Četba programů českých politických stran a volebních koalic pro volby do Evropského parlamentu je trudná činnost. V podstatě všechny totiž nabízejí poněkud bombastická ujišťování o tom, co ta která politická formace hodlá v Evropské unii „zásadně“ změnit či zařídit, aniž by to odpovídalo jejich reálným možnostem. A skoro všechny se přitom vyhýbají tomu, aby jasně definovaly, jak se staví ke skutečně zásadním otázkám.

K těmto strategickým otázkám v českém kontextu patří postoj k přijetí společné evropské měny nebo k evropskému Green Dealu. A v neposlední řadě i otázka vnitřní reformy EU tak, aby byla více akceschopná. Konkrétně jde o návrh Německa a Francie podstatně rozšířit většinové hlasování na úkor toho jednomyslného.

Posledně zmíněný problém úzce souvisí s možným rozšířením EU o země západního Balkánu, Moldavsko či v budoucnu snad i Ukrajinu. V podstatě všechny české politické strany i současná vláda slibují zemím západního Balkánu, že se zasadí o jejich přijetí do EU, ale zároveň se buď k otázce reforem rozhodovacích procesů v EU, bez nichž řada západoevropských zemí nepřistoupí na další rozšíření EU, staví negativně, nebo okolo nich jen opatrně našlapují.

V podstatě všechny programy se nesou ve stylu známém z minulosti, kdy Česká republika uvedla svoje první předsednictví v EU v roce 2009 heslem „Evropě to osladíme“. Jak víme, předsednictví skončilo fiaskem. A to nejen proto, že během něho padla česká vláda, ale právě i kvůli rozporu mezi poněkud bombastickým ujišťováním, obsaženým už v heslu „Evropě to osladíme“, že víme vše nejlépe, a reálnými možnostmi země, jako je Česká republika.

Jelikož evropské volby jsou u nás jakousi předehrou pro ty sněmovní v příštím roce, dalo by se čekat, že vládní i opoziční strany, se postaví k evropským problémům, jež budou definovat jejich programy i před sněmovními volbami, čelem. Místo toho, ale nabízejí vesměs jen obecná až vágní hesla.

Koalice Spolu

Nejvíce neurčitý je program koalice Spolu, což je ovšem ve světle rozdílných pohledů jejích jednotlivých členů na fungování EU svým způsobem pochopitelné. V programu Spolu se tak o euru, na jehož přijetí se tři strany koalice neshodnou, neobjevuje ani zmínka. A jelikož se strany plně neshodnou ani na postojích ke Green dealu a na potřebě dále EU integrovat, nenajdeme v programu zmínku ani o těchto tématech.

Program se tak drží obecných hesel jako Evropa vnitřně svobodná, Evropa vnitřně bezpečná, Evropa konkurenceschopná, Evropa energeticky nezávislá, Evropa zelená pro člověka, Evropa propojená dopravní infrastrukturou či Evropa kulturně rozmanitá.

Z „desatera“, jak svůj program koalice Spolu nazvala, si každý může v obecné rovině vybrat, co chce, ale ve výsledku to nic neznamená. Koalice jako celek nejenže nebude v EP působit v jedné frakci, ale za ni zvolení europoslanci nebudou mít reálnou sílu obecně deklarované cíle prosadit.

Obecně program koalice Spolu působí jako dokument, který je napsán tak trochu z nouze, když už se tři strany s rozdílnými postoji rozhodly kvůli udržení značky Spolu pro sněmovní volby kandidovat společně. Snad jen z posledního bodu „desatera“ na nás zavane duch ODS: Evropa budoucnosti se prý nesmí změnit na evropský superstát, je třeba rušit nepotřebné agentury a instituce.

Předseda ODS Petr Fiala se pokusil to, o co koalici Spolu v evropských volbách jde, shrnout následujícími slovy: „Abychom zvládli rostoucí bezpečnostní hrozby, nebezpečí spojená s nelegální migrací, společně zajistili energetickou a strategickou soběstačnost a prosperitu, musíme Evropskou unii rozumně měnit. Boj za lepší Evropu ale není bojem proti Bruselu a Evropské unii.“

No, nekupte to!

