„Nad vším chtějí mít kontrolu. Všechno nám chtějí diktovat, a když se někdo z učitelů v jejich očích chová špatně, hrozí mu za to následky,” komentuje vládní zásahy do vzdělávání učitelka Anna (jméno je zde na její přání změněno). Potkáváme se na jedné z běžných základních škol v Budapešti. Učí tu už třináct let. Podobně jako tisíce dalších učitelů po celém Maďarsku se Anna minulý rok rozhodla zapojit do učitelského hnutí občanské neposlušnosti. Učitelé začali stávkovat, přestože jim nový zákon právo na stávku upřel.

Možnost stávky byla učitelům prakticky znemožněna vládním dekretem z února 2022. Vláda Viktora Orbána tímto dekretem zareagovala na dvouhodinovou „varovnou“ stávku požadující zlepšení podmínek učitelů, kterou učitelské odbory zorganizovaly na konci ledna 2022. Další stávka většího rozsahu se měla uskutečnit v polovině března. Únorový dekret ale stanovil tak přísné podmínky pro zajištění takzvaných minimálních služeb, tedy počtu hodin, o které studenti nemohou přijít, že učinil stávku prakticky neproveditelnou.

Pomocí dekretů obchází maďarská vláda běžný legislativní proces. Umožňuje jí to neustále prodlužovaný nouzový stav, který v Maďarsku trvá — pouze s několikaměsíční přestávkou — už od propuknutí pandemie koronaviru v březnu 2020. Dnes je jeho zdůvodněním válka na Ukrajině. Maďarský helsinský výbor spolu s dalšími organizacemi občanské společnosti ale upozorňuje, že vláda nouzového stavu dlouhodobě zneužívá v otázkách, které se pandemie ani války na Ukrajině netýkají. Omezení práva učitelů na stávku je jedním těchto z případů.

„Změna zákona stávku úplně vyprázdnila. Musíte být ve škole a odučit polovinu všech hodin, a když učíte studenty v posledních ročnících střední školy, musíte odučit všechny hodiny. Proto jsme se rozhodli začít s občanskou neposlušností,” vysvětluje Beáta Berta, jedna z dalších učitelek, s kterou jsem se v Budapešti setkala. Beáta Berta je členka učitelského hnutí Tanítanék (Chtěl bych učit) a nyní už bývalá učitelka angličtiny a maďarštiny na gymnáziu v Budapešti. Poté co bylo několik jejích kolegů kvůli účasti v občanské neposlušnosti ze školy propuštěno, rozhodla se sama začátkem roku 2023 podat výpověď.

Učitelské odbory a hnutí dlouhodobě upozorňovaly na nedůstojné podmínky učitelů, jejich extrémně nízké platy, nedostatek učitelů na školách a další problémy ve veřejném vzdělávání. Vláda ale odmítala s učiteli vést dialog a učitelé začali vnímat občanskou neposlušnost jako poslední možnost, jak dosáhnout změny. „Cítili jsme, že za daných podmínek už není možné učit a že tohle je naše poslední šance,” vzpomíná Beáta Berta.

Atmosféra strachu

„Když jsme u nás na škole začali v říjnu 2022 s občanskou neposlušností, dostali jsme hned po prvním dni dopis ze školského okrsku. Opravdu hned druhý den. Ředitelka školského okrsku byla naše nadřízená už dva roky, ale dosud jsme o ní neslyšeli. Nikdy s námi nechtěla vést o ničem diskuzi. Zato hned druhý den po zahájení naší občanské neposlušnosti nám poslala dopis, ve kterém nás informovala, že pokud v tom budeme pokračovat, můžeme přijít o práci. Poté si asi devět kolegů řeklo, že pokračovat nezvládnou,“ popisuje Beáta Berta situaci na Gymnáziu Frigyese Karinthyho.

Šest pedagogů z tohoto gymnázia bylo úřadem školského okrsku za jejich účast v občanské neposlušnosti propuštěno. Nebyla to jediná škola, kde učitelé dostali z tohoto důvodu od úřadu výpověď. Úřady školských okrsků nejsou orgány samosprávy, ale vládní úřady, pod které se školy v posledních letech centralizovaly. Pedagogové se dodnes s úřadem soudí pro nezákonné ukončení služebního poměru.

