Na celém světě probíhá transformace energetických systémů, která má přispět k zmírnění globálního oteplování. Nejedná se však o první velkou energetickou transformaci v historii. Podle historika Patrika Kuppera z univerzity v Innsbrucku odhaluje zkoumání těchto minulých transformací chyby, kterých bychom se v současnosti měli snažit vyvarovat.

V jaké fázi energetické transformace se svět nyní nachází?

Jsme přímo uprostřed energetické transformace, ale její výsledek je nejistý. Pozitivní je, že obnovitelné zdroje energie v posledních deseti letech velmi rychle rostou. Přesto jsme ale stále významně závislí na fosilních palivech a jejich spotřeba nadále roste. A co hůř, celkový nárůst spotřeby fosilních paliv je větší než nárůst spotřeby obnovitelných zdrojů. To představuje problém při řešení změny klimatu a globálního oteplování.

Jako historik nacházím řadu paralel s dřívějšími energetickými přechody. Takřka ve všech případech platí princip, že nové zdroje energie přibývají k těm stávajícím. Namísto nahrazování jde o postupné přidávání dalších a dalších zdrojů: k energii ze dřeva a vodních toků přibylo uhlí — to byl příběh takzvané průmyslové revoluce. Později se přidala ropa, pak zemní plyn a jaderná energie a nejnověji obnovitelné zdroje energie prostřednictvím solárních a větrných elektráren.

Co to znamená pro současnost?

Pokud budeme pokračovat v nastoupené cestě, budeme svědky rychlého nárůstu obnovitelných zdrojů energie. Vedle toho se však budou i nadále používat fosilní paliva, která jsou hlavními původci globálního oteplování.

My si ale nemůžeme dovolit pokračování fosilních paliv, protože výsledkem by byla drtivá klimatická krize. Současný pokus o transformaci energetiky se tak musí výrazně lišit od těch předchozích; musí prolomit vzorec přidávání nových zdrojů energie a začít s odstraňováním starých technologií.

Bohužel tuto změnu nevidíme. Aktuální opatření se zaměřují především na přidávání nových zdrojů energie, aniž by se dostatečně zabývaly ukončením těžby a spalování fosilních paliv.

Co tedy způsobuje proměnu energetiky? Vynález nové technologie, nebo politická a společenská změna?

Platí to, co jsem již popsal v případě energetiky: nové technologie v různých aplikacích nahrazují ty starší, které ale nemizí, pouze ustupují do pozadí a nacházejí si jiné využití. Například parní stroje kdysi poháněly lokomotivy. Nyní jsou parní lokomotivy nahrazeny elektrickými a dieselovými vozy. Pára i uhlí však zůstaly; našlo se pro ně nové využití v různých odvětvích, například v teplárenství nebo při výrobě elektřiny v uhelných elektrárnách. Celkově je ale hlavní charakteristikou tohoto vývoje růst. Za posledních více než dvě stě let spotřeba energie neustále roste.

Technologie tedy hrají zásadní roli, ale bez příhodných společenských a ekonomických podmínek nemají šanci. Dnes úspěch energetické transformace nezávisí na nových technologiích, ale na tom, zda se tyto technologie stanou výdělečné na trzích.

Většina technologií spjatých s obnovitelnými zdroji energie byla vyvinuta v sedmdesátých letech 20. století. V mnoha případech jde o technologie dokonce ještě starší, ale velcí hráči v energetickém sektoru tehdy ještě neměli zájem o zařazení těchto nových zdrojů do svého portfolia.

Teprve v letech 2000 až 2010 získaly obnovitelné zdroje větší podporu, a to především díky státním pobídkám například ze strany německé a později čínské vlády. Obnovitelným zdrojům rovněž uvolnil prostor souběh několika ekonomických krizí a stále silněji se projevující krize klimatu. To vedlo k destabilizaci tehdejšího energetického režimu a kapacity obnovitelných zdrojů začaly růst.

Ke změně je tedy zapotřebí více než jen technologie. Kapitalistická ekonomika prostě vyžaduje vhodné podmínky pro vstup technologií na trh. Mnozí se například domnívají, že fosilní paliva jsou zárukou stabilních dodávek energie „tak nějak od přírody“. Tato stabilita je ale umožněna kvůli specifickému nastavení trhu a ekonomiky. V souvislosti se změnou klimatu se stabilita uhlí stává pouhou iluzí — uhlí, ale fosilní paliva obecně totiž přivádějí planetu do klimatické krize, a tedy zásadní nestability.