STAN

Mnoho voličů rozladěných vnitřní nekompatibilností koalice Spolu bude nejspíš hledat alternativu v hnutí Starostové a nezávislí. Dalo by se proto předpokládat, že hnutí do témat, kterým se program Spolu úzkostlivě vyhýbá, tvrdě řízne. Jenže i program STAN se topí v obecnostech. Jeho mottem je „postaráme se o Česko v Evropské unii.“

Ponecháme-li stranou, že europoslanci mají reprezentovat lid EU, nikoliv jednotlivé země, a i proto ostatně patří k různým evropským frakcím, je obrat „postaráme se“ dosti nešťastný sám o sobě. Ještě méně šťastné jsou sliby, o co o všechno se europoslanci za STAN postarají.

Zde je letmý výčet: kvalita života v regionech, větší přívětivost života v EU pro mladé lidi, lepší ochrana před nelegální migrací, potravinová soběstačnost, vítězství v boji s dezinformacemi, lepší ochrana před nelegální migrací, snížení zbytečných regulací, ochrana osobních údajů a podobně.

Program se ale na rozdíl od vágního „desatera“ koalice Spolu přece jen dotýká témat, která budou dění v EU nevyhnutelně definovat. Green deal sice není výslovně zmíněn, ale STAN se prý „postará“ o to, aby Evropa snižovala emise skleníkových plynů, čehož má Evropa dosáhnout upuštěním od fosilních paliv a přechodem na nízkoemisní energetiku, dopravu a udržitelné zemědělství. Evropa se má stát světovým lídrem v zelených technologiích.

Program také explicitně zmiňuje jako cíl posílení evropského pilíře NATO a prohloubení mezi členskými státy v oblasti obrany. To bude nepochybně zásadní téma zejména v případě, že v USA zvítězí v prezidentských volbách Donald Trump.

Piráti

Piráti se nesmyslným formulacím typu „zajistíme“ nebo „postaráme se“ v programu vesměs vyhýbají, což je sympatické. Ale i jejich program je značně obecný a slibuje věci, které několik pirátských europoslanců nebude mít sílu prosazovat. Je proto užitečný spíše jako obecný kompas prozrazující pirátské postoje.

Z obecných formulací ale přece jen vystupuje několik témat, která Piráty jasně odlišují od ostatních stran. Tím hlavním je deklarovaná obecná starost o lidská práva, a zejména tato pasáž programu:

„Budeme se podílet na veškeré legislativě, která zrovnoprávní všechny občany bez ohledu na to, koho milují. Manželství pro všechny! … Podpoříme vzdělávání bez předsudků a stereotypů … Ochráníme bezpečí LGBTQ+ osob v Evropské unii … Nedovolíme, aby se nenávist živila uměle vytvářenými kulturními válkami. Ty často cíleně rozdmýchávají organizace placené například Putinovým Ruskem, které je vedoucí silou v potlačování lidských práv. Putin chce rozdělenou Evropu. Nenecháme ho vyhrát na tomto poli.“

Obsáhlou pasáž věnuje program i ženským právům. A na rozdíl od některých jiných programů se věnuje i klimatické krizi, i když Piráti pojímají tuto pasáž poněkud opatrnicky s tím, že jsou pro „šetrné“ řešení klimatické krize a podporují Pařížskou dohodu.

I oni se vyhýbají jasnějšímu postoji k evropskému Green dealu. Ba jazykem, který by mohla použít klidně i ODS tvrdí, že přechod na hospodářství s minimem skleníkových plynů má proběhnout prostřednictvím tržních nástrojů.

Stejně jako všechny ostatní strany podporují Piráti posílení vnějších hranic EU i efektivnější návratovou politiku. A odmítají přerozdělování migrantů i kvóty, i když na rozdíl od jiných zdůrazňují „humánní“ zacházení s migranty.

Hnutí ANO

Opatrné našlapování stran vládní koalice okolo migrace dává příležitost hnutí ANO, aby vynikl jeho program, který lze nejlépe definovat pojmy „strašení hrozbami, před kterými ANO občany ochrání“.

