Správu železnic, Správu Pražského hradu nebo Ministerstvo životního prostředí. Jak může stát, který je poháněn energií z uhlobaronových elektráren, naplňovat veřejný zájem? Opět Tykačova lichva v praxi.

Elektrárny Chvaletice a Počerady patří dlouhodobě k emisně nejšpinavějším zdrojům energie u nás. Jejich zavření by vedlo k poklesu emisí České republiky takřka o deset procent! Zcela skandální přitom je, že Tykačova elektrárna Počerady má vleklé problémy s nesplňováním emisních limitů na obsah vysoce toxické rtuti, čímž vystavuje přímému zdravotnímu riziku obyvatele severních Čech.

Na prvním místě zaměstnanci

Česká energetika Tykačovu energii nepotřebuje. Pokud tedy Sev.en skutečně na jaře 2025 přestane těžit uhlí a vyrábět elektřinu ve svých elektrárnách, bude to pro tuzemskou energetiku a životní prostředí jedna z nejlepších zpráv od roku 1989. Zbavíme se totiž nepotřebného a špinavého uhelného zdroje.

Společnost Sev.en ale zaměstnává na tři tisíce zaměstnanců, kteří by v případě zastavení elektráren a dolů přišli o práci. Toto riziko by na sebe měl převzít stát a zajistit všem potenciálně propuštěným zaměstnancům i celým uhelným regionům důstojnou budoucnost.

Vyplácení speciálních finančních prostředků, nabídka rekvalifikací například pro sektor zelené energetiky a zajištění dalších sociálních potřeb těchto zaměstnanců bude jistě méně nákladné než další státní platby uhlobaronovi Tykačovi za to, že v kotlech svých špinavých elektráren pálí budoucnost nás všech. Je lépe mít zajištěné bývalé zaměstnance uhelných elektráren s šancí na jejich zapojení do zelené energetiky než umožnit oligarchovi další nákupy tryskáčů a luxusních nemovitostí.

Právě kvůli zaměstnancům elektráren a důlních zařízení by měla vláda Petra Fialy přijmout neodkladné kroky za účelem vyvlastnění těchto provozů z majetku Pavla Tykače. Následovat by měly velké investice do obnovitelných zdrojů energie a veřejné infrastruktury od nemocnic, škol a školek, dopravy až po dostupné a bezpečné bydlení. Peníze na tak nákladnou transformaci mohou vzít místní komunity, obce, kraje a stát právě z majetku Pavla Tykače. To on je roky drancoval, mají tedy plné právo si své prostředky vzít zpět.

Jde o veřejný zájem

Shrňme si to: uhelný oligarcha vydělá na energetické a válečné krizi miliardy, načež mu jeho dlouhodobě neudržitelný byznys „překvapivě“ přestane vynášet. Začne tedy vyhrožovat vládě a veřejnosti, že vyhodí tři tisíce lidí na ulici, aby si vymohl tučné dotace. To je v kostce příběh podnikání Pavla Tykače.

Pavel Tykač takto podniká v době, kdy čelíme hluboké ekonomické a společenské krizi. Válka je za našimi dveřmi a na Českou republiku začínají doléhat důsledky klimatické krize — té krize, na které nese Pavel Tykač zásadní podíl. Nechat v takové situaci zcela nekompetentního „podnikatele“, aby strašil českou veřejnost výpadky elektřiny a propuštěním lidí z práce, si česká demokracie nemůže dovolit.

V Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky, se v článku jedenáct, odstavcích tři a čtyři píše:

„Odst. 3 Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“

„Odst. 4 Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“

Česká vláda by měla okamžitě přezkoumat, zda podnikání Pavla Tykače neporušuje tato ustanovení ústavy, a spustit proces vedoucí k převzetí jeho elektráren veřejným sektorem.

Energetika je strategický sektor a měla by být provozována ve veřejném zájmu. Nemusí to ale nutně být stát, kdo provozuje energetiku. Své vlastní energetické podniky mohou vlastnit obce a komunity pro lokální spotřebu.

Veřejné energetické firmy ve stoprocentním státním vlastnictví mohou fungovat jako strategický investor, kterým pomáhá družstvům, obcím nebo malým místním investorům rozvíjet vlastní obnovitelné zdroje a výrazně urychlit přechod k čisté energetice.

Ukazují to úspěšné příklady z Latinské Ameriky — a přibývá argumentů, jež dokládají, že právě to je přístup nezbytný k urychlení transformace evropské energetiky, kterou soukromý sektor prostě nezvládá.

Úspěšná energetická družstva přitom nemusí být vůbec malá. Například v americkém státě Mississippi funguje energetické družstvo, které dodalo v roce 2022 svým členům na 10,3 TWh elektřiny, tedy srovnatelně jako právě Tykačův Sev.en. Zisk tohoto družstva po odečtení nákladů a investic jde vždy na konci roku do rukou družstevníků.

Energetická družstva zaměřující se především na výrobu energie z čistých zdrojů existují například ve Francii nebo v Německu. V prosinci minulého roku proběhla zakládající schůze Energetického družstva Hnutí DUHA, které chce stavět obnovitelné zdroje a sdílet dostupnou elektřinu. Alternativ, které jsou vyzkoušené a jsou na dosah, je spousta, stačí jen mít odvahu a nebát se lichvaření jednoho privatizačního zbohatlíka.

Vyvlastněme Tykače a začněme energetiku konečně proměňovat tak, aby dobře sloužila lidem, respektovala zájmy českých regionů a neničila základy lidského života na Zemi.