Solární zdroje v roce 2024 ve výrobě elektrické energie překonaly uhelné elektrárny. Podle přehledu evropské elektroenergetiky za rok 2024 od think tanku Ember výrazný růst zaznamenává i výroba z větru. Naopak oba hlavní fosilní zdroje, uhlí a zemní plyn, vykazují setrvalý pokles. Celkově jsou obnovitelné zdroje největším zdrojem elektrické energie v Evropě a tvořily 47, 4 procent výroby za rok 2024, fosilní zdroje 28, 9 procent a jaderné zdroje zbylých 23, 7 procent.

„Větrná a solární energie vytlačuje uhlí na okraj, zatímco zemní plyn si prochází strukturálním úpadkem,“ tvrdí autor přehledu Chris Rosslowe a dodává, že „Evropská unie za posledních pět let pokročila v realizaci přechodu na novou energetiku rychleji, než kdokoli očekával, další pokrok však nelze považovat za samozřejmý“.

Bezpečná, čistá a levná energetika

Podle propočtů Emberu větrné a solární kapacity vybudované a připojené do sítě v Evropě od roku 2019 do současnosti ušetřily členským státům EU 92 miliard metrů krychlových fosilního plynu a 55 milionů tun černého uhlí. Případnou cenu takového množství fosilních paliv analytici Emberu vyčíslili na 59 miliard Euro, což se rovná celkové výši ročního státního rozpočtu České republiky. Emise skleníkových plynů tím v Evropě navíc klesly na polovinu hodnot roku 2007.

„Evropská unie se blíží k budoucnosti čisté energie využívající domácí větrnou a solární energii,“ okomentovala vývoj evropské energetiky analytička Emberu Beatrice Petrovichová. Podle ní evropské obnovitelné zdroje chrání domácnosti a spotřebitele před výkyvy cen na trzích s fosilními palivy, přinášejí levnější ceny energií, zbavují Evropu závislosti na ruském režimu Vladimira Putina a pomáhají řešit příčiny klimatické krize.

Analytici Emberu rovněž zaznamenávají mírný růst spotřeby elektrické energie, avšak upozorňují, že se kontinent stále nedostal na úroveň před pandemickou krizí.

Růst instalovaných kapacit

Tahounem růstu nových zdrojů elektrické energie jsou především obnovitelné zdroje. Zatímco instalovaná kapacita solárních elektráren se téměř ztrojnásobila ze 120 gigawatt v roce 2019 na 338 gigawatt v roce 2024 a kapacita větrných elektráren vzrostla ve stejném období o 37 procent ze 169 gigawatt na 231 gigawatt, kapacita vodních elektráren zůstala na stejné úrovni 130 gigawatt, zatímco výrobní kapacita poklesla o 14 gigawatt na současných 96, uvádějí analytici Emberu v přehledu.

V České republice jsme ovšem za evropským trendem daleko. Lukáš Hrabal, mluvčí společnosti ČEPS, která provozuje českou elektroenergetickou přenosovou soustavu, pro Deník Referendum uvedl, že v roce 2024 se k elektrizační soustavě připojilo jen 16 megawatt výkonu větrných elektráren.

„Aktuálně tedy nedochází k významným změnám instalovaného výkonu větrných elektráren. Celkem je v ČR instalováno 371 MW těchto zdrojů, přičemž přes sedmdesát procent uvedeného výkonu bylo instalováno již před více než deseti lety,“ uvedl Hrabal. Podle studie konzultační společnosti Deloitte je dosažitelným potenciálem pro Českou republiku do roku 2030 15,3 gigawatt nových fotovoltaických a dva gigawatty větrných elektráren spolu s jedním gigawattem bateriové akumulace do roku 2030.

Vláda před Vánoci schválila klimaticko-energetický plán, dle něhož by měla Česká republika náskok evropských partnerů v rozvoji čisté energetiky dohnat. „Scénář počítá s pětinásobným navýšením energie z fotovoltaiky a větrných elektráren, se vzrůstající mírou renovací budov, kterou nyní plníme především díky našemu nejúspěšnějším programu Nová zelená úsporám, a s rozvojem jádra,“ uvedl v tiskové zprávě ministr životního prostředí za KDU-ČSL Petr Hladík.

Podle energetického experta Hnutí DUHA Jiřího Koželouha musí zrychlit především rozvoj větrných elektráren. „Aby se to však povedlo, nestačí mít cíl na papíře, ale stát musí vytvořit podmínky, jako je razantní zrychlení povolovacích procesů včetně funkčních akceleračních zón, zajištění kapacity pro připojování zdrojů do sítě či fungující akumulace a chytré slaďování výroby a spotřeby,“ uvedl Koželouh v tiskové zprávě.

Nestabilita trhu

Další pokrok v energetice od větrných elektráren očekává i think tank Ember. Podle dostupných dat podpoří evropské státy v roce 2025 projekty větrných elektráren o instalovaném výkonu 71 gigawatt elektrické energie, přičemž rekordní množství, až 51 gigawatt, má putovat na projekty větrných elektráren na moři. Povětrnostní podmínky na moři jsou pro větrné zdroje výrazně příznivější, což potvrzují například data asociace výrobců větrných zdrojů z roku 2023 o takzvaném koeficientu využitelnosti.

Rozvoj větrných elektráren často závisí na úspěchu aukcí, v nichž evropské vlády vyhlašují podporu pro nové projekty ve formě zaručené výkupní ceny elektrické energie. Například v Dánsku jedna z největších takových aukcí v prosinci minulého roku skončila neúspěchem, když úřady neobdržely žádné nabídky od investorů.

Energetická korporace Orsted pro agenturu Reuters uvedla, že se rozhodla nepodat nabídku kvůli nepříznivému poměru rizik a potenciálního výnosu. Zmínila nestabilitu v odvětví, jako je vyšší inflace, rostoucí úrokové sazby a překážky v dodavatelském řetězci. Právě nestabilita zisků je nyní často zmiňovaným problémem projektů nových větrných elektráren.

V prosinci uvedl šéf německého spolkového úřadu Klaus Müller, který zajišťuje fungování přenosové soustavy, že spustil vyšetřování údajných manipulací s cenami energií. Během listopadu totiž ceny elektrické energie na německém trhu vzrostly o stovky eur za několik hodin. Bylo zataženo a nefoukal vítr, větrné a solární elektrárny tedy na několik hodin nemohly dodávat do sítě dostatečný výkon. Zároveň s tím, ale podle energetického novináře Benjamina Wehrmanna z portálu Clean Energy Wire nenabídli provozovatelé záložních plynových elektráren dostatečné kapacity, aby srazili cenu dolů.

Nestabilita tržního prostředí a cenové manipulace další rozvoj obnovitelných zdrojů ohrožují. „V současné době vlády podporují soukromé firmy v odvětví fosilních paliv a obnovitelných zdrojů energie štědrými dotacemi. Zisky jsou privatizovány, zatímco rizika jsou socializována,“ shrnují současnou situaci v energetice ve své analýze publikované britským think tankem Transnational Institute Lavinia Steinfortová, Rowan Mataramová a James Angel.

A dodávají, že „vlády musí místo ochrany trhu aktivně udávat směr veřejnou energetickou politikou, čehož mohou dosáhnout zřízením demokraticky odpovědných a sociálně kontrolovaných veřejných podniků, které budou schopny zajistit plánovaný, koordinovaný a spravedlivý přechod na novou energetiku.“