„Nad vším chtějí mít kontrolu. Všechno nám chtějí diktovat, a když se někdo z učitelů v jejich očích chová špatně, hrozí mu za to následky,” komentuje vládní zásahy do vzdělávání učitelka Anna (jméno je zde na její přání změněno). Potkáváme se na jedné z běžných základních škol v Budapešti. Učí tu už třináct let. Podobně jako tisíce dalších učitelů po celém Maďarsku se Anna minulý rok rozhodla zapojit do učitelského hnutí občanské neposlušnosti. Učitelé začali stávkovat, přestože jim nový zákon právo na stávku upřel.

Možnost stávky byla učitelům prakticky znemožněna vládním dekretem z února 2022. Vláda Viktora Orbána tímto dekretem zareagovala na dvouhodinovou „varovnou“ stávku požadující zlepšení podmínek učitelů, kterou učitelské odbory zorganizovaly na konci ledna 2022. Další stávka většího rozsahu se měla uskutečnit v polovině března. Únorový dekret ale stanovil tak přísné podmínky pro zajištění takzvaných minimálních služeb, tedy počtu hodin, o které studenti nemohou přijít, že učinil stávku prakticky neproveditelnou.

Pomocí dekretů obchází maďarská vláda běžný legislativní proces. Umožňuje jí to neustále prodlužovaný nouzový stav, který v Maďarsku trvá — pouze s několikaměsíční přestávkou — už od propuknutí pandemie koronaviru v březnu 2020. Dnes je jeho zdůvodněním válka na Ukrajině. Maďarský helsinský výbor spolu s dalšími organizacemi občanské společnosti ale upozorňuje, že vláda nouzového stavu dlouhodobě zneužívá v otázkách, které se pandemie ani války na Ukrajině netýkají. Omezení práva učitelů na stávku je jedním těchto z případů.

„Změna zákona stávku úplně vyprázdnila. Musíte být ve škole a odučit polovinu všech hodin, a když učíte studenty v posledních ročnících střední školy, musíte odučit všechny hodiny. Proto jsme se rozhodli začít s občanskou neposlušností,” vysvětluje Beáta Berta, jedna z dalších učitelek, s kterou jsem se v Budapešti setkala. Beáta Berta je členka učitelského hnutí Tanítanék (Chtěl bych učit) a nyní už bývalá učitelka angličtiny a maďarštiny na gymnáziu v Budapešti. Poté co bylo několik jejích kolegů kvůli účasti v občanské neposlušnosti ze školy propuštěno, rozhodla se sama začátkem roku 2023 podat výpověď.

Učitelské odbory a hnutí dlouhodobě upozorňovaly na nedůstojné podmínky učitelů, jejich extrémně nízké platy, nedostatek učitelů na školách a další problémy ve veřejném vzdělávání. Vláda ale odmítala s učiteli vést dialog a učitelé začali vnímat občanskou neposlušnost jako poslední možnost, jak dosáhnout změny. „Cítili jsme, že za daných podmínek už není možné učit a že tohle je naše poslední šance,” vzpomíná Beáta Berta.

Atmosféra strachu

„Když jsme u nás na škole začali v říjnu 2022 s občanskou neposlušností, dostali jsme hned po prvním dni dopis ze školského okrsku. Opravdu hned druhý den. Ředitelka školského okrsku byla naše nadřízená už dva roky, ale dosud jsme o ní neslyšeli. Nikdy s námi nechtěla vést o ničem diskuzi. Zato hned druhý den po zahájení naší občanské neposlušnosti nám poslala dopis, ve kterém nás informovala, že pokud v tom budeme pokračovat, můžeme přijít o práci. Poté si asi devět kolegů řeklo, že pokračovat nezvládnou,“ popisuje Beáta Berta situaci na Gymnáziu Frigyese Karinthyho.

Šest pedagogů z tohoto gymnázia bylo úřadem školského okrsku za jejich účast v občanské neposlušnosti propuštěno. Nebyla to jediná škola, kde učitelé dostali z tohoto důvodu od úřadu výpověď. Úřady školských okrsků nejsou orgány samosprávy, ale vládní úřady, pod které se školy v posledních letech centralizovaly. Pedagogové se dodnes s úřadem soudí pro nezákonné ukončení služebního poměru.

