Evropskou unii čeká v příštích týdnech rozhodování o klimatickém cíli pro rok 2040. Evropská komise v létě přišla s návrhem cíle snížení emisí o 90 procent oproti roku 1990 s tím, že až 3 procenta z cíle bude možné splnit investicemi do opatření mimo Evropskou unii prostřednictvím takzvaných mezinárodních kreditů. Česká republika se k návrhu staví zatím negativně.

Jako jeden z důvodů tohoto postoje České republiky se uvádí nejistota pro český průmysl. Svaz průmyslu a dopravy ČR návrh cíle v srpnu odmítl a argumentuje mimo jiné vysokými náklady na dekarbonizaci. Toto tvrzení opírá o studii vydanou britským institutem Oxford Institute of Energy Studies, včetně jedné konkrétní tabulky s modelovanými náklady. Podle této tabulky se mohou náklady na dekarbonizaci do roku 2040 vyšplhat do astronomických výšin, pokud chce Evropa dosáhnout cíle snížení emisí o 90 procent do roku 2040.

Institut se prezentuje jako nezávislá výzkumná instituce v oblasti energetiky. Seznam sponzorů ale ukazuje poněkud jiný obrázek. Z webových stránek institutu je zřejmé, že je financovaný snad všemi většími ropnými společnostmi včetně Saudi Aramco, podle níž mají dokonce pojmenovaný fellowship program, dále Shell, BP, ExxonMobil, Petrobras nebo TotalEnergies.

Odpovídá tomu i složení představenstva institutu, ve kterém najdeme například zástupce Organizace arabských zemí exportujících ropu (OAPEC), Kuwait Petroleum Corporation, Arab Energy Fund nebo ministra pro energetiku Saúdské Arábie. O institutu psal v roce 2021 i deník Guardian v souvislosti s tématem financování Oxfordské univerzity ropnými společnostmi. Samotný institut přitom není součástí univerzity, jde o samostatnou soukromou společnost.

Nabízí se tak otázka, kdo přesně by profitoval z oslabení klimatických cílů a zpomalení přechodu Evropy k čisté energetice a nakolik má Česká republika při tvorbě své pozice zohledňovat argumenty opírající se o výzkum placený ropnými společnostmi.

Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, což je v současnosti nejaktuálnější vládní strategie pro tyto sektory, ukazuje, že Česká republika by do roku 2040 mohla dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 86 procent oproti roku 1990. Nedosahuje tak sice devadesátiprocentního cíle, to ale nemusí být zásadní problém. Jedná se totiž o celoevropský cíl a dá se předpokládat, že země, které jsou v zelené transformaci napřed, naopak mohou cíl překonat a tím rozdíl kompenzovat.

Pokud se Česká republika bude držet svého plánu, bude to znamenat vyšší investice, mírně vyšší HDP, vytvoření desítek tisíc pracovních míst a nižší výdaje nejzranitelnějších domácností oproti scénáři s pomalejší transformací. Podle hodnocení dopadů od Evropské komise navíc scénář rychlejšího snižování emisí neznamená zásadní rozdíl v celkovém objemu investic, které budou potřeba, ale spíše v jejich načasování — u rychlejšího přechodu na čistou ekonomiku jsou pochopitelně potřeba větší investice v období 2030—2040.

Klimatická opatření tak mohou znamenat zásadní ekonomické a sociální přínosy, pokud se správně nastaví. Jen do roku 2030 by mohl rychlejší přechod k zelené ekonomice České republice přinést socioekonomický profit v hodnotě 439 miliard korun včetně ušetření nákladů za dovoz fosilních paliv ze zahraničí nebo snížení výdajů na zdravotnictví díky zmenšení dopadů znečištění na zdraví obyvatel. Už dnes navíc hrají některá odvětví čisté ekonomiky, například výroba tepelných čerpadel nebo železniční průmysl, významnou roli v českém exportu.

Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu (ESABCC) v červnu doporučil přijmout cíl v rozmezí 90—95 procent s tím, že je dosažitelný a v souladu se strategickými cíli evropské bezpečnosti a konkurenceschopnosti. Odkládání cíle by naopak podle vicepředsedkyně ESABCC Jette Bredahl Jacobsenové znamenalo promarněnou příležitost k modernizaci evropské ekonomiky, vytvoření kvalitních pracovních míst a podpoře role Evropy jako lídra v čistých technologiích.

Stejně tak výbor doporučuje, aby se cíl vztahoval čistě na emise v evropské ekonomice, nikoli za hranicemi. Návrh Evropské komise ale zahrnuje možnost splnit část cíle prostřednictvím takzvaných mezinárodních kreditů, tedy investic do projektů zaměřených na snižování emisí mimo Evropskou unii. To znamená jednak oslabení cíle, ale také další rizika včetně nasměrování investic na dekarbonizaci mimo evropskou ekonomiku.

ESABCC také připomíná, že Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem v důsledku klimatické krize, a proto jí hrozí vážné důsledky včetně masivních ekonomických škod. Podle studie ekonomů z Evropské centrální banky a Univerzity Mannheim publikované tento týden způsobila horka a další projevy extrémního počasí jen během letošního léta škody ve výši 43 miliard eur napříč celou Evropou a do roku 2029 by se škody mohly vyšplhat až na 126 miliard eur. Studie navíc celou řadu dopadů nezohledňuje, takže reálné škody jsou pravděpodobně ještě vyšší.

O návrhu klimatického cíle pro rok 2040 by se mělo jednat už tento čtvrtek na radě ministrů životního prostředí. K rozhodnutí nakonec tento týden nejspíš nedojde a jednání budou pokračovat v dalších týdnech. Česká republika by ale při jednáních měla mít na paměti, že už samotný návrh Evropské komise je oproti vědeckým doporučením slabší. A měli bychom se také ptát, kdo a proč chce návrh dále oslabit a zda jsou selektivní zájmy fosilního průmyslu skutečně zájmem celého státu.