Občas můžeme nabýt dojmu, že přechod lidstva od drtivé závislosti na fosilních palivech k využívání alternativních nízkouhlíkových zdrojů energie je nezadržitelný a neustále zrychlující proces. Zapálený postoj mnoha zastánců obnovitelných zdrojů energie je pochopitelný: překonání klimatického zoufalství a dodání sebedůvěry může v lidech podnítit potřebnou motivaci k ukončení závislosti světa na fosilních palivech. Je však třeba zůstat nohama na zemi.

V případě energetické transformace jde skutečně o hodně, pravdou však také je, že obyčejně vyžadují podobné změny celá staletí. Pokud se na věc podíváme z historického hlediska, energetické revoluce vždy znamenaly zásadní proměnu společnosti — ať už to bylo před stovkami tisíc let osvojení ohně člověkem, zemědělská revoluce před deseti tisíci lety nebo náš přechod na fosilní paliva zhruba před dvěma staletími.

Vzhledem k současnému stavu lidské populace — dnes nás na planetě žije osmkrát více než v roce 1820, kdy přechod na fosilní paliva teprve začínal —, k obrovskému rozsahu globální ekonomiky a k bezprecedentní rychlosti, s jakou bude muset být přechod na obnovitelné zdroje energie proveden, abychom zabránili katastrofálním důsledkům klimatických změn, bude transformace na obnovitelné zdroje patrně nejambicióznějším počinem, o jaký se náš druh kdy pokusil.

Jak uvidíme dále, poznatky ukazují, že přechod je teprve v počátečním stádiu a bude-li pokračovat současným tempem, pak se nepodaří zabránit klimatické katastrofě, při níž zahyne či bude donucen k přesídlení stěží představitelný počet lidí a většina ekosystémů se promění k nepoznání.

Nejprve se podívejme na důvody, proč je přechod na nové technologie tak obtížný. Pak se budeme zabývat tím, jak by skutečná energetická transformace mohla vypadat a jak ji uskutečnit.

Proč se zatím o žádný skutečný přechod nejedná

Přestože už byly na vybudování infrastruktury obnovitelných zdrojů energie vynaloženy biliony dolarů, emise uhlíku se nesnižují, ale dále rostou a podíl energie z fosilních paliv je celosvětově jen o něco málo menší než před dvaceti lety. V roce 2024 přitom bude svět využívat více ropy, uhlí a zemního plynu než v roce 2023.

I když v případě Spojených států amerických a řady evropských zemí podíl elektřiny vyrobené z uhlí klesá, pokračující celosvětový růst spotřeby fosilních paliv a emisí CO2 zcela spolehlivě bere jakýkoli důvod k oslavám. Proč nevede rychlé zavádění obnovitelných zdrojů ke snižování spotřeby fosilních paliv? Hlavní viník je jasný: je to ekonomický růst, který nutí k spotřebě více a více energie a materiálů.

Roční nárůst celkového množství spotřebované energie na celém světě stále převyšuje množství energie, které přibude díky novým solárním panelům a větrným turbínám. A rozdíl pochopitelně pokrývají fosilní paliva.

Přinejmenším prozatím tedy nežijeme v době skutečné energetické transformace. Lidstvo pouze přidává energii z obnovitelných zdrojů k rostoucímu množství energie, kterou získává z fosilních paliv. Tolik vzývanou energetickou transformaci lze s jistou dávkou cynismu označit za svatý grál — všichni k němu vzhlížejí, ale nikdo ho ještě neviděl.

Za jak dlouho by mohla být fosilní paliva plně nahrazena obnovitelnými zdroji, vezmeme-li v úvahu jak současnou trajektorii růstu solární a větrné energie, tak i pokračující růst světové ekonomiky, který v poslední době dosahuje tří procent ročně? Ekonomické modely naznačují, že svět by mohl získávat většinu elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2060 — ačkoli mnoho zemí není na cestě ani k dosažení tohoto skromného cíle.

Elektřina přitom celosvětově představuje asi jen pětinu konečné spotřeby energie — transformace zbývajících osmdesáti procent spotřeby energie by trvala podstatně déle — pravděpodobně mnoho následujících dekád.

Abychom však zabránili katastrofickým klimatickým změnám, musíme podle názoru světové vědecké komunity dosáhnout čistých nulových emisí uhlíku do roku 2050, to znamená za pouhých pětadvacet let.

Jelikož vše nasvědčuje tomu, že je prostě fyzicky nemožné získat veškerou energii z obnovitelných zdrojů tak brzy a současně pokračovat v růstu ekonomiky nynějším tempem, předpokládá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), že lidstvo bude nějakým způsobem využívat technologie zachycování a pohlcování uhlíku v masovém měřítku — včetně technologií, u nichž bylo doloženo, že nefungují.

Tvrdí to navzdory tomu, že neexistuje žádný způsob, jak takovou rozsáhlou průmyslovou výstavbu zaplatit. Přání IPCC je tu otcem myšlenky a jasným dokladem toho, že energetická transformace neprobíhá dostatečně rychle.

Proč transformace pokulhává? Jedním z důvodů je, že vlády, podniky i spousta obyčejných lidí se upínají k nerealistickým cílům. Dalším důvodem je nedostatečné taktické a strategické globální řízení celého úsilí. Na každý z těchto problémů se podíváme zvlášť a přitom poodhalíme, co by bylo třeba, aby se do pohybu dala skutečná energetická transformace.

Podstatou transformace je snížit spotřebu energie