Beáta Berta překvapivě mezi vyhozenými učiteli nebyla, byť občanskou neposlušností strávila víc času než její propuštění kolegové. Nakonec se ale rozhodla, že jí po třiadvaceti letech učení nezbývá než ze školy odejít: „Cítila jsem, že už nemůžu na škole dál zůstat. Měla jsem totiž dvě možnosti. Buď ze školy odejít, nebo zůstat a dělat, jako by se nic nestalo. Nemohla jsem s občanskou neposlušností pokračovat celé pololetí. Moji studenti by přišli o hodiny, já bych neměla plat a stejně by se nic nezměnilo. Nikoho by to nezajímalo.“

Berta popisuje, že během protestů na škole panovala atmosféra strachu: „Myslím, že tohle je největší úspěch Orbánova režimu: lidé se bojí, a přitom ani nevědí, čeho přesně by se měli bát. Myslím si, že školský okrsek nebo vláda nikdy neřekly, že když tohle uděláte, zavřeme vaši školu nebo něco takového, ale celou dobu to viselo ve vzduchu.“

Na napjatou atmosféru na škole během občanské neposlušnosti vzpomíná i učitelka Anna: „Byli jsme rozděleni na tři skupiny. Ti, kteří do toho chtěli jít a šli. Ti, kteří to chtěli udělat, ale nemohli nebo si netroufli. A ti, kterým na tom nezáleželo. Půl roku jsme cítili, že nejsme spolu. Byli jsme rozdělení a ten pocit byl dost nepříjemný.“ Atmosféra se ještě zhoršila poté, co na jiných školách došlo na propouštění učitelů: „Ti, co se předtím báli, se pak báli ještě víc. Ti, kteří nechápali, proč to děláme, to pak nechápali už vůbec a říkali nám: Nevidíte, co se může stát?“

Navzdory napjaté atmosféře Anna říká, že by rozhodně protestovala znovu. Už podle ní není co ztratit. Plat učitele je tak nízký, že kdekoliv jinde by si vydělala víc. Zároveň má ještě další zaměstnání, protože ze samotného učitelského platu se nemůže uživit.

Z platu učitele se nedá vyžít

Podle odhadů učitelských odborů chybělo v roce 2022 na školách asi 16 000 pedagogických pracovníků. Podle zjištění nezávislého novinářského serveru Átlátszó během roku 2023 ze škol odešlo asi 4300 učitelů. Z toho přes 2 500 učitelů se rozhodlo z veřejného školství odejít poté, co v létě parlament schválil zákon, který postavení učitelů ještě více zhoršuje.

Jedním z hlavních problémů jsou velmi nízké učitelské platy. Ty se u začínajících učitelů mohou blížit minimální mzdě a ani učitelé s mnohaletou praxí si na výrazně vyšší plat nepřijdou — jejich plat zůstává hluboko pod průměrnou mzdou. Podle dat OECD vydělávají učitelé pouze 60 procent toho, co si v Maďarsku vydělají v průměru ostatní pracovníci s vysokoškolským diplomem. Jedná se o zdaleka nejhorší poměr mezi zeměmi OECD.

„Je mi přes padesát. Mám tři vysokoškolské tituly a ještě nějaké další vzdělání. Učím tu už přes třináct let a v současné době vydělávám v přepočtu něco málo přes šest set euro. Je to šílené,“ popisuje Anna vlastní situaci s platem. „Z toho důvodu mají učitelé ještě další práce. Dvě, tři nebo čtyři další práce, takže to znamená, že jsou neustále extrémně unavení,” vysvětluje Anna, která si sama k učení na základní škole přivydělává ještě několika dalšími pracemi. Setkává se i s učiteli, kteří si mohou dovolit učit jen proto, že mají bohatého partnera.

