„Nad vším chtějí mít kontrolu. Všechno nám chtějí diktovat, a když se někdo z učitelů v jejich očích chová špatně, hrozí mu za to následky,” komentuje vládní zásahy do vzdělávání učitelka Anna (jméno je zde na její přání změněno). Potkáváme se na jedné z běžných základních škol v Budapešti. Učí tu už třináct let. Podobně jako tisíce dalších učitelů po celém Maďarsku se Anna minulý rok rozhodla zapojit do učitelského hnutí občanské neposlušnosti. Učitelé začali stávkovat, přestože jim nový zákon právo na stávku upřel.

Možnost stávky byla učitelům prakticky znemožněna vládním dekretem z února 2022. Vláda Viktora Orbána tímto dekretem zareagovala na dvouhodinovou „varovnou“ stávku požadující zlepšení podmínek učitelů, kterou učitelské odbory zorganizovaly na konci ledna 2022. Další stávka většího rozsahu se měla uskutečnit v polovině března. Únorový dekret ale stanovil tak přísné podmínky pro zajištění takzvaných minimálních služeb, tedy počtu hodin, o které studenti nemohou přijít, že učinil stávku prakticky neproveditelnou.

Pomocí dekretů obchází maďarská vláda běžný legislativní proces. Umožňuje jí to neustále prodlužovaný nouzový stav, který v Maďarsku trvá — pouze s několikaměsíční přestávkou — už od propuknutí pandemie koronaviru v březnu 2020. Dnes je jeho zdůvodněním válka na Ukrajině. Maďarský helsinský výbor spolu s dalšími organizacemi občanské společnosti ale upozorňuje, že vláda nouzového stavu dlouhodobě zneužívá v otázkách, které se pandemie ani války na Ukrajině netýkají. Omezení práva učitelů na stávku je jedním těchto z případů.

„Změna zákona stávku úplně vyprázdnila. Musíte být ve škole a odučit polovinu všech hodin, a když učíte studenty v posledních ročnících střední školy, musíte odučit všechny hodiny. Proto jsme se rozhodli začít s občanskou neposlušností,” vysvětluje Beáta Berta, jedna z dalších učitelek, s kterou jsem se v Budapešti setkala. Beáta Berta je členka učitelského hnutí Tanítanék (Chtěl bych učit) a nyní už bývalá učitelka angličtiny a maďarštiny na gymnáziu v Budapešti. Poté co bylo několik jejích kolegů kvůli účasti v občanské neposlušnosti ze školy propuštěno, rozhodla se sama začátkem roku 2023 podat výpověď.

Učitelské odbory a hnutí dlouhodobě upozorňovaly na nedůstojné podmínky učitelů, jejich extrémně nízké platy, nedostatek učitelů na školách a další problémy ve veřejném vzdělávání. Vláda ale odmítala s učiteli vést dialog a učitelé začali vnímat občanskou neposlušnost jako poslední možnost, jak dosáhnout změny. „Cítili jsme, že za daných podmínek už není možné učit a že tohle je naše poslední šance,” vzpomíná Beáta Berta.

Atmosféra strachu

„Když jsme u nás na škole začali v říjnu 2022 s občanskou neposlušností, dostali jsme hned po prvním dni dopis ze školského okrsku. Opravdu hned druhý den. Ředitelka školského okrsku byla naše nadřízená už dva roky, ale dosud jsme o ní neslyšeli. Nikdy s námi nechtěla vést o ničem diskuzi. Zato hned druhý den po zahájení naší občanské neposlušnosti nám poslala dopis, ve kterém nás informovala, že pokud v tom budeme pokračovat, můžeme přijít o práci. Poté si asi devět kolegů řeklo, že pokračovat nezvládnou,“ popisuje Beáta Berta situaci na Gymnáziu Frigyese Karinthyho.

Šest pedagogů z tohoto gymnázia bylo úřadem školského okrsku za jejich účast v občanské neposlušnosti propuštěno. Nebyla to jediná škola, kde učitelé dostali z tohoto důvodu od úřadu výpověď. Úřady školských okrsků nejsou orgány samosprávy, ale vládní úřady, pod které se školy v posledních letech centralizovaly. Pedagogové se dodnes s úřadem soudí pro nezákonné ukončení služebního poměru.

