Černí pasažéři, kterým z veřejných peněz dotujeme jejich soukromé zisky. Pod takovým názvem vydala organizace Re-set analýzu, v níž se pokusila spočítat množství veřejných financí, které proudí do energetického byznysu Daniela Křetínského a Pavla Tykače. Dohromady za poslední dekádu získali od evropských vlád dvě stě sedmdesát sedm miliard korun. Pro své vlastní obohacení odčerpávají peníze z našeho společného bohatství. Ty pak chybí ve veřejných službách či komunitní energetice.

V případě Daniela Křetínského činí celková částka 253 miliard korun. V České republice posbíraly jeho firmy sdružené v holdingu EP Group za posledních deset let dotace přesahující čtrnáct miliard korun, z nichž jedenáct připadá na nové plynové elektrárny placené z Modernizačního fondu. Navíc si český oligarcha skrze Modernizační fond žádá o dalších sedm a půl miliardy na další plynové bloky a spalovnu v areálu elektrárny Opatovice, finální částka tudíž bude ještě vyšší.

V analýze dále připomínáme, že Daniel Křetínský pobírá nejvíce dotací prostřednictvím kapacitní mechanismy. Konkrétně takto v Itálii, Spojeném Království a Irsku získal nebo v budoucnu dostane čtyři miliardy eur (přibližně osmadevadesát miliard korun). Desítky miliard pak Křetínský pobírá i na dotacích pro spalování biomasy v Itálii, Spojeném Království, Francii a České republice, ale i prostřednictvím kompenzací na Slovensku a v Německu.

Pavel Tykač si od roku 2015 přišel na dotace ve výši 23,4 miliard korun. Podobně jako Křetínský získal i on značnou část dotací přes kapacitní mechanismy — konkrétně za elektrárnu InterGen ve Spojeném království, na kterou mu bylo přislíbeno 20,5 miliardy korun. V celoevropském žebříčku příjemců dotací z kapacitních mechanismů ho to řadí na dvanácté místo.

V České republice na něj připadají dvě miliardy korun, z nichž většinu získal prostřednictvím Fondu spravedlivé transformace. Zde je potřeba zdůraznit, že stát vydržuje Tykače i jinými cestami. Konkrétně mu ministerstva, železnice či armáda platí za odběr elektřiny. Navíc, jak v Deníku N upozornila Zdislava Pokorná, Tykač chce ušetřit také na rekultivacích a penězích pro severočeské obce.

Tyto zakázky jsme však v reportu nevyčíslovali, protože je považujeme za nepřímé dotace, které nebyly součástí analýzy. Nicméně by bylo mylné, kdyby na základě naší analýzy vznikl dojem, že český stát pomáhá výrazně více špinavému byznysu Daniela Křetínského než Pavlu Tykačovi.

Oligarchové odklání naše společné bohatství

Zveřejněná data poukazují na ohromnou systémovou nespravedlnost. Je to jen pár let, kdy energetické firmy v čase energetické krize zaznamenaly rekordní zisky. Jen mezi lety 2022 a 2023 Křetínský svůj zisk ztrojnásobil a Tykač zdvojnásobil. Zisk Křetínského firem v roce 2022 činil 118 miliard korun, o roku později pak 180 miliard. Tyto miliardy jsme zaplatili všichni na dražších účtech za energie.

Je neuvěřitelné, že ve stejné době energetické firmy českých oligarchů braly miliardy také z veřejných rozpočtů, které mají sloužit pro blaho nás všech. A to všechno v době, kdy česká vláda i jiné evropské státy škrtají peníze na veřejné služby, jako jsou zdravotnictví či školství. K oligarchům nakonec putují peníze, které chybí například pro rozvoj komunitní energetiky a čistých zdrojů ve vlastnictví obcí či energetických družstev.

V analýze proto navrhujeme několik kroků, které je nutné udělat pro zastavení této nespravedlnosti. Předně je potřeba striktně oddělit lobby fosilních firem od politiky stejným způsobem, jako jsme to udělali s tabákovými společnostmi. Do současné situace bychom se totiž nedostali, pokud by vliv fosilních firem na politiku byl výrazně menší, než v současnosti je.

Dotace fosilním firmám je potřeba zastavit a přesměrovat do sektorů, kde dnes chybí. V případě Modernizačního fondu je nutné podpořit spíše komunitní a obecní projekty čisté energie než Křetínského a Tykačovy plynové elektrárny. Pro flexibilitu sítě je zase potřebné investovat do čistých řešení, jako jsou bateriová úložiště, rozvoj kabelové infrastruktury mezi státy či flexibilní práce s poptávkou, namísto vyplácení bianco šeků energetickým korporacím.

Celkově se však energetická transformace neobejde bez větší role veřejného sektoru. Stát i obce by měly usilovat o získání kontroly nad klíčovou energetickou infrastrukturou, ať už se jedná o elektrárny či přenosové a distribuční soustavy. Jen tak nebudou státy loutkami oligarchů a zároveň budou mít příležitost uskutečnit rychlou a spravedlivou transformaci.

Jak jsme postupovali

Analýza Re-setu sledovala přímé dotace a kompenzace v období od roku 2015 do roku 2025. Data se získala kombinací práce s veřejnými registry, dále pak skrze žádosti o informace, závěrečné zprávy firem a také díky spolupráci s britským výzkumným týmem The Movement Research. V některých případech byla využita i data zveřejněná našimi partnery, jako byla analýza kapacitních mechanismů vypracovaná organizací Beyond Fossil Fuels.

V některých případech však byly překážkou nedostupná data státních dotací do energetiky — konkrétně u EP Group chybí přesná data z Francie a Irska, u Sev.en Energy z Austrálie a Spojených států. Stejně tak stále chybí odpověď německého ministerstva financí, která může s finálními čísly ještě trochu zamíchat. Oba oligarchové tak nejspíš pobírají ještě výrazně vyšší dotace. Je načase, aby vlády přestaly dotovat výdělečný byznys uhlobaronů a začaly investovat do naplňování potřeb nás všech.