Andrej Babiš udělal o víkendu něco v českých podmínkách relativně neobvyklého — oznámil založení nové skupiny v Evropském parlamentu. Společně s Viktorem Orbánem z maďarského Fideszu a Herbertem Kicklem z rakouské Strany Svobodných vydali takzvaný „Vlastenecký manifest“, ideový základ, na kterém ji chtějí stavět.

Do splnění formálních kritérií, to jest mít třiadvacet europoslanců ze sedmi zemí, jim sice ještě partneři ze čtyř zemí chybějí, nicméně to jim nebrání slibovat už teď, že budou nejsilnější — krajně — pravicovou skupinou v Evropském parlamentu. Jak to udělají?

Různé vize nových bloků v Evropském parlamentu jsou poměrně běžná věc. Pokud nejste formálně zakotveni v některé z existujících evropských politických stran, jako je Evropská strana lidová, Evropská strana zelených a podobně, různě seriózně míněných návrhů obvykle dostanete docela dost. Málokterý ale přežije do realizační fáze — odkrytí karet, kdy za sebou spálíte mosty, zrušíte stará spojenectví a založíte nová.

Má to své praktické důsledky — velká část peněz, se kterými europoslanec operuje, totiž v nějaké formě prochází právě přes skupinu. Na úspěchu akce tedy závisí pracovní pozice řady lidí. Zároveň se od síly skupiny odvíjí pozice ve výborech parlamentu — a tedy politický vliv. Pokud se tedy někdo odhodlá spálit mosty, mívá to dobře spočítané.

Když hledám, kde najít materiál, který Babišovi s Orbánem chybí, nabízí se dosavadní skupina Identita a Demokracie (ID). V ní doposud působila česká SPD, nicméně její hlavní početní síla stála na spojenectví francouzského Národního sdružení vedeného Marine Le Penovou, italskou Ligou vedenou Matteem Salvinim a německou Alternativou pro Německo (AfD).

Liga v evropských volbách nedopadla příliš slavně a AfD byla už před volbami vyloučena, protože její vůdci obhajovali pro ostatní příliš kontroverzní názory — jako třeba tezi, že „ne každý člen NSDAP byl automaticky nacista“. Salviniho Liga už údajně ohlásila záměr se k babišovsko-orbánovské skupině připojit, stejně tak jako další menší člen dosavadní frakce Identita a Demokracie — krajně pravicová portugalská strana Chega.

Pro přiblížení myšlenkového světa Identity a demokracie se hodí najít na jejich stránkách stanovy, konkrétně jejich článek 3. Délkou je zhruba podobný Babišovu „Vlasteneckému manifestu“, který ho obsahově de facto kopíruje. Posuďte sami — odvolává se na:

• svrchovanost (suverenitu), nezávislost a kulturní identitu evropských národů,
• řecko-římské a židovsko-křesťanské dědictví,
• nutnost omezovat pravomoce EU, speciálně je tu zmínka o nutnosti zachování veta v Radě Evropské unie,
• odpor proti migraci.

Toho, co v babišovsko-orbánovském manifestu nenajdeme, vlastně není mnoho — chybí v něm zmínky o přímé demokracii. A u Babiše s Orbánem naopak přibyl krátký příslib ekonomických a vědeckých úspěchů.

Starý komunista Babiš si na náboženství a křesťanskou identitu nikdy moc nepotrpěl a v relativně ateistických českých zemích to působí trochu jako zjevení. Pokud se tedy pod něco podobného podepsal a jeho věrní to teď po něm budou opakovat, znamená to, že dělá krok směrem k budoucím politickým partnerům.

Z toho, jak je text napsaný, se dá soudit, že bude souznít jak s lepenistickým Národním sdružením, tak i s Alternativou pro Německo, které se podepsaly pod původní stanovy Identity a demokracie. Každá z oněch stran pracuje na vlastním spojenectví v rámci Evropského parlamentu, a další partnery tedy ocení.

Je asi pravděpodobné, že spory o přijatelné množství hákových křížů Babiš přenechá Filipu Turkovi — ten s tím ostatně už má zkušenosti — a zamíří si pro spojenectví s Francouzi. Le Penová teď žije volbami, během kterých zřejmě nemůže vyhlásit spojenectví se dvěma východoevropskými oligarchy proslulými rozkrádáním evropských rozpočtů. Ale pochybuji, že by Babiš s Orbánem dělali to, co nyní dělají, kdyby neměli jasný příslib, že po francouszkých volbách se na spolupráci s ní domluví.

Pro Českou republiku je to poměrně černý scénář. Identitářská propaganda, skrytá v odkazovaných textech, kterou doposud z francouzštiny do češtiny překládal relativně neschopný Okamura, se u nás může začít šířit celou PR mašinérií třicetiprocentní, od příštího roku už bohužel nejspíš znovu vládní, strany.