↗

Maďarské předsednictví se však po nedávné „mírové“ cestě Viktora Orbána do Kyjeva, Moskvy, Pekingu a také Spojených států, která byla navíc prezentována jako oficiální akce předsednictví EU, nedá považovat za úplně důvěryhodné a reputačně únosné, jak to nakonec i ukázala reakce dalších evropských představitelů a jednotlivých členských států. Foto FB Viktor Orbán

Nedávné rozhodnutí maďarské vlády otevřít se v oblasti vízové politiky vůči Rusku, Bělorusku a dalším pěti státům představuje pro zbytek Evropské unie zásadní bezpečnostní riziko. To také plyne z hodnocení představitelů Evropské komise, dopisu více než sedmdesáti evropských poslanců, ale také ze stanovisek mnoha členských států, které po Maďarsku začaly požadovat revizi uvedeného opatření.

Oficiálně má teď Budapešť čas do 19. srpna, kdy má zodpovědět sérii otázek spojených se svým kritizovaným krokem, které maďarské vládě adresovala eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová, do jejíž kompetence migrace a otázka vnějších hranic spadá. Evropská oficiální místa, ale také odborníci na migraci totiž upozorňují, že Maďarsko ve svém přístupu porušilo pravidla společné migrační politiky a fungování Schengenského prostoru, neboť na vydávání takzvané národní karty zjednodušující přístup do Evropské unie pro „hostující pracovníky“ z Ruska a Běloruska, aniž by požadovalo bezpečnostní prověrku, zkrátka nemá právo.

Oficiální zdůvodnění potřeby usnadnit přístup Rusů a Bělorusů na maďarské území v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Paks-II přitom ukazuje na hlubší nesoulad se zbytkem evropského společenství. To se promítá i v hodnocení situace na Ukrajině, a úvahách o jejím dalším žádoucím vývoji.

Kde hledat příčiny sporu

Kořeny rozdílného pohledu na Rusko, Bělorusko, ale i další autoritářské země na východ od maďarských hranic, bychom mohli najít v maďarské politice po roce 2011 v takzvaném Východním otevřením, které mělo vládě Viktora Orbána pomoci do země přivést nové investice a ekonomické příležitosti a vypořádat se s hlubokou ekonomickou krizí, která zemi tehdy sužovala. Nejen s Ruskem, ale také Běloruskem přitom v té době, ale ještě i později, obchodovala celá řada evropských států. Všechny ovšem svůj postoj revidovaly, zčásti už po roce 2014 a ruském obsazení Krymu, ale ještě mnohem významněji po únoru 2022: ostatní země Evropské unie vůči oběma autoritářským mocnostem zaujaly politiku izolace.

Maďarsko svůj postoj vůči Rusku a Bělorusku sice oficiálně spojilo s evropským, ale po celou dobu si vůči oběma režimům v praxi udržovalo svůj vlastní přístup. A odlišný postup zvolilo také vůči napadené Ukrajině.

Ostatně právě Ukrajina ve skupině zemí, vůči kterým se Maďarsko po roce 2011 pomyslně vstřícně „otočilo“, chyběla. To se v různých podobách a na základě mnohačetných bilaterálních sporů v průběhu let potom opakovalo s železnou pravidelností.

Po roce 2014 byly vzájemné vztahy mezi oběma státy pravděpodobně nejhorší. Zapříčinila to skutečnost, že Ukrajina vedená tehdy nově zvoleným prezidentem Petrem Porošenkem přijala celou řadu zákonů upevňujících postavení ukrajinštiny ve veřejném životě a také ve vzdělávání.

Když politické vedení země přijalo dva zákony o jazyku a vzdělávání, Maďarsko se s ohledem na svou menšinu na západě země v Zakarpatí rozhodlo na oplátku blokovat ukrajinské vztahy se Severoatlantickou aliancí. To se oficiálně vyřešilo až revizí ukrajinského partnerství s Aliancí po summitu NATO ve Vilniusu v červenci minulého roku.

Nicméně i tam se to muselo prosadit proti vůli Budapešti, jež se nakonec musela smířit s vůlí svých aliančních spojenců, kteří si přáli vyjádřit Ukrajině solidaritu. Oproti tomu s Moskvou nebo Lukašenkovým Běloruskem maďarští představitelé dále udržovali vřelé vztahy, a dokonce pokračovali ve vyjednávání strategických investic, zejména v oblasti energetiky, která Rusko s Maďarskem dlouhodobě závislém na dodávkách ruských palivových surovin po mnoho let pojí.

Vůči Maďarsku je třeba zaujmout rezolutnější postoj

Současná situace a spory mezi maďarskou vládou a zbytkem evropského společenství jsou zvláště pikantní minimálně ve dvou dalších ohledech. Zaprvé, Maďarsko nyní na šest měsíců Evropské unii předsedá. Podílí se tudíž na organizaci chodu jednání, zprostředkování dohod a kompromisů mezi členskými státy a dalšími institucemi, ale také spoluvytváří program společných jednání a stanovuje jejich priority. To se odehrává v citlivé době změny evropské garnitury a za nástupu Evropské komise v novém složení, i když znovu pod vedením Ursuly von der Leyenové jako prověřené hlavy evropské výkonné moci.