Zpráva o stavu klimatu za rok 2024 vypracovaná týmem předních klimatologů potvrzuje, že jsme se ocitli v období klimatického rozvratu. „Jde o celosvětový stav nouze, o tom není pochyb. Velká část života na Zemi je ohrožena. Vstupujeme do nové naléhavé a nepředvídatelné fáze klimatické krize,“ píše se v úvodu zprávy.

Dále se konstatuje, že pětadvacet z třiceti pěti ukazatelů klíčových pro stabilní a příhodné klima vykazuje kritické hodnoty. Důvodem je především „globální neschopnost podpořit rychlé a sociálně spravedlivé ukončení využívání fosilních paliv“.

Autoři zprávy o stavu klimatu konstatují, že vývoj globálního oteplování a jeho ničivé dopady byly velmi přesně předpovězeny — a to nejen samotnými vědci, nýbrž i fosilními korporacemi. „Navzdory těmto varováním se stále ubíráme špatným směrem; emise z fosilních paliv vzrostly na historické maximum, v červenci 2024 nastaly tři nejteplejší dny v historii měření a v současnosti přijatá opatření povedou k oteplení o přibližně 2,7 stupně Celsia do roku 2100,“ dokládá zpráva.

Úroveň oteplení se již dnes pohybuje kolem 1,4 stupně, což je asi polovina očekávané hodnoty oteplení do konce století. V České republice se tento stav projevuje například zhroucením ekosystémů smrkových lesů nebo častějšími extrémy počasí — silnějšími srážkami, povodněmi, suchy a vlnami veder.

Podle zprávy už klimatické podmínky, ve kterých se původně rozvinula lidská civilizace, neexistují; infrastruktura, způsob zemědělství, energetický systém nebo výroba zboží byly uzpůsobeny stabilnímu klimatu, které lidé spalováním fosilních paliv narušili.

Projevy změny klimatu

Zpráva konstatuje, že loňský rok přinesl rekordní teploty povrchu moří, nejteplejší tropické léto na severní polokouli za poslední dva tisíce let a překonání mnoha dalších klimatických rekordů. Letošní rok by neměl být jiný. Očekává se, že rok 2024 bude nejteplejším v historii měření.

Kvůli lesním požárům navíc ubývá stále více lesního porostu. Lesy jsou přitom klíčové pro zmírňování klimatických změn, protože zachytávají uhlík. „Vysoká míra úbytku stromového porostu může spustit řadu zpětných vazeb a vést k dalšímu zhoršení situace,“ uvádí zpráva.

Podobné zpětné vazby se spouštějí i v případě tání permafrostu. Severské lesy a zmrzlá půda tvořená rašelinou a další biologickou hmotou fungovala po tisíciletí jako obří úložiště uhlíku. Tání severského permafrostu nyní uvolňuje obrovské množství uhlíku a metanu do atmosféry a dál destabilizuje planetární klima.

Tají i kontinentální ledovce v Grónsku a na horách po celém světě, což zvyšuje hladinu moří. Důsledkem bude podle zprávy vysídlení stovek milionů lidí z jejich domovů v průběhu tohoto století.

Podobně tomu je v případě vln veder a sucha: „Každá desetina stupně Celsia globálního oteplení způsobí, že vysoké průměrné teploty zasáhnou dalších zhruba sto milionů lidí,“ konstatují autoři zprávy a dodávají, že i tato okolnost výrazně zvyšuje počet uprchlíků a lidí, kteří opouštějí svoje domovy a hledají nové útočiště.

Znepokojujícím fenoménem jsou také takzvané oranžové řeky na Aljašce a v dalších severských oblastech. S táním permafrostu se v tocích zvyšuje obsah železa a dalších kovů, které jsou pro život v řekách a pobřežních mořích často toxické.

Přikládání pod kotel

„Spotřeba fosilních paliv se v roce 2023 zvýšila o 1,5 procenta oproti roku 2022, a to především kvůli výraznému nárůstu spotřeby uhlí a ropy. V roce 2023 vzrostla i spotřeba energie z obnovitelných zdrojů, přičemž spotřeba solární a větrné energie se oproti roku 2022 zvýšila dohromady o patnáct procent,“ vypočítává vědecký kolektiv a dodává, že tento nárůst nenahrazuje fosilní paliva, nýbrž jen pokrývá růst poptávky po další energii. Navzdory globálnímu úsilí o transformaci energetiky tak kvůli zvyšování spotřeby nadále roste produkce fosilních plynů.

Vědci přitom upozorňují, že i rozdíl pouhé tuny může mít svůj význam, protože klimatický systém planety se nemusí měnit postupně, ale výrazně i v rámci náhlých zlomů. Ačkoli nevíme, kde přesně se nachází kritický limit, s pokračujícím spalováním fosilních paliv se mu čím dál víc přibližujeme.

Klimatickou krizi je podle autorů zprávy třeba chápat nejen jako přírodní jev, ale úzce souvisí s globálními společenskými i ekonomickými nerovnostmi. Důvod je prostý: „Nejbohatší lidé vypouštějí svými aktivitami nejvíce emisí skleníkových plynů a zároveň jsou to i ti, na které dopadá klimatická změna nejméně.“ Nejbohatší a nejmocnější lidé a společnosti tohoto světa proto zpravidla nevnímají dostatečně naléhavost situace, byť za ni nesou největší díl zodpovědnosti.