Beáta Berta překvapivě mezi vyhozenými učiteli nebyla, byť občanskou neposlušností strávila víc času než její propuštění kolegové. Nakonec se ale rozhodla, že jí po třiadvaceti letech učení nezbývá než ze školy odejít: „Cítila jsem, že už nemůžu na škole dál zůstat. Měla jsem totiž dvě možnosti. Buď ze školy odejít, nebo zůstat a dělat, jako by se nic nestalo. Nemohla jsem s občanskou neposlušností pokračovat celé pololetí. Moji studenti by přišli o hodiny, já bych neměla plat a stejně by se nic nezměnilo. Nikoho by to nezajímalo.“

Berta popisuje, že během protestů na škole panovala atmosféra strachu: „Myslím, že tohle je největší úspěch Orbánova režimu: lidé se bojí, a přitom ani nevědí, čeho přesně by se měli bát. Myslím si, že školský okrsek nebo vláda nikdy neřekly, že když tohle uděláte, zavřeme vaši školu nebo něco takového, ale celou dobu to viselo ve vzduchu.“

Na napjatou atmosféru na škole během občanské neposlušnosti vzpomíná i učitelka Anna: „Byli jsme rozděleni na tři skupiny. Ti, kteří do toho chtěli jít a šli. Ti, kteří to chtěli udělat, ale nemohli nebo si netroufli. A ti, kterým na tom nezáleželo. Půl roku jsme cítili, že nejsme spolu. Byli jsme rozdělení a ten pocit byl dost nepříjemný.“ Atmosféra se ještě zhoršila poté, co na jiných školách došlo na propouštění učitelů: „Ti, co se předtím báli, se pak báli ještě víc. Ti, kteří nechápali, proč to děláme, to pak nechápali už vůbec a říkali nám: Nevidíte, co se může stát?“

Navzdory napjaté atmosféře Anna říká, že by rozhodně protestovala znovu. Už podle ní není co ztratit. Plat učitele je tak nízký, že kdekoliv jinde by si vydělala víc. Zároveň má ještě další zaměstnání, protože ze samotného učitelského platu se nemůže uživit.

Z platu učitele se nedá vyžít

Podle odhadů učitelských odborů chybělo v roce 2022 na školách asi 16 000 pedagogických pracovníků. Podle zjištění nezávislého novinářského serveru Átlátszó během roku 2023 ze škol odešlo asi 4300 učitelů. Z toho přes 2 500 učitelů se rozhodlo z veřejného školství odejít poté, co v létě parlament schválil zákon, který postavení učitelů ještě více zhoršuje.

Jedním z hlavních problémů jsou velmi nízké učitelské platy. Ty se u začínajících učitelů mohou blížit minimální mzdě a ani učitelé s mnohaletou praxí si na výrazně vyšší plat nepřijdou — jejich plat zůstává hluboko pod průměrnou mzdou. Podle dat OECD vydělávají učitelé pouze 60 procent toho, co si v Maďarsku vydělají v průměru ostatní pracovníci s vysokoškolským diplomem. Jedná se o zdaleka nejhorší poměr mezi zeměmi OECD.

„Je mi přes padesát. Mám tři vysokoškolské tituly a ještě nějaké další vzdělání. Učím tu už přes třináct let a v současné době vydělávám v přepočtu něco málo přes šest set euro. Je to šílené,“ popisuje Anna vlastní situaci s platem. „Z toho důvodu mají učitelé ještě další práce. Dvě, tři nebo čtyři další práce, takže to znamená, že jsou neustále extrémně unavení,” vysvětluje Anna, která si sama k učení na základní škole přivydělává ještě několika dalšími pracemi. Setkává se i s učiteli, kteří si mohou dovolit učit jen proto, že mají bohatého partnera.

„Když se podívám zpátky, je to absurdní, jak jsem to mohla zvládat. Učila jsem na opravdu velmi dobré škole, takže na každou hodinu jsem se musela opravdu dobře připravovat. Moji studenti byli velmi motivovaní a inteligentní a já jsem jim chtěla něco předat. Kdybych jim jen převyprávěla to, co můžou najít v učebnicích, bylo by to úplně k ničemu. Vedle výuky ve škole jsem vždy měla studenty ještě na soukromé lekce. Učila jsem na jazykové škole a tam jsem také dělala zkoušející. K tomu všemu jsem měla ještě další druh činnosti — jsem totiž biblioterapeutka, takže jsem vedla svépomocné a terapeutické skupiny, ve kterých jsme pracovali s texty a četbou. Z toho jsem také měla nějaký příjem. Takže ano, vždycky jsem měla vedle učení na škole ještě tak tři další práce,“ vzpomíná Beáta Berta. Data zároveň ukazují, že počet hodin, které musí učitelé v Maďarsku ve škole odučit, je nejvyšší z celé Evropské unie.