Beáta Berta překvapivě mezi vyhozenými učiteli nebyla, byť občanskou neposlušností strávila víc času než její propuštění kolegové. Nakonec se ale rozhodla, že jí po třiadvaceti letech učení nezbývá než ze školy odejít: „Cítila jsem, že už nemůžu na škole dál zůstat. Měla jsem totiž dvě možnosti. Buď ze školy odejít, nebo zůstat a dělat, jako by se nic nestalo. Nemohla jsem s občanskou neposlušností pokračovat celé pololetí. Moji studenti by přišli o hodiny, já bych neměla plat a stejně by se nic nezměnilo. Nikoho by to nezajímalo.“

Berta popisuje, že během protestů na škole panovala atmosféra strachu: „Myslím, že tohle je největší úspěch Orbánova režimu: lidé se bojí, a přitom ani nevědí, čeho přesně by se měli bát. Myslím si, že školský okrsek nebo vláda nikdy neřekly, že když tohle uděláte, zavřeme vaši školu nebo něco takového, ale celou dobu to viselo ve vzduchu.“

Na napjatou atmosféru na škole během občanské neposlušnosti vzpomíná i učitelka Anna: „Byli jsme rozděleni na tři skupiny. Ti, kteří do toho chtěli jít a šli. Ti, kteří to chtěli udělat, ale nemohli nebo si netroufli. A ti, kterým na tom nezáleželo. Půl roku jsme cítili, že nejsme spolu. Byli jsme rozdělení a ten pocit byl dost nepříjemný.“ Atmosféra se ještě zhoršila poté, co na jiných školách došlo na propouštění učitelů: „Ti, co se předtím báli, se pak báli ještě víc. Ti, kteří nechápali, proč to děláme, to pak nechápali už vůbec a říkali nám: Nevidíte, co se může stát?“

Navzdory napjaté atmosféře Anna říká, že by rozhodně protestovala znovu. Už podle ní není co ztratit. Plat učitele je tak nízký, že kdekoliv jinde by si vydělala víc. Zároveň má ještě další zaměstnání, protože ze samotného učitelského platu se nemůže uživit.

Z platu učitele se nedá vyžít

Podle odhadů učitelských odborů chybělo v roce 2022 na školách asi 16 000 pedagogických pracovníků. Podle zjištění nezávislého novinářského serveru Átlátszó během roku 2023 ze škol odešlo asi 4300 učitelů. Z toho přes 2 500 učitelů se rozhodlo z veřejného školství odejít poté, co v létě parlament schválil zákon, který postavení učitelů ještě více zhoršuje.

Jedním z hlavních problémů jsou velmi nízké učitelské platy. Ty se u začínajících učitelů mohou blížit minimální mzdě a ani učitelé s mnohaletou praxí si na výrazně vyšší plat nepřijdou — jejich plat zůstává hluboko pod průměrnou mzdou. Podle dat OECD vydělávají učitelé pouze 60 procent toho, co si v Maďarsku vydělají v průměru ostatní pracovníci s vysokoškolským diplomem. Jedná se o zdaleka nejhorší poměr mezi zeměmi OECD.

„Je mi přes padesát. Mám tři vysokoškolské tituly a ještě nějaké další vzdělání. Učím tu už přes třináct let a v současné době vydělávám v přepočtu něco málo přes šest set euro. Je to šílené,“ popisuje Anna vlastní situaci s platem. „Z toho důvodu mají učitelé ještě další práce. Dvě, tři nebo čtyři další práce, takže to znamená, že jsou neustále extrémně unavení,” vysvětluje Anna, která si sama k učení na základní škole přivydělává ještě několika dalšími pracemi. Setkává se i s učiteli, kteří si mohou dovolit učit jen proto, že mají bohatého partnera.

„Když se podívám zpátky, je to absurdní, jak jsem to mohla zvládat. Učila jsem na opravdu velmi dobré škole, takže na každou hodinu jsem se musela opravdu dobře připravovat. Moji studenti byli velmi motivovaní a inteligentní a já jsem jim chtěla něco předat. Kdybych jim jen převyprávěla to, co můžou najít v učebnicích, bylo by to úplně k ničemu. Vedle výuky ve škole jsem vždy měla studenty ještě na soukromé lekce. Učila jsem na jazykové škole a tam jsem také dělala zkoušející. K tomu všemu jsem měla ještě další druh činnosti — jsem totiž biblioterapeutka, takže jsem vedla svépomocné a terapeutické skupiny, ve kterých jsme pracovali s texty a četbou. Z toho jsem také měla nějaký příjem. Takže ano, vždycky jsem měla vedle učení na škole ještě tak tři další práce,“ vzpomíná Beáta Berta. Data zároveň ukazují, že počet hodin, které musí učitelé v Maďarsku ve škole odučit, je nejvyšší z celé Evropské unie.

Škola jen na hlídání dětí