Tón udává už preambule programu: „Uděláme vše pro to, abychom naši zemi a naše lidi ochránili jak před hrozbami dnešní doby, tak před čímkoliv, co není fér a co nám může komplikovat život. A naše sny. Uděláme všechno pro to, abychom nebyli Evropany druhé kategorie. K tomu potřebujeme silné Česko. A silný program, kterým Česko ochráníme.“

Slovo „ochráníme“ nalezneme v programu mnohokrát. A migrace hraje zásadní roli. ANO slibuje, že se zasadí o reformu evropské azylové politiky, zpřísnění návratové politiky, lepší ochranu vnějších hranic EU. Ta se prý musí stát pro ilegální migraci „zcela neprostupnou“.

Zatímco deklarované cíle ANO se od programů ostatních stran přliš neliší, činí tak jazykem, který je o poznání agresivnější. Stejně si počíná při ujišťování, že EU se musí vrátit k větší suverenitě členských států, které mají větší rozhodovací pravomoci právě i ve vztahu k migraci.

Ve vztahu k bezpečnosti najdeme v programu ANO toto pozoruhodné tvrzení: „Nedávné vlny migrace z regionů zmítaných konflikty dále podkopaly bezpečnost a politickou soudržnost EU. Náš nejbližší spojenec a garant evropské bezpečnosti, Spojené státy americké, zároveň dává projevy i činy Donalda Trumpa jasně najevo, že Evropa musí převzít vyšší podíl odpovědnosti za bezpečí a stabilitu celého kontinentu. Evropská unie musí na tuto situaci dát jednoznačnou odpověď a přijmout konkrétní kroky k posílení své vnitřní i vnější bezpečnosti.“

Trump zde není zmíněn jako hrozba, ale jako inspirace. A jako by chtělo napodobit Trumpovy často protichůdné výroky, ANO v programu dále píše: „Jednotlivé země a také EU jako celek musí zajistit lidem bezpečnost. Současně se odmítáme podílet na zveličování strachu z potenciálních bezpečnostních rizik, neboť takovéto podněcování vede k nárůstu extrémismu a xenofobie.“

Jinými slovy, ač se už preambule programu nese v duchu strašení a slibů, že ANO občany před hrozbami, kterými je straší, ochrání, odmítá se jedním dechem podílet „na zveličování strachu z potenciálních bezpečnostních rizik.“

ANO se také jasně staví k otázce přijetí eura. Nechce ho. „Přijetí eura není na stole. České republice se daří podstatně líp než většině zemí eurozóny. Eurozóna potřebuje reformu. Mluví o tom samy členské země eurozóny. Je samozřejmě důležité, aby se ČR aktivně podílela na jednáních o reformě eurozóny a trvala na takové reformě, která podpoří fiskální odpovědnost všech aktérů.“

To, že ANO na jedné straně odmítá vstup do eurozóny, ale na straně druhé se chce podílet na jejích reformách, je pozoruhodná argumentační slabina jeho postoje, které mohly ostatní strany využít. Jenže se raději rozhodly v této citlivé otázce oportunisticky mlčet.

Ti ostatní

Programy některých populistických a krajně pravicových stran, které mají jistou šanci se do europarlamentu dostat, nemá valný význam rozebírat, protože subjekty, jako je SPD, Stačilo! či PRO vystupují proti všem současným zásadním politikám EU, a mluví — poněkud umanutě — o suverenitě České republiky.

EU je v jejich pojetí v podstatě špatný projekt, který je buď třeba zásadně změnit, anebo, jak žádá SPD, je třeba rovnou uspořádat referendum o vystoupení České republiky z EU.

Komplexnější je program Sociální demokracie, který klade důraz na tradiční hodnoty sociální solidarity, snahy o změnšení rozdílů v EU v odměňování či na roli EU ve zdaňování nadnárodního kapitálu. SOCDEM ale podle průzkumů veřejného mínění nemá na rozdíl od koalice Stačilo! nebo koalice Přísaha a Motoristé reálnou šanci do EP proniknout.

Obecně tak lze konstatovat, že programy všech českých subjektů jsou až na výjimky ukázkou toho, že česká politika se v té evropské příliš neorientuje, a tudíž opakovaně přeceňuje svoje možnosti. A většina politických subjektů bohužel také využívá skutečnosti, že o EU toho příliš nevědí ani občané. Jejich programy proto nabízejí nereálné cíle, aniž by hrozilo, že je kvůli tomu voliči potrestají.