Škola jen na hlídání dětí

Vysoká pracovní zátěž spolu s extrémně nízkým platovým ohodnocením vedou k velkému nedostatku učitelů na školách. Anna mi vypráví, že u nich na škole si zatím mohou dovolit dál fungovat jen díky tomu, že se na školu vrátilo několik kolegů v důchodu. Řada jiných škol ale začátkem nového školního roku kvůli nedostatku učitelů čelila zásadním problémům. To se následně projevuje například tím, že na školách učí nekvalifikovaní pracovníci nebo že se slučují skupiny dětí na výuku do větších celků.

Beáta Berta popisuje situaci ze školy svých dětí, kde úřad školského okrsku rozhodl, že menší skupiny, ve kterých se děti dosud učily matematiku, už nejsou potřeba. Nyní se všechny děti učí společně ve třídě s téměř třiceti žáky, takže místo původních tří učitelů matematiky už potřebují jen jednoho. Když se Berta na škole ptala, proč k tomu došlo, dostala odpověď, že tak rozhodl školský okrsek. Má prý být ráda, že vůbec nějakého učitele matematiky ještě ve škole mají.

Podobné příběhy slýchám i od studentů, s kterými jsem se v Maďarsku setkala. Domonkos Ádám z Egységes Diákfront — Sjednoceného studentského hnutí — mi vypráví: „Ten systém se hroutí. Někteří lidé by řekli, že už se zhroutil. Běžně slýcháme příběhy, jak paní uklízečka dává pozor na třídu během matematiky. Nedávno jsem slyšel o učiteli literatury, který jen jednou za týden nebo za dva týdny přijde studenty zkontrolovat, jestli splnili zadané úkoly, a zbytek dní je tam jen někdo, kdo hlídá, jestli jsou ve třídě.“

Podle řady účastníků se tímto způsobem ze škol postupně vytrácí vzdělávání a školám hrozí, že se stanou jen jakýmsi místem na hlídání dětí.

Novými vzdělávacími osnovami k většímu národovectví

Nízké platy nejsou jediným problémem, kvůli kterému učitelé protestovali. To, že je veřejné vzdělávání podfinancované, se odráží i na zanedbané infrastruktuře a vybavenosti škol. Na školách se často rodiče a učitelé skládají na nákup vybavení nebo i těch nejzákladnějších potřeb.

„Vláda nedává peníze na školní budovy ani jejich vybavení. Někdy musím jít a koupit nám mýdlo a utěrky. A to jsou takové základní věci. Pak jsou to třeba praskliny ve zdi, které nikdy neopraví. Máme tu ještě jednu budovu pro menší děti, která je v tak špatném technickém stavu, že nejlepší by bylo ji úplně zbourat. Jenže to nemůžeme, protože na novou nemáme peníze. Učitelé se mohou snažit třídy vyzdobit a udělat to tam hezké, jak to jen jde, ale kvůli zanedbanému odpadnímu systému se téměř nedaly používat toalety,“ popisuje mi Anna u okna s výhledem na školní budovu, před kterou si zrovna hrají děti.

Vedle špatného stavu školních budov učitelé a studenti kritizují, že v důsledku centralizace veřejného vzdělávání za předchozích vládních období Viktora Orbána byla omezena autonomie škol. Dalšími kontroverzními změnami pak bylo zavedení nových vzdělávacích osnov v letech 2012 a 2020. Vzdělávací osnovy z roku 2020 byly po zveřejnění široce kritizované, neboť jsou velmi konzervativní, jdou proti duchu moderních vzdělávacích proudů a v oblasti výuky literatury a historie jsou prosazovány změny diktované především ideologií.

„K vytvoření školních osnov byli jmenováni lidé, kteří jsou zcela zjevně ideologicky zaujatí ve prospěch vládního výkladu těchto předmětů. Během procesu přípravy obsah nových osnov v podstatě nekonzultovali se sdruženími učitelů a tímto způsobem to také schválili,“ komentuje nové osnovy Simon Rózsa ze studentského hnutí Egységes Diákfront.