„Když se podívám zpátky, je to absurdní, jak jsem to mohla zvládat. Učila jsem na opravdu velmi dobré škole, takže na každou hodinu jsem se musela opravdu dobře připravovat. Moji studenti byli velmi motivovaní a inteligentní a já jsem jim chtěla něco předat. Kdybych jim jen převyprávěla to, co můžou najít v učebnicích, bylo by to úplně k ničemu. Vedle výuky ve škole jsem vždy měla studenty ještě na soukromé lekce. Učila jsem na jazykové škole a tam jsem také dělala zkoušející. K tomu všemu jsem měla ještě další druh činnosti — jsem totiž biblioterapeutka, takže jsem vedla svépomocné a terapeutické skupiny, ve kterých jsme pracovali s texty a četbou. Z toho jsem také měla nějaký příjem. Takže ano, vždycky jsem měla vedle učení na škole ještě tak tři další práce,“ vzpomíná Beáta Berta. Data zároveň ukazují, že počet hodin, které musí učitelé v Maďarsku ve škole odučit, je nejvyšší z celé Evropské unie.

Škola jen na hlídání dětí

Vysoká pracovní zátěž spolu s extrémně nízkým platovým ohodnocením vedou k velkému nedostatku učitelů na školách. Anna mi vypráví, že u nich na škole si zatím mohou dovolit dál fungovat jen díky tomu, že se na školu vrátilo několik kolegů v důchodu. Řada jiných škol ale začátkem nového školního roku kvůli nedostatku učitelů čelila zásadním problémům. To se následně projevuje například tím, že na školách učí nekvalifikovaní pracovníci nebo že se slučují skupiny dětí na výuku do větších celků.

Beáta Berta popisuje situaci ze školy svých dětí, kde úřad školského okrsku rozhodl, že menší skupiny, ve kterých se děti dosud učily matematiku, už nejsou potřeba. Nyní se všechny děti učí společně ve třídě s téměř třiceti žáky, takže místo původních tří učitelů matematiky už potřebují jen jednoho. Když se Berta na škole ptala, proč k tomu došlo, dostala odpověď, že tak rozhodl školský okrsek. Má prý být ráda, že vůbec nějakého učitele matematiky ještě ve škole mají.

Podobné příběhy slýchám i od studentů, s kterými jsem se v Maďarsku setkala. Domonkos Ádám z Egységes Diákfront — Sjednoceného studentského hnutí — mi vypráví: „Ten systém se hroutí. Někteří lidé by řekli, že už se zhroutil. Běžně slýcháme příběhy, jak paní uklízečka dává pozor na třídu během matematiky. Nedávno jsem slyšel o učiteli literatury, který jen jednou za týden nebo za dva týdny přijde studenty zkontrolovat, jestli splnili zadané úkoly, a zbytek dní je tam jen někdo, kdo hlídá, jestli jsou ve třídě.“

Podle řady účastníků se tímto způsobem ze škol postupně vytrácí vzdělávání a školám hrozí, že se stanou jen jakýmsi místem na hlídání dětí.

Novými vzdělávacími osnovami k většímu národovectví

Nízké platy nejsou jediným problémem, kvůli kterému učitelé protestovali. To, že je veřejné vzdělávání podfinancované, se odráží i na zanedbané infrastruktuře a vybavenosti škol. Na školách se často rodiče a učitelé skládají na nákup vybavení nebo i těch nejzákladnějších potřeb.

„Vláda nedává peníze na školní budovy ani jejich vybavení. Někdy musím jít a koupit nám mýdlo a utěrky. A to jsou takové základní věci. Pak jsou to třeba praskliny ve zdi, které nikdy neopraví. Máme tu ještě jednu budovu pro menší děti, která je v tak špatném technickém stavu, že nejlepší by bylo ji úplně zbourat. Jenže to nemůžeme, protože na novou nemáme peníze. Učitelé se mohou snažit třídy vyzdobit a udělat to tam hezké, jak to jen jde, ale kvůli zanedbanému odpadnímu systému se téměř nedaly používat toalety,“ popisuje mi Anna u okna s výhledem na školní budovu, před kterou si zrovna hrají děti.

Vedle špatného stavu školních budov učitelé a studenti kritizují, že v důsledku centralizace veřejného vzdělávání za předchozích vládních období Viktora Orbána byla omezena autonomie škol. Dalšími kontroverzními změnami pak bylo zavedení nových vzdělávacích osnov v letech 2012 a 2020. Vzdělávací osnovy z roku 2020 byly po zveřejnění široce kritizované, neboť jsou velmi konzervativní, jdou proti duchu moderních vzdělávacích proudů a v oblasti výuky literatury a historie jsou prosazovány změny diktované především ideologií.

