Na začátku července schválil Senát jednu z nejdůležitějších novel energetického zákona za posledních několik let. Novela má pomoci urychlit povolovací proces výstavby obnovitelných zdrojů. Ten je u nás absurdně dlouhý, podle provozovatelů a developerů trvá i deset až patnáct let.

Ve veřejné debatě jsou zdlouhavé povolovací procesy považovány za hlavního viníka českého zaostávání ve výstavbě ekologicky udržitelných elektráren — hned vedle domnělého principiálního odmítání výstavby takových zdrojů ze strany místních. Opomíjí se přitom však ekonomický aspekt celého problému.

Teď to nakopneme?

Podle poslední zprávy Energetického regulačního úřadu vyrobila za rok 2024 česká energetika ze slunečních a větrných zdrojů pouhých šest procent elektrické energie. V Evropské unii přitom solární a větrné elektrárny v minulém roce vyrobily 28,5 procenta veškeré elektrické energie.

Ve využívání čisté energie z větru a slunce zaostáváme i za sousedním Polskem nebo Rakouskem. Zatímco v Polsku vyrobí z větru čtrnáct procent a v Rakousku dokonce šestnáct elektrické energie, v České republice je to pouhé jedno procento.

Podle studie Davida Hansliana, výzkumníka z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd, je přitom u nás reálné pokrýt z větru přibližně deset až dvacet pět procent roční spotřeby elektrické energie.

Důvodem propastného zaostávání ve výstavbě obnovitelných zdrojů je podle vládních politiků či organizací lobbujících za obnovitelné zdroje zdlouhavý povolovací proces.

Má to svou logiku. Zatímco povolování výstavby větrné turbíny může trvat i desetiletí, sama stavba zabere i s betonáží základů několik týdnů. Každý, kdo chce stavět větrné turbíny, tak musí počítat s nekonečným byrokratickým maratonem a často nejistým výsledkem. Pro záměry soukromých větrných firem, které jsou pod tlakem věřitelů a sjednávají si na stavbu úvěry, je taková nejistota likvidační. To by měla schválená novela změnit.

S novou úpravou energetického zákona mohou na základě rozhodnutí vlády a samospráv vznikat takzvané akcelerační zóny — speciální a předvybrané oblasti s vhodnými podmínkami pro provoz větrných či solárních elektráren, v odpovídající vzdálenosti od obydlí, jejichž stavba nezasáhne do leteckých koridorů nebo chráněných přírodních oblastí. Povolovací proces má v těchto oblastech trvat maximálně jeden rok. Úprava přitom urychluje i povolování mimo akcelerační zóny.

„Akcelerační oblasti umožní rychlejší a předvídatelnější rozvoj obnovitelných zdrojů v místech s největším potenciálem a nejmenším dopadem na okolí. Vytváříme tak jasný rámec pro investory a přispíváme k větší dostupnosti čisté energie pro domácnosti i firmy,“ tvrdí ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.