Nové školní osnovy vyvolávají kritiku také proto, že učitelům neposkytují téměř žádnou volnost a autonomii při učení. Objem zadané látky je takový, že je podle výpovědí učitelů nezvládnutelný, a už vůbec nezbývá prostor pro diskusi s žáky. Povinné jsou i jednotné učebnice literatury nebo historie. „Učebnice z posledních pěti let jsou přitom pro učení dětí naprosto nepoužitelné,“ dodává učitelka Anna.

Na vzdělávání dohlíží ministr vnitra

Přístup Orbánovy vlády ke vzdělávání ilustruje i skutečnost, že od roku 2010 Maďarsko nemá ministerstvo školství. Po volbách v roce 2022 se oblast vzdělávání dostala pod gesci ministerstva vnitra, které podobně jako v České republice zodpovídá především za policii. Mnozí to vnímali jako jasný signál, že se vláda k dialogu s učiteli nechystá.

„Ministr vnitra je bývalý policejní prezident. A když se z něčeho stane problém, svěří se to ministru Pintérovi, který se s tím vypořádá,“ říká student Ádám. Ministr Sándor Pintér se například nechal slyšet, že učit je možné pouze ve třídě, kde vládne pořádek, nebo že občanskou neposlušnost považuje za záležitost pro disciplinární řízení.

„Vláda nás ignoruje jak gesty, tak činy. Přijali zákony, které jsou zcela v rozporu s našimi požadavky,“ popisuje student Rózsa. „Je to takový modus operandi téhle vlády. Cokoliv maďarská vláda v posledních letech udělala, vždycky své návrhy protlačila bez jakéhokoliv skutečného dialogu. A mohou si to dovolit, protože mají dvoutřetinovou většinu v parlamentu a zároveň kontrolu nad médii,“ dodává Rózsa.

Navzdory rozsáhlým protestům učitelů, studentů, jejich rodičů a dalších sympatizantů svobodného vzdělávání vláda na jaře 2023 představila zákon o postavení učitelů, který byl učitelskými organizacemi označován jako pomsta ze strany vlády.

Ačkoliv se celkově jednalo o více než dvousetstránkový komplikovaný právní text, organizace občanské společnosti a veřejnost měly pouze osm dní, aby se mohly k návrhu zákona vyjádřit. Po zveřejnění návrhu pět tisíc učitelů deklarovalo, že ze školy odejde, pokud bude zákon přijat. Navzdory další vlně protestů parlament v létě 2023 s drobnými úpravami zákon schválil. V plném rozsahu zákon začne platit od ledna 2024.

Maďarská unie občanských svobod (TASZ) upozorňuje, že zákon navyšuje povinnosti učitelů a zároveň omezuje jejich svobody. Zákon mimo jiné zbavuje učitele statutu státních zaměstnanců a vytváří nový právní rámec, ve kterém je postavení učitelů podstatně zranitelnější. Jsou dále omezena práva učitelských odborů a zákon také zavádí možnost přesouvat učitele mezi školami, což podle právničky Judit Zellerové z Maďarské unie občanských svobod jen dokazuje, jak velký nedostatek učitelů na školách panuje.

Zákon je problematický také v oblasti svobody slova, jak pro Deník Referendum blíže popisuje Zellerová: „Zákon vyžaduje od učitelů velkou míru loajality. Stanovuje, že učitel by se měl chovat takovým způsobem, aby podporoval důvěru veřejnosti vloženou do vzdělávacího systému. Učitelské odbory si to vykládají tak, že učitelé už nesmějí vzdělávací systém kritizovat.“ Zatím není jasné, jak se k zákonu postaví soudy, podle Zellerové má ale toto ustanovení jednoznačně zastrašující účinek na svobodu projevu učitelů.

Slzný plyn proti nezletilým studentům

Krize veřejného vzdělávání dopadá i na práva studentů, především na jejich právo na vzdělání. Od roku 2022 studenti ve velkém protestují spolu se svými učiteli. Ačkoliv všechny protesty byly nenásilné, v několika případech policie zasáhla nepřiměřenou silou. Během demonstrací na konci dubna a začátku května 2023 policie použila proti protestujícím studentům slzný plyn. Přitom řada ze zasažených byla nezletilá. Několik studentů bylo následně policií zatčeno a přes noc drženo na policejní stanici.

Policie použila sílu poté, co se protestující po ukončení nahlášené demonstrace přesunuli k úřadu premiéra Orbána na Budínském hradě v Budapešti. Úřad je už od roku 2020 obehnán zábranami, které zde znemožňují veřejná shromáždění. Ačkoliv soud v dubnu 2023 rozhodl, že se jedná o nezákonné opatření, zábrany zůstávají na místě a jsou nadále střeženy policií. Proti studentům, kteří se během demonstrací pokusili skrze zábrany dostat nebo je rozebrat, policie zasáhla slzným plynem. Někteří demonstranti následně čelili i trestním řízením.

