↗

Maďarské předsednictví se však po nedávné „mírové“ cestě Viktora Orbána do Kyjeva, Moskvy, Pekingu a také Spojených států, která byla navíc prezentována jako oficiální akce předsednictví EU, nedá považovat za úplně důvěryhodné a reputačně únosné, jak to nakonec i ukázala reakce dalších evropských představitelů a jednotlivých členských států. Foto FB Viktor Orbán

Nedávné rozhodnutí maďarské vlády otevřít se v oblasti vízové politiky vůči Rusku, Bělorusku a dalším pěti státům představuje pro zbytek Evropské unie zásadní bezpečnostní riziko. To také plyne z hodnocení představitelů Evropské komise, dopisu více než sedmdesáti evropských poslanců, ale také ze stanovisek mnoha členských států, které po Maďarsku začaly požadovat revizi uvedeného opatření.

Oficiálně má teď Budapešť čas do 19. srpna, kdy má zodpovědět sérii otázek spojených se svým kritizovaným krokem, které maďarské vládě adresovala eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová, do jejíž kompetence migrace a otázka vnějších hranic spadá. Evropská oficiální místa, ale také odborníci na migraci totiž upozorňují, že Maďarsko ve svém přístupu porušilo pravidla společné migrační politiky a fungování Schengenského prostoru, neboť na vydávání takzvané národní karty zjednodušující přístup do Evropské unie pro „hostující pracovníky“ z Ruska a Běloruska, aniž by požadovalo bezpečnostní prověrku, zkrátka nemá právo.

Oficiální zdůvodnění potřeby usnadnit přístup Rusů a Bělorusů na maďarské území v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Paks-II přitom ukazuje na hlubší nesoulad se zbytkem evropského společenství. To se promítá i v hodnocení situace na Ukrajině, a úvahách o jejím dalším žádoucím vývoji.

Kde hledat příčiny sporu

Kořeny rozdílného pohledu na Rusko, Bělorusko, ale i další autoritářské země na východ od maďarských hranic, bychom mohli najít v maďarské politice po roce 2011 v takzvaném Východním otevřením, které mělo vládě Viktora Orbána pomoci do země přivést nové investice a ekonomické příležitosti a vypořádat se s hlubokou ekonomickou krizí, která zemi tehdy sužovala. Nejen s Ruskem, ale také Běloruskem přitom v té době, ale ještě i později, obchodovala celá řada evropských států. Všechny ovšem svůj postoj revidovaly, zčásti už po roce 2014 a ruském obsazení Krymu, ale ještě mnohem významněji po únoru 2022: ostatní země Evropské unie vůči oběma autoritářským mocnostem zaujaly politiku izolace.