Před dvěma lety, na jaře 2022, představil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) novou hodnotící zprávu. V průvodním prohlášení stálo: „Důkazy jsou jasné: je čas jednat.“ Podle autorů zprávy je zásadní co nejrychleji snížit emise skleníkových plynů a zmírnit tempo oteplování. V České republice ale jako kdyby si toho politická garnitura ani nevšimla.

Za méně než dva týdny budou voliči v České republice a celé Evropské unii vybírat nové složení Evropského parlamentu — klíčové instituce, která spoluurčuje budoucnost jedné z nebohatších a nejvlivnějších částí světa a tím i budoucnost globální ekologické politiky jako takové.

V České republice ale jako kdyby se politické strany a hnutí tématu aktivnější klimatické politiky vyhýbaly, nebo se ho dokonce bály. Například Starostové sice naléhavost klimatické krize uznávají, avšak spojují téma klimatu s bezpečností a slibují „ochranu“ před dopady krize. Koalice SPOLU pro jistotu klimatické změny ve svém programu ani nezmiňuje a hnutí ANO svým voláním po přizpůsobení se klimatickým změnám v podstatě prosazuje akceptaci klimatické katastrofy.

Postoj ke klimatické politice stran kandidujících do Evropského parlamentu můžeme podle jejich programů rozdělit do přibližně tří kategorií.

Do první patří Pirátská strana a Zelení, Starostové a Sociální demokracie. Tyto strany respektují výsledky vědeckých studií a ve svých programech podporují aktivní klimatickou politiku.

Do druhé kategorie spadá koalice SPOLU, jejíž program volá po ochraně klimatu, ale situaci naléhavé krize konstatovanou vědci v podstatě ignoruje.

Třetí skupinou jsou strany, které soutěží o co nejradikálnější formulování klimaskeptického programu popírajícího současný stav vědeckého poznání. Jde o aktéry od parlamentních subjektů hnutí ANO a Okamurovy SPD, až po širokou plejádu menších formací jako Motoristé sobě a Přísaha nebo koalice Stačilo!, která kandiduje pod vedením současné europoslankyně za KSČM Kateřiny Konečné.

Respektovat vědecké poznání

„Klimatická krize je největší a nejsložitější výzva současnosti,“ píší Piráti ve svém programu. Přechod na „čistší a udržitelnější ekonomiku“ je podle nich možný jen v prosperující společnosti. Slibují tedy, že budou „klást důraz na to, aby byl přechod na hospodářství s minimem skleníkových plynů pozvolný a proběhl pomocí tržních nástrojů a s co nejmenším dopadem na nejzranitelnější skupiny obyvatel“. Piráti odmítají, aby se na náklady řešení klimatické krize skládali „běžní lidé“. Místo nich mají za transformaci zaplatit uhlobaroni a korporace, které ze znečišťování profitovaly.

Na závažnosti klimatické krize se s Piráty shodnou Zelení. Strana Zelených v programu přímo zmiňuje nutnost snižování emisí skleníkových plynů a uvádí, že „Evropa musí jít dopředu a přijmout ambicióznější cíle odchodu od fosilních paliv a dosažení uhlíkové neutrality.“ Mezi hlavní kroky, které k dosažení těchto cílů má Evropská unie podle Zelených podniknout, je mobilizace veřejných i soukromých zdrojů a zvýšení investic do klimatických cílů tak, aby polovina unijních peněz šla na boj s klimatickou krizí.

Zelení chtějí vytvářet evropskou politiku v oblasti klimatu „v souladu s vědeckými doporučeními Rady EU pro klima“ a zároveň dbát na to, aby taková politika neohrozila „sociální soudržnost“. Zelení tak navrhují zavedení sociálních opatření, která by ochránila zranitelné skupiny obyvatel Evropy v průběhu transformace, a dodávají, že je nutné zavést daň pro půl procenta nejbohatších, kteří v porovnání s ostatními obyvateli kontinentu mají násobně větší emise skleníkových plynů. Podle Strany zelených by taková daň mohla přinést až 213 miliard euro ročně.

Sociální rozměr klimatické politiky snad nejsilněji akcentuje Sociální demokracie: „V důsledku klimatické změny způsobující oteplování planety budou přírodní katastrofy v Evropě častější. Tuto změnu způsobují ti nejbohatší na úkor těch nejzranitelnějších, kteří nejvíce pocítí její důsledky.“ Podle programu SOCDEM musí transformace k udržitelnější ekonomice pomoci střední a nižší třídě, a podpoří proto jen taková opatření, která nepovedou ke zchudnutí občanů unie.