„Později proběhl ještě protest u sídla strany Fidesz, kde sice policie nepoužila slzný plyn, zato ale proti protestujícím v předních řadách použili obušky,“ vypráví student Ádám, který sám byl na předchozí demonstraci slzným plynem zasažen.

V trestních řízeních studentům asistují právníci z občanských organizací. Jednou z nich je i Maďarská unie občanských svobod a její právnička Judit Zellerová. „Pozorujeme tendenci, že jsou zahajována trestní řízení, ale po pár týdnech jsou obvinění stažena. Na tom je vidět, že ta řízení opravdu nejsou dobře odůvodněná a že jde jen o snahu protestující zastrašit. Ale pořád hodně trestních řízení pokračuje. V současné chvíli okolo třiceti, a to si myslím, že je poměrně velké číslo,“ popisuje Zellerová.

Podle maďarského práva například není dovoleno, aby si člověk během shromáždění zakrýval tvář. Studenti se ale během demonstrací snažili chránit před slzným plynem, který policie používala, a proto si zakryli tváře. Následně kvůli tomu čelili obviněním. Několik řízení se týká násilí proti úřední osobě.

Nejednalo se přitom o násilí v právem smyslu slova. „Například jedna z protestujících hodila malou prázdnou PET láhev směrem k policejním jednotkám, které byly silně ozbrojeny, takže nikdo z policistů nebyl nijak zraněn. Navíc ta dívka ani na policisty přímo nemířila, prostě tu PET láhev odhodila pryč. Ale bylo to interpretováno jako násilí proti úřední osobě, za což hrozí vězení, v případě násilí proti úřední osobě dokonce ve výši až osmi let. Jde tedy opravdu o děsivá obvinění. Samozřejmě bude zohledněn nízký věk obviněných, ale nevíme, jak moc se soudci pokusí rozsudkem odradit další protestující,“ vysvětluje Zellerová.

„Vedle trestního řízení byly také upozorněny orgány sociálně-právní ochrany dětí, které zahájily šetření v rodinách protestujících studentů. Výsledkem přitom může být i odebrání dítěte z rodiny. Naštěstí k tomu nedošlo, protože orgány samozřejmě po šetření zjistily, že o tyto děti je v rodinách dobře postaráno. Nicméně pro rodiny to znamenalo další zátěž a samozřejmě šlo opět o formu zastrašení,“ pokračuje Zellerová.

Podle Maďarské unie občanských svobod se protestování v Maďarsku stalo v posledních letech riskantnější. Zellerová k tomu dodává: „Dříve policie nestíhala každého, kdo si na shromáždění zakryl tvář, hodil lahví nebo něco podobného. Ale nyní byla některá obvinění vznesena dokonce na základě videozáznamů z veřejných nebo policejních kamer. Procházeli ty záznamy krok po kroku a chtěli stíhat všechny nebo co nejvíce lidí. To je opravdu novinka.“

Hnutí pokračuje

Navzdory zastrašování a negativním dopadům, kterým učitelé a studenti musí čelit, hnutí ani po téměř dvou letech nezesláblo. Se studentem Domonkosem Ádámem jsme se setkali 17. listopadu 2023 na Mezinárodní den studenstva před úřadem jednoho ze školských okrsků v Budapešti. Ředitelka tohoto okrsku Beatrix Marosiová totiž na konci září 2022 rozhodla o propuštění prvních pěti učitelů z Gymnázia Ference Kölcseye za účast v občanské neposlušnosti.

Nyní sem pět zástupců studentského hnutí Egységes Diákfront přišlo doručit výsledky takzvaného alternativního referenda o vzdělávání s názvem 7 Ano. Studenti původně podali oficiální návrh na referendum, ale jejich otázky byly zamítnuty. Rozhodli se proto referendum uspořádat po svém. Využili osvědčený hlasovací systém platformy aHang, jež se zaměřuje na podporu občanské angažovanosti. Její systém sčítání hlasů v minulosti využily například opoziční strany pro výběr kandidáta na starostu Budapešti nebo během posledních parlamentních voleb k výběru společného kandidáta na premiéra. Během osmi dnů se hlasování ve studentském referendu zúčastnilo přes sto čtrnáct tisíc lidí. Jak mi vysvětluje Domonkos Ádám, chtěli tímto způsobem vládě ukázat, jak se veřejnost staví k otázkám vzdělávání, a tím vytvářet další tlak na vládu, aby v tomto ohledu začala s hnutím studentů a učitelů o změnách jednat.