„K vytvoření školních osnov byli jmenováni lidé, kteří jsou zcela zjevně ideologicky zaujatí ve prospěch vládního výkladu těchto předmětů. Během procesu přípravy obsah nových osnov v podstatě nekonzultovali se sdruženími učitelů a tímto způsobem to také schválili,“ komentuje nové osnovy Simon Rózsa ze studentského hnutí Egységes Diákfront.

Nové školní osnovy vyvolávají kritiku také proto, že učitelům neposkytují téměř žádnou volnost a autonomii při učení. Objem zadané látky je takový, že je podle výpovědí učitelů nezvládnutelný, a už vůbec nezbývá prostor pro diskusi s žáky. Povinné jsou i jednotné učebnice literatury nebo historie. „Učebnice z posledních pěti let jsou přitom pro učení dětí naprosto nepoužitelné,“ dodává učitelka Anna.

Na vzdělávání dohlíží ministr vnitra

Přístup Orbánovy vlády ke vzdělávání ilustruje i skutečnost, že od roku 2010 Maďarsko nemá ministerstvo školství. Po volbách v roce 2022 se oblast vzdělávání dostala pod gesci ministerstva vnitra, které podobně jako v České republice zodpovídá především za policii. Mnozí to vnímali jako jasný signál, že se vláda k dialogu s učiteli nechystá.

„Ministr vnitra je bývalý policejní prezident. A když se z něčeho stane problém, svěří se to ministru Pintérovi, který se s tím vypořádá,“ říká student Ádám. Ministr Sándor Pintér se například nechal slyšet, že učit je možné pouze ve třídě, kde vládne pořádek, nebo že občanskou neposlušnost považuje za záležitost pro disciplinární řízení.

„Vláda nás ignoruje jak gesty, tak činy. Přijali zákony, které jsou zcela v rozporu s našimi požadavky,“ popisuje student Rózsa. „Je to takový modus operandi téhle vlády. Cokoliv maďarská vláda v posledních letech udělala, vždycky své návrhy protlačila bez jakéhokoliv skutečného dialogu. A mohou si to dovolit, protože mají dvoutřetinovou většinu v parlamentu a zároveň kontrolu nad médii,“ dodává Rózsa.

Navzdory rozsáhlým protestům učitelů, studentů, jejich rodičů a dalších sympatizantů svobodného vzdělávání vláda na jaře 2023 představila zákon o postavení učitelů, který byl učitelskými organizacemi označován jako pomsta ze strany vlády.

Ačkoliv se celkově jednalo o více než dvousetstránkový komplikovaný právní text, organizace občanské společnosti a veřejnost měly pouze osm dní, aby se mohly k návrhu zákona vyjádřit. Po zveřejnění návrhu pět tisíc učitelů deklarovalo, že ze školy odejde, pokud bude zákon přijat. Navzdory další vlně protestů parlament v létě 2023 s drobnými úpravami zákon schválil. V plném rozsahu zákon začne platit od ledna 2024.

Maďarská unie občanských svobod (TASZ) upozorňuje, že zákon navyšuje povinnosti učitelů a zároveň omezuje jejich svobody. Zákon mimo jiné zbavuje učitele statutu státních zaměstnanců a vytváří nový právní rámec, ve kterém je postavení učitelů podstatně zranitelnější. Jsou dále omezena práva učitelských odborů a zákon také zavádí možnost přesouvat učitele mezi školami, což podle právničky Judit Zellerové z Maďarské unie občanských svobod jen dokazuje, jak velký nedostatek učitelů na školách panuje.

Zákon je problematický také v oblasti svobody slova, jak pro Deník Referendum blíže popisuje Zellerová: „Zákon vyžaduje od učitelů velkou míru loajality. Stanovuje, že učitel by se měl chovat takovým způsobem, aby podporoval důvěru veřejnosti vloženou do vzdělávacího systému. Učitelské odbory si to vykládají tak, že učitelé už nesmějí vzdělávací systém kritizovat.“ Zatím není jasné, jak se k zákonu postaví soudy, podle Zellerové má ale toto ustanovení jednoznačně zastrašující účinek na svobodu projevu učitelů.

Slzný plyn proti nezletilým studentům