Energetické firmy Daniela Křetínského získaly přes čtyři miliardy eur z kapacitních mechanismů určených pro plynové elektrárny, které mají zvyšovat stabilitu energetické sítě. Nejnovější zpráva mezinárodní koalice Beyond Fossil Fuels upozorňuje, že skupina EP Group, pod níž spadá i dceřiná společnost EPH, je největším příjemcem tohoto typu dotací v celé Evropě. Vyplácení státních prostředků fosilním korporacím přitom blokuje přechod k čistším energetickým řešením.

Kapacitní mechanismy pro plynové elektrárny využívá šest evropských států ke zvýšení stability svých energetických sítí. Kapacitní mechanismy umožňují, aby soukromé firmy dostávaly platby za to, že jejich elektrárny jsou připravené k provozu po celý rok. Přitom ale elektrárny skutečně vyrábějí elektřinu jen během několika měsíců nebo týdnů, kdy je to potřeba — většinou v zimě, kdy je nedostatek elektřiny a tepla.

Nejčastějším modelem je dotování plynových elektráren, které jsou z tradičních fosilních zdrojů nejflexibilnější. A právě na ně získává Křetínský největší množství peněz. Z celkového součtu čtyř miliard eur — z nichž již inkasoval necelou miliardu a zbývající část má dostat v příštích sedmnácti letech — připadá miliarda šest set tisíc na elektrárny v Itálii, miliarda tři sta tisíc na Velkou Británii a miliarda na plynové zdroje v Irsku.

S velkým rozdílem se na druhém a třetím místě v žebříčku největších příjemců kapacitních plateb umístily polské firmy Orlen Group (2, 8 miliardy eur) a PGE (2, 5 miliardy eur), které kapacitní platby vysávají z kapes polských daňových poplatníků. Přes částku dvou miliard eur se dostal ještě italský Enel. Deset největších příjemců kapacitních plateb si rozdělí částku v celkové výši dvacet jedna a půl miliardy eur.

Celkově státy plánují dotovat dvě stě plynových elektráren, přičemž celková částka nasmlouvaných peněz skrze tyto mechanismy od roku 2015, kdy se ve Velké Británii konala první aukce tohoto typu, přesahuje devadesát miliard eur.

Moc nad sítí

Z pohledu na celkový součet kapacitních plateb je jasné, že toto politické opatření nejvíce vyhovuje českému oligarchovi, jehož byznys je postavený mimo jiné i na vysávání veřejných rozpočtů. Není proto divu, že jeho EP Group vytváří tlak na českou vládu, aby i ona zavedla kapacitní mechanismy pro soukromé firmy po vzoru výše zmíněných evropských států.

V Německu vyvíjí tlak na tamní zákonodárce, aby již fungující systém kapacitních mechanismů rozšířili o aukce na plynové elektrárny. Křetínský se zkrátka veřejných peněz ještě nenasytil a chce získat další poplatky z kapes daňových poplatníků — u nás i v Německu.

Dva příklady z nedávné minulosti přitom ukazují, že nechat elektrárny potřebné k vyrovnávání sítě soukromníkům, se může vymstít. Jak jsem upozorňoval už v lednu, ve Švédsku vzrostly loni v listopadu ceny energií na několik hodin o stovky eur, jelikož němečtí vlastníci záložních fosilních elektráren zřejmě záměrně nedodali dostatek energie pro snížení cen energií.

Podobně za nedávným masivním blackoutem ve Španělsku stála výrazně neochota energetických firem provozujících konvenční záložní zdroje dodat dostatek energie do sítě. Přestože za to dostávají od státu zaplaceno, rozhodly se nereagovat na výzvy provozovatele přenosové soustavy. Nechávat vyrovnávání sítě na soukromých fosilních firmách tak zvyšuje jejich moc nad energetikou, ale i riziko náhlých událostí. Poskytujeme tím firmám možnost vydírat státy a ovlivňovat dění na energetickém trhu.

Role státu a čisté zdroje

Řešení přitom existují. Jak upozornila organizace Aurora Energy Research, o jejíž data se zpráva Beyond Fossil Fuels opírá, pouhých dvacet procent financí evropských států jde do čistých řešení pro zvyšování flexibility sítě. Mezi ně patří energetická úložiště, rozšiřování kabelové infrastruktury propojující jednotlivé státy nebo flexibilní práce s poptávkou.

Těmito metodami se dá skloubit potřeba snižovat emise i ceny energií a zároveň zvyšovat odolnost energetické sítě. Tam, kde není možné z různých důvodů tyto metody využít, by měl případné plynové zdroje pro vyrovnávání sítě provozovat stát. V České republice se nabízí, aby je provozoval přímo správce české elektrické přenosové soustavy ČEPS, který patří k nejdůvěryhodnějším institucím v tuzemské energetice.

Vyhnuli bychom se tak situaci, kdy fosilní korporace rozmnožují své bohatství z peněz evropských daňových poplatníků, aniž by přitom skutečně zajišťovaly stabilitu energetické sítě — naopak ji často ohrožují. Omezili bychom tím zároveň i moc jednoho českého oligarchy, který evropský energetický systém využívá jako nástroj k rozšiřování vlastní moci napříč kontinentem.