V současné chvíli je jejich dalším krokem sbírání nevyplněných dotazníků, které lidem rozeslala vláda Viktora Orbána v rámci další takzvané „národní konzultace”. Současná v pořadí již dvanáctá „národní konzultace“ je zaměřená na „obranu národní suverenity“. Doprovází ji billboardová kampaň zobrazující Alexandra Sorose, syna George Sorose, a předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou s nápisem „Nebudeme tancovat, jak oni pískají.“

Dotazníky mají celkem jedenáct otázek. Jedna z nich například uvádí: „Brusel chce i v Maďarsku vytvořit ghetta s migranty. Místo toho, abychom o tom rozhodovali sami, chce Brusel určovat, s kým budeme žít a koho pustíme do naší země. Chce nás zavázat k tomu, abychom migranty pouštěli do země ještě předtím, než budou jejich žádosti o azyl plně vyřízeny. Tím by vznikla migrantská ghetta i v Maďarsku.“ Následuje výběr ze dvou možností: „Nesmíme dopustit, aby v naší zemi vznikala migrantská ghetta.“ nebo „Migrační plány Bruselu je třeba přijmout.“

Další otázky jsou směřované například proti podpoře Ukrajiny, proti organizacím občanské společnosti nebo proti LGBTQ+ lidem. Jedna z otázek v dotazníku mluví o tom, že „agresivní LGBTQ propaganda namířená na děti je na vzestupu“.

Studenti tak ve spolupráci s platformou aHang zahájili druhou část své kampaně za vzdělávání a od veřejnosti nyní shromažďují nevyplněné dotazníky „národní konzultace“. Jejich cílem je tímto způsobem ukázat, že „namísto propagandy se lidé chtějí vyjádřit ke skutečným problémům, jako je například stav veřejného vzdělávaní“.

Student Ádám popisuje, že v provládních médiích byly jejich akce kolem referenda za vzdělávání označovány za nelegální. Státní média o protestech spíše mlčí: „Veřejným státním médiím se vždycky podaří najít něco důležitějšího ve chvílích, kdy se konají protesty. Najdou si nějaké místní muzeum, které se otevírá, nebo třeba nějaký obchod s rajčaty, který má slevu, prostě cokoliv. Je vlastně docela zábavné to pozorovat. Je to alternativní realita. A jedna z televizních stanic vlastněná člověkem blízkým vládě si postupně vytváří čím dál lepší dovednost, jak na protestech natáčet prázdné ulice. Vždycky si najdou nějaký kus chodníku, na kterém zrovna nejdou lidi,“ směje se Ádám.

„Cílem této vlády je podle všeho nemít tu příliš intelektuálně založené a světu otevřené lidi. Takové lidi nepotřebují. Potřebují lidi, kteří budou poslušní, nebudou příliš přemýšlet, nebudou mluvit cizími jazyky,“ uvažuje učitelka Anna a dodává: „Tahle země se velmi brzo ocitne v izolaci a ti, pro které bude důležité zůstat v kontaktu se světem, odejdou do zahraničí a už se nevrátí. Ale když člověk nemluví cizími jazyky a nezná historii, je snadné mu podstrkovat lži, takže pak už možná ani nebude přemýšlet o tom, že by se z toho měl dostat. A to je ještě děsivější. Potom je to jako vězení.“

„Děti ztratí dvanáct let života v tomhle systému, kde se naučí, že vyjadřovat svůj názor znamená dostat se do problémů. Vláda možná opravdu předpokládá, že když nebudou žádné dobré školy, lidé všechno přijmou a oni budou zvoleni znovu a znovu,“ soudí Beáta Berta.

Ve stejném duchu mluví i student Simon Rózsa: „Myslím si, že tuhle zemi chtějí otupit. Současná vláda ze všeho nejmíň potřebuje lidi s nezávislým, kritickým uvažováním.“

Učitelka Anna ještě při loučení dodává: „Jako učitelé musíme dětem ukazovat svět a ony si pak už najdou svou cestu. Pokud na školách nebudou učitelé, kteří přemýšlí, ale jen takoví, kteří hlídají děti, bude to konec. A tohle může nastat velmi brzy.“