Hlavní překážkou současné energetické transformace je, že globální trh je přizpůsoben především fosilním korporacím, a tedy generování zisků ze spalování fosilních paliv. Dokud se tato situace nezmění, neexistují v současném globálním ekonomickém systému žádné pádné důvody pro konec fosilních paliv.

Co tedy musíme dělat pro postupné vyřazení fosilních paliv?

Potřebujeme mnohem větší zapojení státu. Jen tak půjde zkoordinovat nadcházející zásadní proměnu energetiky. Podíl obnovitelných zdrojů energie v současné době sice rychle roste — v současnosti tvoří přibližně deset procent —, přesto potřebujeme masivní zvýšení kapacity. Uhlí musí skončit, ropa musí skončit, zemní plyn musí skončit a podle mého názoru musí skončit i jaderná energie, protože rovněž není udržitelná.

K tomu bude zapotřebí také změnit naše každodenní vzorce využívání energie, kde to bude možné, elektrifikovat všechna odvětví, modernizovat přenosové sítě, vyvinout řešení pro skladování energie a v neposlední řadě snížit celkovou spotřebu. Tuto transformaci by měl řídit stát, protože ji neděláme kvůli zisku, ale ve veřejném zájmu, abychom zajistili obyvatelnou budoucnost planety.

A co snížení spotřeby energie? Způsobilo by to ještě větší škody?

Dokud je naším hlavním problémem růst emisí z rostoucí spotřeby energie, musíme v celosvětovém měřítku spotřebovávat méně energie. Abychom toho dosáhli, musí některé země a regiony, zejména ty s vysokou spotřebou energie, výrazně snížit svou spotřebu.

Stále však existují regiony a země, kde lidé nemají přístup k téměř žádné formě moderní energie, což by se mělo změnit. Tito lidé by měli získat přístup k energii a možnost od počátku spotřebovávat více, nejlépe z obnovitelných zdrojů. Bohaté státy se tak musí uskromnit.

To by znamenalo zlom ve vývoji za posledních dvě stě let, protože jediné období, kdy se spotřeba energie snížila, bylo v době války nebo vážné hospodářské krize. Například během druhé světové války a následně v době ropných šoků sedmdesátých let musely některé země snížit spotřebu energie kvůli omezenému přístupu ke zdrojům, jako je uhlí a ropa.

Kromě těchto výjimečných okolností spotřeba energie trvale roste. Naším úkolem tedy je přechod od tohoto neustálého růstu spotřeby k jejímu snižování.

Jde o obrovskou výzvu. Můžeme se o tom přesvědčit na příkladu středoevropských zemí po roce 1989. Spotřeba energie se snížila spíše kvůli hospodářskému kolapsu než kvůli záměrnému šetření energií, což mělo na středoevropské společnosti obrovský sociální a ekonomický dopad. Tváří v tvář hrozbě klimatického kolapsu tedy musí být naším cílem snížit spotřebu energie, aniž bychom způsobili rozsáhlou hospodářskou a sociální krizi.

Jedním z pokusů o takovou transformaci je německá a částečně rakouská Energiewende. Jak se liší od jiných probíhajících transformačních snah?

Termín Energiewende znamená „obrat“ a označuje spíše významnou změnu než postupný přechod. Jde tedy o zásadně jiný přístup, než jaké jsou trendy v transformaci energetiky posledních dvou staletí.

Energiewende má jedinečné historické pozadí, neboť vznikla především z protijaderného hnutí a konec jádra jako energetického zdroje je jejím základním požadavkem. Konec jaderné energetiky je ale na evropské úrovni velmi sporným tématem. Evropská unie nedávno označila jádro za zelený zdroj, proti čemuž Rakousko protestovalo u Soudního dvora Evropské unie.

Vyvstává zásadní otázka: mohou dnešní politické instituce účinně provést hlubokou a spravedlivou transformaci, o které mluvíte?

Ne. Nemohou. Potřebujeme silnější zapojení veřejného sektoru a vlády. Místo spoléhání se na neoliberální politiku, která se zaměřuje na maximalizaci zisku soukromých subjektů, bychom se měli vrátit k veřejné kontrole dodavatelů energií. Jedině tak lze zajistit spravedlivý přístup ke zdrojům a jejich dostatek.

Přestože máme k dispozici řadu potřebných technologií, nejsme bohužel na cestě k přechodu na obnovitelné zdroje energie a už vůbec ne k ustanovení nového energetického režimu, který by skoncoval s fosilními palivy. Nedávná minulost jasně ukázala, že neoliberální státy nejsou pro řízení přechodu na novou energetiku vhodné. Abychom se vymanili ze zajetí rostoucí spotřeby energie, potřebujeme hlubokou politickou a celospolečenskou změnu.

MATĚJ MORAVANSKÝ